Jeff Bradford stál v březnu 2016 na štaflích v podkroví své skotské posilovny. Všude kolem vířil starý prach a kousky skelné izolace. Když ho o dva dny později začalo nepříjemně škrábat v krku, nepřikládal tomu žádnou váhu. Vzal si rozpustný aspirin, kloktal slanou vodu a myslel si, že to prostě přejde. Nepřešlo.

O deset let později a tisíce kilometrů dál vchází do ordinace lékaře čtyřicetiletý muž. Žije ukázkově: nekouří, alkohol pije naprosto výjimečně, pravidelně sportuje. V rodině žádnou onkologickou zátěž nemá. Přesto si na pravé straně krku nahmatal podivnou, zcela nebolestivou bulku.

Oba muži věřili, že jde o banalitu – běžnou sezónní angínu nebo drobný následek vdechnutí prachu při rekonstrukci. Oba se fatálně mýlili. Lékaři jim po sérii vyšetření diagnostikovali pokročilou rakovinu hrdla v oblasti mandlí a kořene jazyka. Viník? Lidský papilomavirus (HPV), který do jejich těl nepozorovaně pronikl před několika desítkami let.

Dokáže si počkat

Když Jeff Bradford (jemuž je dnes 62) po dvou týdnech neúspěšného samoléčení navštívil svého praktického lékaře, odešel s receptem na běžná antibiotika. Klasická krční infekce, zněl verdikt. Jenže ani po dobrání léků se nic nezměnilo. „Cítil jsem, jako by se něco neustále dotýkalo zadní části mého jazyka. Nutilo mě to ke zvracení, byl to neustálý dávivý reflex,“ vzpomínal Jeff na první příznaky v rozhovoru pro britský deník Daily Star.

Virus v jeho těle pravděpodobně tiše dřímal více než třicet let. Podle všeho si ho odnesl jako suvenýr z mládí, z dob, kdy střídal partnerky dlouho předtím, než poznal svou současnou manželku.

Specialista v nemocnici v Aberdeenu naštěstí okamžitě rozpoznal, že situace je vážná, a nařídil biopsii. Tkáňová hmota na mandlích se během pouhých dvou týdnů mezi vyšetřeními zdvojnásobila. Výsledkem byla diagnóza, kterou nikdo nechce slyšet: třetí stadium orofaryngeálního karcinomu, nádoru, který se u mužů vyskytuje sedmkrát častěji než u žen.

Když onkologové Jeffovi oznámili, že za zhoubným bujením stojí vysoce agresivní kmen viru HPV16, zůstal sedět v němém úžasu. O existenci viru neměl tušení. Přitom virus v jeho těle pravděpodobně tiše dřímal více než třicet let. Podle všeho si ho odnesl jako suvenýr z mládí, z dob, kdy střídal partnerky dlouho předtím, než poznal svou současnou manželku.

Podobné příběhy se v posledních měsících objevují po celém světě, což potvrzují i reportáže magazínu LADbible. Lidský papilomavirus funguje v mužském organismu jako dokonalý spící agent. Infikuje buňky, přepíše jejich genetický kód a pak desítky let čeká na chvíli, kdy imunita oslabí.

Nebezpečí číhá vzadu v hrdle

Dlouhá léta existoval v medicíně i laické veřejnosti jasný narativ: rakovina hlavy a krku je trestem za celoživotní těžké kouření a nadměrné pití tvrdého alkoholu. Jenže tento zažitý stereotyp se v posledním desetiletí rozpadá. Podle oficiálních epidemiologických dat amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) už výskyt rakoviny ústní části hrtanu v rozvinutých stádiích překonala rakovinu děložního čípku u žen.

Jak k této anatomické pasti dochází? Kořen jazyka a tkáň krčních mandlí nejsou hladké. Jsou plné hlubokých záhybů, takzvaných krypt. Onkologové z texaského centra MD Anderson přirovnávají tento povrch ke struktuře květáku. Jde o mikroskopické prostředí, které je pro zachycení a dlouhodobé přežívání viru naprosto ideální. Během intimního líbání nebo při provádění orálního sexu se virus snadno přenese z infikovaných genitálií partnerky či partnera přímo do těchto krčních záhybů.

Bylo to, jako by mi někdo vzal krk plamenometem nebo autogenem zevnitř i zvenčí. Vrátil jsem se z nemocnice domů a tři měsíce jsem jen bezvládně ležel v posteli.

