Svět zasáhla vlna „smartcitizace“. Tak lze nazvat strategie, které mají za cíl překlopit co největší část služeb, jež svým občanům poskytují města, do digitální podoby. Někde dokonce vznikají chytrá města na zelené louce. Ne vždy se ale takový záměr vyjeví jako skutečně chytrý.

Lavasa (Indie), PlanIT Valley (Portugalsko), Ordos (Čína) nebo Santander (Španělsko). To jsou příklady velkých plánů na vybudování chytrých měst, které se ale nenaplnily. Žádné z nich se nedokázalo rozvíjet spontánně a tak, jak by odpovídalo potřebám svých obyvatel.

Lan-čou jako vzor

Už je to dvacet let, co v naší slovní zásobě začal zdomácňovat pojem Smart City. Ve stejné době se začaly objevovat megalomanské projekty na budování zcela nových měst, která by byla smart už od samotných základů. Takovým se stal plán na rozšíření města Lan-čou v centrální části Číny, vzdáleného asi 1 500 kilometrů jihozápadně od Pekingu.

Projekt, jenž má být dokončen do roku 2027, spolyká podle různých odhadů kolem 1,2 bilionu eur.

Kvůli městu, které se mělo stát součástí nové hedvábné stezky, byly srovnány se zemí stovky okolních kopců. Na jejich místě vzniká mezinárodní letiště, stanice vysokorychlostní železnice, zóna volného obchodu nebo haly pro firmy zpracovatelského průmyslu. Součástí komplexu, jenž bude ležet asi sedmdesát kilometrů od starého Lan-čou, má být také obří výstaviště a do konce tohoto roku zde mají být dokončeny byty pro milion obyvatel.

Lan-čou má stát přes 30 bilionů korun. Ve městě má vzniknout na milion bytů


Vše má být prošpikováno moderními technologiemi, aby takzvané „nové“ Lan-čou bylo vzorem pro všechna světová Smart Cities. Projekt, jenž má být dokončen do roku 2027, spolyká podle různých odhadů kolem 1,2 bilionu eur (asi 30 bilionů korun). Jde o částku, která odpovídá šesti ročním hrubým domácím produktům České republiky.

Indický pomník megalomana

To ale nebyl případ indického města Lavasa, které si vymodeloval miliardář Ajit Gulabchand. Jeho myšlenka nebyla vůbec špatná, píše portál SmartcityLab. Gulabchand chtěl umístit Indii na mapu chytrých měst tím, že by jedno takové vybudoval zcela od nuly. Bylo by to jedno z prvních měst svého druhu na světě. Jenže brzy vyšlo najevo, o co Gulabchandovi skutečně jde. A sice vybudovat kopii italské vesničky Portofino, která leží asi třicet kilometrů jihovýchodně od Janova na břehu Ligurského moře. Portofino láká návštěvníky svými přírodními krásami v okolí a to poslední, co by zde někdo hledal, je vysoký stupeň digitalizace.

Dnes v Lavase žije sotva deset tisíc obyvatel, město trpí nedostatkem služeb, Lavasa Corporation zkrachovala a investoři se stáhli.

Lavasa tedy začala být budována jako tematický park v prostředí, které bylo na hony vzdáleno hlavním indickým obchodním trasám, což byla zásadní a největší vada celého projektu. Výstavba nicméně pokračovala a za účelem budování města založená společnost Lavasa Corporation vesele čerpala bankovní úvěry a také nemalé prostředky z veřejných rozpočtů. „Když jsem do toho místa prvně v roce 2012 zavítal, město bylo v rozkvětu,“ uvedl před dvěma lety David Cooper pro portál Business-Standard. Cooper si svojí ženou městečko vybral jako místo na důchod.

Indická Lavasa má kopírovat italský přístav. Moc se to nepovedlo, ale žít se tu dá


„Dnes je to prakticky město duchů, ve kterém by chtěl málokdo zůstat,“ dodal. Plánovaný počet obyvatel, pro něž se Lavasa budovala, nabýval značného rozptylu. Původně se hovořilo o třiceti až padesáti tisících, padaly však i cifry počítající se čtvrtmilionem rezidentů. Dnes v Lavase žije sotva deset tisíc obyvatel, město trpí nedostatkem služeb, Lavasa Corporation zkrachovala a investoři se stáhli.

Portugalské silikonové „neúdolí“

To portugalské PlanIT Valley zůstalo (možná naštěstí) jen na papíře. Portugalské Silicon Valley, jak se místu začalo přezdívat, mělo pojmout přes 220 tisíc obyvatel. Jenže zůstalo pouze u plánů. Developeři nikdy nebyli schopni utvořit funkční tým, který by se budování projektu ujal. Bez toho nebylo v zásadě možné ani kopnout do země.

