Mezi zdravotníky i veřejností je obecně známo, že obezita rovná se horší zdraví, tedy že existuje pojítko mezi obezitou a dalšími onemocněními, zejména nemocemi srdce. „Ráda bych upozornila, že je rozdíl mezi robustní postavou s vyšší hodnotou BMI u zdravého jedince a onemocněními, která jsou důsledkem metabolických vad,“ dodává MUDr. Kateřina Cajthamlová, internistka, psychoterapeutka a propagátorka zdravého životního stylu. 

Desítky let se lékaři potýkají s paradoxem obezity. Pacienti s nadváhou nebo obezitou přežívají selhání srdce, infarkt nebo nemoci oběhové soustavy častěji než ti štíhlí, se správným BMI. Podle analýzy, publikované v časopise European Heart Journal, je ovšem tento paradox způsoben tím, že pouze podle BMI se prostě a jednoduše obezita stanovit nedá. Údaje od 8,399 pacientů ze 47 zemí potvrdily, že vyšší BMI je spojeno s nižší úmrtností, ovšem v okamžiku, kdy nahlédneme za tvrdá čísla a začneme se ptát, kde vlastně máme tuk uložený, už to pro obézní tak dobře nevypadá. Lepším markerem škodlivého břišního tuku je poměr objemu pasu k výšce, a tam už jsou výsledky jiné. Lidé s nejvyšším poměrem mají o 39 procent vyšší pravděpodobnost selhání srdce.

Co říká paradox obezity

Jde o koncept aplikovatelný na jedince s nadměrnou hmotností (v pásmu BMI 32-35kg/m2) i s kardiovaskulárními onemocněními. Paradox spočívá v tom, že zatímco je obezita hlavním rizikovým faktorem pro rozvoj chorob srdce, pacienti s obezitou mívají méně závažné následky po prodělání infarktu myokardu, mrtvice nebo určitých typů srdečního selhání. Člověk, který netrpí nadváhou ani obezitou, má vyšší pravděpodobnost, že vlivem takových záležitostí zemře. 

Paradox obezity náhodou objevil Carl Lavie, americký kardiolog, člen Americké vysoké školy kardiologie a ředitel programu srdeční rehabilitace a prevence na Institutu srdce a cév Johna Oschnera. Jak vzpomínal v jedné epizodě podcastu Obesity: A Disease, když společně se svým týmem pracoval na studii týkající se kardiopulmonální resuscitace (oživování), všimli si po zpětném prohlížení výsledků něčeho tak neočekávaného, že uvažovali nad tím, zda se nejedná o chybu. Data ukazovala, že lidé, kteří zemřeli s pokročilým srdečním selháním, měli nižší BMI a nižší procento tělesného tuku než přeživší. Jiní odborníci ve svých výzkumech naopak hovoří o inverzním vztahu mezi obezitou a úmrtností na rakovinu plic nebo zlomeninu kyčle. Jak to tedy je?

Zastaralá metrika BMI

Je to jen další kamínek do mozaiky důkazů, že BMI je jedna z nejpřeceňovanějších medicínských metrik. Nerozlišuje mezi svaly a tukem, nedokáže identifikovat pacienty, kteří shodili váhu díky pokročilým chorobám. V roce 2025 vyšel v nejslavnějším lékařském časopise Lancet článek, kde 58 expertů navrhuje novou definici obezity. Měřit se má objem pasu, složení těla, poškození orgánů, spojených s projevy obezity. Závěry jsou jasné: BMI může být do určité míry užitečný nástroj, ale jako míra zdravotního rizika je nespolehlivý a nedostatečný.

„Na druhou stranu zase enormní snaha hubnout, provázená vysokou mírou psycho-fyzického stresu a nedostatečným příjmem makro i mikroživin, může vést k zvětšení objemu v pase jako důsledku hormonálních změn – tedy nízké produkce hormonů produkovaných štítnou žlázou a pohlavními žlázami i vysoké aktivity nadledvin, anebo k inzulinoresistenci tkání při nízkosacharidových dietách s následným rozvojem například cukrovky druhého typu,“ vysvětluje MUDr. Cajthamlová a pokračuje: „To pak může ovlivnit i množství tukové tkáně a zejména takzvaného viscerálního – útrobního – tuku, který je považován za vysoce rizikový faktor metabolických chorob. Jak bylo řečeno výše, situace rozhodně není jednoduchá a ve věci příčin vzniku obezity panuje řada mýtů – důkazem je plynulý nárůst obezity v posledních mnoha dekádách přesto (nebo právě proto?), že klesá příjem kalorický a v případě sacharidů i živinový.“

Zjištění, která jsou s paradoxem obezity dokonce v rozporu

Ne všechny studie paradox obezity potvrzují. Část autorů upozorňuje, že po zohlednění dalších faktorů, jako je kouření, úbytek svalové hmoty nebo neúmyslné hubnutí, ochranný efekt vyšší hmotnosti výrazně slábne. Jiné práce naopak nižší úmrtnost pacientů s vyšším BMI potvrzují. Shoda panuje alespoň v jednom: samotné BMI nestačí k posouzení skutečného zdravotního rizika.

Otázkou však stále zůstává, proč mají někteří pacienti s obezitou u některých onemocnění paradoxně lepší výsledky. Jedním z faktorů může být chování různých typů tukových zásob, které mohou být buď ochranné, nebo patogenní. Například podkožní tuková tkáň ukládá energii, poskytuje tepelnou izolaci a ochrannou funkci fyzickému tělu (lidově řečeno – více tuku, lepší ochrana třeba při pádu) a může omezit hromadění tuku mimo tukovou tkáň a jeho přecházení do jiných tukových zásob a orgánů (lipotoxicita). Na druhé straně může nadbytek podkožního tuku způsobit onemocnění tukové hmoty.

Jak je to s paradoxem obezity a onemocněním srdce?

V souvislosti s kardiovaskulárními onemocněními může paradox obezity podle vědců záviset na rizikových faktorech. Jedním z klíčových faktorů je fyzická zdatnost – je všeobecně známo, že jedinci s mírnou nadváhou i obezitou mohou mít lepší prognózy, pokud jsou v dobré fyzické kondici (takzvaně „fit fat“, jak informuje MUDr. Cajthamlová). Dalším faktorem je kouření, které může paradoxně tělesnou hmotnost snížit, je ale zároveň spojeno se zvýšenou úmrtností, zejména způsobuje-li rakovinu nebo chronické onemocnění plic. Kouření také zvyšuje aktivitu sympatického nervového systému, riziko cukrovky a kornatění tepen. Pacienti s obezitou mohou mít také větší metabolické rezervy, které jim při srdečním onemocnění mohou poskytnout určitou výhodu.

Co si z toho všeho odnést

Téma paradoxu obezity je nesmírně komplikované a při jeho řešení je nutné přihlédnout k velice vysokému množství různorodých faktorů a proměnných. Pravdou ovšem zůstává, a shodují se na tom rozliční badatelé, že jeho větší pochopení může poskytnout důležité informace o léčbě a zvládání onemocnění u lidí s širokou škálou chorob u osob splňujících definici obézního jedince. Přesto všechno mezi odborníky zatím panuje přesvědčení, že určité zásady zdravého životního stylu stále platí, a to pro všechny. Fyzická kondice zlepšuje zdravotní výsledky, i když cvičenec nutně nemusí hubnout.