Lidský imunitní systém si s drtivou většinou běžných infekcí HPV dokáže poradit sám a do dvou let virus z těla eliminuje, aniž by si člověk čehokoliv všiml. Pokud se však viru podaří v krčních kryptách zabarikádovat, začne svalnatou tkáň nepozorovaně transformovat. Trvá to dvacet, třicet, někdy i čtyřicet let. O tomto fenoménu poprvé veřejně promluvil hollywoodský herec Michael Douglas, jehož otevřené přiznání před lety prolomilo nejtvrdší společenské tabu spojené s mužskou sexualitou a onkologií.

Muže můžeme vyškrtnout z rovnice

Hlavní tragédie celé problematiky tkví v tom, jak je téma HPV historicky prezentováno. Desetiletí osvětových kampaní zafixovala v hlavách veřejnosti jednoduchou, ale nebezpečnou rovnici: lidský papilomavirus rovná se hrozba rakoviny děložního čípku. Muži byli z této debaty prakticky vyškrtnuti, jako by se jich problematika vůbec netýkala.

Jak ale upozorňuje nedávná investigativní analýza jihoafrického zdravotnického portálu Bhekisisa, fatální opomíjení mužské populace v preventivních programech si začíná vybírat krutou daň. Zatímco dívky v dospívajícím věku mají v mnoha státech přístup k bezplatnému očkování, chlapci zůstávají zcela nechráněni. Globální statistiky jsou přitom neúprosné: přibližně každý třetí muž na světě je aktuálně přenašečem alespoň jednoho typu genitálního HPV a každý pátý v sobě nosí vysoce rizikový rakovinotvorný kmen.

Pro muže navíc neexistuje žádný preventivní ekvivalent pravidelného gynekologického stěru. Lékaři nemají k dispozici žádný plošný screeningový test, který by dokázal zachytit počínající buněčné změny hluboko v hrdle. Muž tak žije v absolutní nevědomosti. Prvním reálným varováním bývá až chvíle, kdy se nádor zvětší natolik, že začne tlačit na okolní nervy, způsobí chronické potíže s polykáním, změnu hlasu nebo se projevuje jako zmíněná nebolestivá uzlina pod čelistí. To už ale znamená, že rakovina postoupila a začala se šířit lymfatickým systémem.

Jako by vám někdo vzal krk plamenometem

I když mají HPV-pozitivní nádory podle rozsáhlých klinických studií zveřejněných v The New England Journal of Medicine paradoxně mnohem lepší prognózu a vyšší citlivost na léčbu než klasické nádory kuřáků, cesta k uzdravení je pro pacienta složitá a nepříjemná.

Jeff Bradford musel okamžitě podstoupit náročnou operaci, při které mu chirurgové odstranili zasaženou tkáň. Následovaly cykly chemoterapie a celkem 35 intenzivních dávek ozařování. „Radioterapie mi zlikvidovala kůži i sliznice. Bylo to, jako by mi někdo vzal krk plamenometem nebo autogenem zevnitř i zvenčí. Naprosto příšerná, nepředstavitelná bolest. Vrátil jsem se z nemocnice domů a tři měsíce jsem jen bezvládně ležel v posteli,“ popisuje. 

Pacienti během této agresivní terapie běžně přicházejí o schopnost polykat jakoukoliv pevnou stravu, ztrácejí chuťové pohárky a kvůli nevratnému poškození slinných žláz trpí doživotním suchem v ústech. Jeff měl obrovské štěstí – po deseti letech od ukončení léčby je kompletně zdravý a bez recidivy. Právě proto dnes považuje za svou povinnost mluvit otevřeně o detailech, které většina mužů ze studu raději zamete pod koberec.

Konec falešného studu a vakcinační realita

„Orální sex je naprosto běžná, přirozená součást intimního života s člověkem, kterého milujete. Nikdy bych nikomu neřekl, aby se ho vzdal,“ zdůrazňuje Jeff Bradford. Pokud se ale o přenosu HPV u mužů nebude mluvit naprosto otevřeně, muži budou nadále ignorovat varovné signály, jako je dlouhodobý chrapot, jednostranná bolest v uchu nebo neustálý pocit cizího tělesa v krku. Do ordinací pak budou přicházet ve stádiích, kdy už medicína nedokáže nabídnout záchranu, ale pouze paliativní péči.

Jediné efektivní řešení této tiché epidemie moderního věku leží v prevenci. Lékařské kapacity se shodují, že pokud by se očkování proti HPV stalo absolutním standardem u dospívajících chlapců ještě předtím, než poprvé vstoupí do sexuálního života, tento typ agresivní rakoviny by mohl během jedné generace z lidské populace téměř úplně zmizet. Do té doby však orální sex zůstává pro miliony mužů nečekanou biologickou ruskou ruletou s odloženým výstřelem na třicet let.