Možná jste si říkali, proč mají někteří sportovci při házené, basketbalu, tenisu, atletice či jiných aktivitách polepena těla různobarevnými páskami. Nejedná se o módu ani o jiný vrtoch, ale o speciální léčebný způsob, který se nazývá KINESIOTAPING.

„Nikdo nemůže říci, zda právě tato léčba stoprocentně funguje,“ tvrdí fyzioterapeut Ondřej Hájek, který se věnuje především českým reprezentačním veslařům, ale dodává: „Měl jsem i případ, kdy právě tento způsob pomohl jednomu sportovci vyléčit záda.“

O co se tedy jedná?

Abychom si přiblížili, o co vlastně jde, podívejme se na konkrétní případ veslaře, který měl již tři týdny problémy se zády, a bolest ne a ne ustoupit. Dotyčný nechtěl sáhnout po uklidňujících lécích či injekcích proti bolesti, a tak se uchýlil k řešení, po kterém sáhne každý samozvaný diagnostik, a zjišťoval si různé jiné formy léčby na internetetu. Zde narazil na kinesiotaping. Takzvané tapy, tedy ty různobarevné pásky, se dovážejí především z Asie, kde má tato forma uzdravování své kořeny. Nemají zájem jen sportovci, ale dnes už se tato metoda rozšířila i mezi širokou veřejnost. Zeptali jsme se i odborníka na bolesti bederní páteře MUDr. Radima Válka, který nám potvrdil, že tato léčba už v našich zemích zdomácněla, a přestože ji lidé znají většinou z televizních obrazovek, jak ji používají na bolesti kolen plážové volejbalistky či tenisté, daleko častěji se používá k bolestem bederní páteře.

Jako když dostáváte z těla klíště

Vraťme se tedy k našemu veslaři, který má již tři týdny ukrutné bolesti páteře a rozhodl se objednat si tapy od jedné jihokorejské firmy. „Dost jsem si od toho sliboval, ale zároveň se také dost bál. Snese to má kůže? A nebude to snad při odlepování bolet, když to má mít výbornou přilnavost? A hlavně, nemůže mi to dokonce ublížit? Pomůže mi to?...,“ to všechno byly otázky, které si téměř čtyřicetiletý roudnický veslař Jan Milota kladl.

Ze začátku vše probíhalo navýsost dobře, pásku Jan přilepil na místo bolesti a čekal. Přiznal se nám, že ji vlastně vůbec nevnímal, ani při tréninku, ale ani při návštěvě svého úřednického zaměstnání, kdy se zády opíral o pevnou kancelářkou židli. Jediné pocity? „Příjemně mě to hřálo,“ tvrdí Jan a dodává: „Držel jsem se přesně návodu, tedy mít nalepené tapy nebo-li pásky tři až čtyři dny na bolavém místě a pak je prostě odlepit ve sprše. Já je sundal po čtyřech dnech.“ A co se stalo? Jan vzpomíná, jak začal nadávat: Bolest zad byla naprosto stejná, říkal jsem si, že jsem zase naletěl na nějakou reklamní kampaň a kinesiotaping mi vůbec nepomohl.“ V tu chvíli veslař proklínal jihokorejskou firmu, nový léčebný způsob i sám sebe. Ale světe div se, po třech dnech muka přešla.

To mu ostatně vysvětlil i sportovní lékař Jan Mička: „Víte, tento způsob léčby je podobný tomu, jako byste se zbavovali klíštěte. Je to velmi bolestivé, ale najednou se uvolníte a máte klid.“

Stojí za tím Japonci?

S kinesiotapingem začali experimentovat v sedmdesátých letech minulého století v Japonsku. Za zakladatele této metody je velmi často označován traumatolog Kenino Kase. On sám ve své knize, která ovšem ještě nevyšla v českém jazyce, popisuje, že začal tapy využívat jako podpůrný léčebný postup při hojivých procesech pro traumatizované tkáně. Český lékař Radim Válek tvrdí, že nelze brát kinesiotaping jako všelék téměř na vše: „Není možné obecně konkretizovat, na co je tato metoda vhodná a na co ne, každopádně mnoha lidem již pomohla. Třeba řada sportovců má problémy s tím, že zatěžuje neúměrně jednu část těla. To platí i pro některá povolání, jako je třeba zaměstnání řidiče. Poruchy páteře, kolen, pohybového ústrojí se neprojevují izolovaně. Snahou dobrého lékaře by mělo být potíže rozkódovat a podle toho určit postup hojivého procesu. Kinesiotaping každopádně nemůže ublížit, ale jsou případy, kdy prostě nepomůže.“

Nepodceňujte barvy

Jedna věc je při používání tapů důležitá. Je totiž velký rozdíl mezi klasickou léčbou imobilizace a kinesiotapingem. My laici je rozeznáme jednoduše tím, že při kinesiotapingu se používají pásky různých barev, zatímco při imobilizačních problémech se aplikuje většinou bílý a tuhý tap, tedy ten klasický. Proč se ovšem různé barvy používají? Podle odborníků, respektive podle jejich výzkumů mají jednostlivé odstíny různá působení na lidskou psychiku, což lékař Radim Válek komentuje slovy: „Inu, je to přeci jen asijská léčebná metoda.“

Barevnější tapy podle psychologů spíše povzbuzují aktivitu, zelená či černá by měla naopak zklidňovat. Důležitější ale podle lékařů je, že kinesiotapingový pásek se na těle chová jako druhá kůže, je tedy pružný a neomezuje v pohybu. Což je jedna z velkých předností této léčby.

Sám jsem si chtěl na svém těle vyzkoušet kinesiotaping, a tak jsem si na jeden zábavný fotbalový zápas nasadil modro-červený pásek na bolavé koleno. Po třech dnech jsem ho sundal a zjistil, že bolí stejně, ne-li více.

„Inu, jste zanedbaný redaktorskej, více o sportu píšete, než ho provozujete,“ řekl mi sportovní lékař a měl pochopitelně pravdu. Takže pozor, kinesiotaping není léčba pro každého, ale pouze pro toho, kdo pěstuje aktivní způsob života. Není si prostě možné myslet, že budete vesele sedět na židli, a jen tím, že si nalepíte „zázračnou pásku“ na tělo, vás vše přestane bolet. Ostatně i zde platí, že je dobré se poradit se svým lékařem. Kinesiotaping vám nemůže ublížit, ale také vám nemusí pomoci.

 

Text: Václav Prokůpek, Foto: Shutterstock