Investice, která byla plánována pro rozlohu čtyřiceti hektarů, měla podle odhadů z roku 2015 spolknout až deset miliard eur (přes 2,5 bilionu korun). PlanIT mělo být pilotním městem, které by bylo vzorem měst budoucnosti, s komunitou složenou především z technologicky vzdělaných lidí. Do budování umělého IT města se ale nakonec nikdo nepustil.

Ordos v poušti

Ale zpět do Číny. Ta se kromě rostoucího Lan-čou může rovněž pochlubit jedním nenaplněným chytrým snem. Jde o město Ordos, ležící v jižní části Číny zvané Vnitřní Mongolsko. Bylo založeno v roce 2001 uprostřed pouště. O patnáct let později v něm žilo už kolem sta tisíc lidí. Původně bylo město navrženo pro milion obyvatel, jenže plány zůstaly nenaplněny.

Ordos je zkrátka pro běžnou čínskou populaci příliš drahý, než aby se sem někdo z blízkého okolí přestěhoval.

A satelitní snímky z loňského roku prozradily, že se jen tak nenaplní. Ordos sice žije, ale jeho rozvoj probíhá velice pomalu. Přitom jde o projekt za 200 miliard dolarů (asi 4,5 bilionu korun). Většina budovaných staveb a infrastruktury byla navržena ve vysoce nadprůměrném standardu, včetně letiště, na kterém nepřistálo a ze kterého dosud ani nevzlétlo jediné letadlo. Co se stalo? Nic složitého za tím nehledejme, Ordos je zkrátka pro běžnou čínskou populaci příliš drahý, než aby se sem někdo z blízkého okolí přestěhoval. Bohatí Číňané, kteří žijí v zavedených velkých městech, pak nemají důvod migrovat do místa, které leží „in the middle of nowhere“.

Senzor, kam se podíváš

Turné po nepovedených Smart City projektech zakončíme ve Španělsku. Stosedmdesátitisícový Santander, který leží na severu země, se od předchozích případů liší. Nejde o město, které by někdo chtěl vybudovat, aby po sobě zanechal pomník, ani zde nikdo nechtěl vytvářet metropoli budoucnosti.

Proč nelze za chytrá města označit ta, která veřejný prostor pouze zaplevelila senzory všeho druhu?

Jeho bizarní příběh je daleko jednodušší. Jde o město skrz naskrz prolezlé senzory. Má jich kolem dvanácti tisíc. Jen pro představu, Bělehrad, Lübeck a britský Buldford jich mají dohromady asi dvacet tisíc. Jenže Santander prý zatím dosáhl poloviny cílového počtu. Město je díky tomu oprávněně podrobováno kritice. Například Angel Retamar a Veronica Corrales Berros ve své publikaci Selhání senzorů ve městech vysvětlují, proč nelze za chytrá města označit ta, která veřejný prostor pouze zaplevelila senzory všeho druhu.

A co Praha?

Chytrá chce být pochopitelně i česká metropole. Koncem minulého roku představil primátor Zdeněk Hřib nový projekt s názvem Pražský inovační maraton. Podle tiskové zprávy magistrátu bude moci široká veřejnost během následujících několika týdnů přihlásit projektové nápady, jak zlepšit s pomocí technologií nebo inovativních řešení život Pražanů. O vítězných projektech budou rozhodovat odborníci a nejlepší z nich se dočkají finančního ocenění a možnosti realizace. „Vznik Pražského inovačního maratonu je inspirován úspěšným konceptem takzvaných hackathonů, kde programátoři intenzivně během jednoho až dvou dnů pracují na vývoji nové aplikace nebo inovativního řešení,“ uvedl primátor Zdeněk Hřib.

Loni v srpnu však lavička umístěná na Puškinově náměstí v Bubenči uschla, jelikož se o ni neměl kdo starat.

Nicméně i Praha se může „pochlubit“ několika nevydařenými projekty. Mezi ně patří například pilotní projekt chytrých laviček s vertikální zahradou, které nabízejí wi-fi připojení. Loni v srpnu však lavička umístěná na Puškinově náměstí v Bubenči uschla, jelikož se o ni neměl kdo starat. Nezdary ale, zdá se, k budování Smart City patří. Vypadá to však, že už i Praha pochopila, že se musí obyvatel nejdříve zeptat, zda o dané  „smart řešení“ vůbec někdo stojí. A to lépe ještě předtím, než to uschne.

Související…

Toyota začne stavět japonské „město budoucnosti“. Cílem jsou nulové emise
Milada Kadeřábková

foto: Profimedia, zdroj: The Guardian