Odborníci na zdraví mozku upozorňují, že to, co si dáváme do úst, přímo rozhoduje o tom, jestli si za dvacet let vzpomeneme na jména vlastních dětí. Moderní strava je totiž plná látek, které fungují jako pomalu postupující demoliční četa pro naše neurony. A nejinak je tomu u drinků.

Jistě jste si vědomi, jak důležité je jíst potraviny, které jsou dobré pro naše srdce. Neuropsycholog Jasdeep S. Hundal, ředitel Centra pro paměť a zdravé stárnutí, upozorňuje, že stejně důležité je pochopit, jak výživa může ovlivnit váš mozek.

„Váš mozek je doslova postaven z toho, co do svého těla přijímáte,“ říká. „Každé sousto, doušek nebo svačina může váš mozek buď zásobit energií, nebo ho zpomalit. Pokud chcete zůstat bystří, soustředění a duševně silní po dlouhou dobu, věnování pozornosti stravě není volitelné; je to nezbytné.“

Tady jsou tři největší mozkožrouti, které si dobrovolně a pravidelně servírujeme.

Slisované iluze: Milovaná ranní slanina posílá cévy do křeče

Slanina, párky, šunky z vakuových balíčků nebo křupavé pepperoni na pizze. Průmyslově zpracované maso je sázka na jistotu, pokud chcete spolehlivě naštvat svůj kardiovaskulární i nervový systém. Nová studie Kalifornské univerzity poukazuje na jasnou korelaci mezi pravidelnou konzumací těchto uzenin a vyšším rizikem kognitivního poklesu.

Váš mozek je doslova postaven z toho, co do svého těla přijímáte. Každé sousto, doušek nebo svačina může váš mozek buď zásobit energií, nebo ho zpomalit.

Problém není v masu jako takovém, ale v tom, co se s ním děje v továrnách. Tyto produkty jsou doslova nabité sodíkem a chemickými konzervanty, zejména dusitany, nitráty. Když je sníte, v těle se nespustí jen trávení, ale i masivní systémový zánět. Představte si to jako mikroskopický požár, který putuje krevním řečištěm až do hlavy. Tyto konzervanty a soli agresivně poškozují jemné cévy, které mají za úkol zásobovat mozek kyslíkem a klíčovými živinami. Jakmile se přívod ztenčí, mozkové buňky začnou hladovět, ztrácet výkon a v horším případě předčasně odumírat.

Sladké sycené limonády scvrkávají hipokampus

Sladké sodovky, energetické drinky, ledové čaje plné sirupu, ale nenechte se zmást – i ty kupované „stoprocentní“ ovocné džusy v krabici dělají stejnou neplechu. Společným jmenovatelem je brutální nálož rafinované fruktózy. Když do sebe kopnete plechovku coly, do krve vám vletí cukrový granát. Tělo na to reaguje vyplavením inzulinu, jenže při pravidelném opakování tohoto rituálu vzniká inzulinová rezistence. A mozek začne dychtit po energii, kterou ale kvůli otupělým receptorům nedokáže efektivně zpracovat. „Mnoho druhů dietních limonád obsahuje aspartam. Některé výzkumy naznačují, že aspartam může časem způsobovat bolesti hlavy, změny nálad, úzkost, a dokonce i kognitivní problémy,“ říká doktor Hundal.

Odborníci varují před děsivým fyzickým fenoménem: vysoký příjem cukru prokazatelně přispívá ke scvrkávání hipokampu. To je přesně ta část mozku, která funguje jako centrála pro paměť a učení. Zjednodušeně řečeno – každou přeslazenou sklenicí si dobrovolně mažeme kapacitu vlastního harddisku. Pokud míváte po obědě pravidelně „mozkovou mlhu“, kdy nejste schopni udržet myšlenku, odpověď pravděpodobně leží na dně vaší sklenice.

Tolik oblíbené křupavé smažené oslabuje paměť

Zlatavé hranolky, smažené kuře v křupavém těstíčku nebo asijská tempura. Všechno, co prošlo horkou lázní v pochybném oleji, sice skvěle chutná, protože náš evolučně nastavený mozek tuk a sůl miluje, ale pro naši šedou kůru mozkovou je to čistá toxická bomba. Smažená jídla jsou doslova nasáklá nezdravými trans-mastnými kyselinami a prozánětlivými rostlinnými oleji.

Lidé s vysokou spotřebou smažených jídel dosahují v testech měřících paměť a schopnost učení výrazně horších výsledků. Trans-tuky totiž dramaticky zvyšují „špatný“ LDL cholesterol a vyvolávají v těle chronický zánět, který následně ničí zdravou mozkovou tkáň. Tím se drasticky omezuje takzvaná neuroplasticita, což je schopnost mozku vytvářet nová neuronová spojení. Když svému mozku nedovolíte tvořit nové cesty, v podstatě mu zamykáte dveře k ukládání nových vzpomínek.

Kupujeme si pohodlí, nebo budoucí diagnózu?

Jako velmi zaměstnaný člověk a workholik se na tyto závěry nedívám optikou askety. Nejde o to, abychom od zítřka všichni jedli jenom bio kadeřávek, propadli ortorexii a žili ve stresu z každého sousta. Život se musí žít, ne jen přežívat a občasný hřích k němu patří. Problém je v tom, že ultra-zpracované potraviny se v naší západní kultuře staly standardem, nikoli výjimkou. Jsou levné, jsou všude a jsou extrémně návykové, jak vidíme u našich dětí.

Potravinářský průmysl přesně ví, jak namíchat koktejl tuku, soli a cukru, aby ošálil naše chuťové pohárky a vyvolal v nás bažení po další dávce. Jenže účet za tohle rychlé a levné uspokojení nakonec neplatí náš žaludek ani naše peněženka. Platí ho naše kognitivní budoucnost.

Vraťte raději dětské oslavy do parků a ven než do heren a fast foodů. Až budete příště stát v rychlém občerstvení nebo sahat po uzeninách s dlouhou trvanlivostí, vzpomeňte si, že nekrmíte jen svaly a žaludek. Krmíte hlavně ten nejcitlivější orgán v těle. Ten, který z vás dělá to, kým jste.