Na luxus, že si dopřáváme „bezplatnou zdravotní péči“, řádně doplácíme. Práce lékařů si nevážíme, do ordinací běháme i s nesmysly a o své zdraví se nestaráme. Skutečné ceny předepisovaných léků neznáme, a tak je běžně nadužíváme a plýtváme s nimi. Lékaři nás často mají plné zuby, pro hromady byrokracie nemají čas komunikovat (rozhovor s pacienty jim stejně nikdo nezaplatí), často jsou už jen znechucení a vyhořelí. Ale všichni jsme šťastní, protože je to všechno zdarma!

Úplně jiná situace nastane, když například pes začne kulhat. Zavolám lékaři, který mi okamžitě osobně bere telefon a nabízí kontrolu už v následujících hodinách. V ordinaci slušně mluví se mnou i se psem, psa vyšetří, vysvětlí mi možné příčiny problému, navrhne terapeutický postup a nastíní rizika možných potřebných intervencí. Komunikuje se mnou o výběru intervence, protože mnoho zdravotních problémů nemá jednoznačné řešení a já jako klient mám právo o intervenci spolurozhodovat. Je připraven zodpovědět vše, co mě jen napadne. Uklidněná a s jasným plánem postupu odcházím domů. V případě potřeby operace proběhne předoperační příprava, operace i kontrolní vyšetření v rámci několika dnů. Parkování hned před klinikou je bezplatné a s kulhajícím psem (který váží 70 kilo) mi lékař pomůže až do kufru.

Při placené službě je všechno jinak. Zvěrolékař mluví se psem i s jeho majitelem slušně, zodpoví jakékoliv dotazy a ještě pomůže donést nemocné zvíře rovnou až do auta.

Realita naší bezplatné „lidské“ péče

Co nás (s trochou nadsázky) čeká u lékaře, který se stará o lidi?

• několikahodinové čekání v čekárně (i přes předchozí objednání)
• letmé setkání se zdravotníkem v podobě lékaře, jenž chrlí dotazy, zrak má upřený k obrazovce a prsty buší do klávesnice
• recept na lék nebo žádanka na vyšetření bez vysvětlení
• restrikce bez vysvětlení důvodů (typické je třeba doporučení omezit vitamín K uživatelům protisrážlivého Warfarinu, jenže bez vysvětlení, ani otázka kompenzace snížení příjmu zeleniny se neřeší)
• nemocniční strava, která odporuje lékařem naordinované dietě nebo zásadám při nemoci, která byla diagnostikována
• odmítnutí pacienta, který se chová jako zákazník – třeba jen tím, že si namísto bezhlavého plnění rozhodnutí lékaře dovoluje klást otázky a vyjádřit jiný názor

Bezplatný systém deformuje a demotivuje

Chápu smysl i potřebu zdravotní spoluúčasti. Je mi jasné, že mnohé zdravotní potíže jsou tragédií pro jedince i jeho rodinu, že starší lidé, děti anebo chronicky nemocní potřebují větší podporu. Jenže současný systém je jednoznačně nespravedlivý vůči lidem, kteří se o sebe řádně starají, jsou převážně zdraví a každý měsíc posílají tisíce na zdravotní pojištění. Když výjimečně potřebují pomoc, setkají se se službou, která by v komerčním prostředí zkrachovala po pár týdnech. Bezplatná péče totiž zcela deformuje zdravotní systém a demotivuje všechny, kteří o své zdraví dlouhodobě pečují. Situaci vůbec nepomáhá ani možnost výběru zdravotních pojišťoven, protože v naprosté většině mohou jen nabízet totéž.

U doktora se snad nikdy nevyhnete zdlouhavému sezení v čekárně i přesto, že jste se s předstihem objednali.

Co zdravotnictví a pacienti potřebují?

Nezbytné je zapojení pacienta jak do platby za péči, tak do rozhodování. Zdravotnictví prospějí dobře informovaní pacienti, kteří prevencí předcházejí nemocem a v případě onemocnění podporují terapii domluvenou s lékařem. Pacienti potřebují ze strany zdravotníků cítit respekt k jejich tělu i myšlení. Pro dodržování naordinované terapie je třeba chápat její smysl, znát rizika a mít šanci o způsobu léčby informovaně spolurozhodovat. Protože ani terapie naordinovaná sebechytřejším lékařem bez podpory samotného pacienta nebude fungovat; v takovém případě jen plýtváme penězi a časem.

Pro vnímání ceny zdravotní péče nám všem jen prospěje účtenka s reálnými cenami všech výkonů, vyšetření a léků při každé návštěvě zdravotního zařízení, i kdyby úplně vše platila pojišťovna. Pro omezení nadužívání péče a plýtvání léky je nezbytné, aby každý z nás měl možnost smysluplnou část svého zdravotního pojištění utratit podle svých preferencí, tedy spolurozhodovat o tom, za co se jeho penězi platí. Pro někoho to může být třeba bezplatné očkování proti chřipce, pro jiného lepší strava v nemocnici.

foto: Shutterstock, zdroj: blog Margit Slimákové