Jakub Pavlovský, 25letý milovník knih, který svou vášeň sdílí s tisíci fanoušky na svých sociálních sítích. Už od roku 2014 ho jako profesionálního knihomola můžete najít na Facebooku a Instagramu pod přezdívkou Book’s calling. Od roku 2015 pak taky na jeho booktuberingovém profilu na YouTube, kde zveřejňuje videa nejen o knihách, ale i o příjemných kavárnách, kde se vám bude pěkně číst.

Související…

Guttenberg se směje, elektronická kniha skomírá
Anastázie Harris

Podle Jakubových fotek na Instagramu je pak jasně vidět, že on sám si dokáže číst skoro všude. Pod vodou, v popelnici, na poli nebo uprostřed davu na Staroměstském náměstí. Tím, že se fotí na netradičních místech v tureckém sedu s knihou v ruce, se snaží s nadsázkou upozornit na to, že čas na čtení si můžeme udělat opravdu kdykoli.

Může to vypadat, že jsem chtěl pomoct ostatním lidem, a ve finále to nejvíc pomohlo asi mně.

Kromě svých online aktivit založil taky „offline“  Book´s calling club a pravidelně organizuje setkání čtenářů s českými autory. Nově se zapojil i do rozjezdu první crowdfunfingové platformy zaměřené čistě na vydávání knížek a propojování autorů s ilustrátory, korektory a jejich fanoušky Pointa.cz. Jakub vlastní tolik knih, že jimi naplnil nejen celou svoji knihovnu, ale i knihovnu rodičů. Kde se vzal nápad na knižní Instagram a jaká je podle něho budoucnost papírových knih?

Číst se dá opravdu všude a v klidu, dokazuje Jakub Pavlovský


Četl jsi hodně už jako dítě, nebo se v tobě tahle vášeň probudila až s přibývajícím věkem?

Upřímně jsem v dětství nečetl skoro vůbec a paradoxně jsem s tím začal až s Instagramem. 

Takže jsi tím Instagramem chtěl motivovat sám sebe?

To je pravda, může to vypadat, že jsem chtěl pomoct ostatním lidem, a ve finále to nejvíc pomohlo asi mně. Což je vlastně dobrý, alespoň jeden zásah. Když chci mít knihy na Instagramu, tak je musím logicky číst, abych tam pokrytecky nefotil díla, o kterých nic nevím. No a čím víc je vnímám a zabývám se jimi, protože tam chci mít nějaký ten feed, tak tím víc si je zamilovávám.

Studuješ žurnalistiku, ale říkáš, že novinářem být nechceš. Čím teda chceš být? Nebo spíš, co by ta tvoje budoucí pozice měla obsahovat?

No, určitě musí obsahovat hodně knih.

Takže budeš knihovník?

Nikdy neříkej nikdy, že jo. Myslím, že to úplně nemůžu zavrhnout, ale zatím jsem o tom nepřemýšlel. Zatím jsem v online vydavatelství Pointa, studuju, dělám online a offline book club a svůj Instagram. Tak uvidíme, čemu a jak se bude dařit.

Pointa je, pokud vím, první česká čistě knižní crowdfundingová platforma. Mohl bys nám přiblížit, o co přesně jde?

Pointa je crowdfundingové nakladatelství knih, kdy lidi finančním příspěvkem umožní autorovi vydat knihu. Do budoucna chceme umožnit i investování do knih a chatování čtenářů, což platforma aktuálně neumožňuje. Testovací fázi máme za sebou, teď už jede asi dva měsíce ostrý provoz a vydali jsme už druhou knihu.

Jak vlastně vypadá proces vydávání knihy?

Je to celé dost náročné. Nejenže ji musí někdo napsat, ale pak si musíš najít někoho, kdo pochopí, jak chceš, aby vypadala, dále sazba, dvě tři korektury, pak po korektuře najdeš chyby, takže další opravy, teď už je to u grafiků, takže když najdeš chybu, tak to už prostě neopravíš jednoduše v textovém editoru.

Vlastně je to takový Instagram offline. Takový, ke kterému si můžeš přivonět a na který si můžeš sáhnout.

Pak redakční práce, tiskárny, zařídit ISBN, povinné výtisky do knihoven... To je několik měsíců práce. A to už mluvím jenom o procesu od okamžiku, kdy je hotový rukopis. Samotné napsání knížky, to je i několikaletý proces.

I u těch, co jste vydali v Pointě?

Jedna z nich je Prague Coffee Guide, na tom jsme pracovali od srpna letošního roku a to ani neobsahuje text. Jsou to jenom obrázky kaváren, každá má přiřazené číslo, které je pak zaznačené na mapě, dále obsahuje odkazy na Instagramy jednotlivých kaváren pomocí QR kódů.

Novinky nestíhám, někdy se k nim dostanu až po roce. A některé knihy si schovávám na důchod, říká Jakub


Ty popisy, co která kavárna nabízí, nám přišly stejně úplně zbytečné. Potřebuješ hlavně vědět, jak to tam vypadá a kde to je. Vlastně je to takový Instagram offline. Takový, ke kterému si můžeš přivonět, a na který si můžeš sáhnout. Ta druhá, Jedna musí z kola ven od Heleny Kratochvílové, nám pak trvala podstatně déle. 

Myslíš, že tohle je budoucnost papírových knih? Že budou propojené s aplikacemi a QR kódy?

Souhlasím, že knihy budeš mít propojené s nějakou online hrou, playlistem, což už mimochodem existuje, nebo třeba jen s dotazníkem, za jehož vyplnění budeš sbírat body. Jsme zase u té motivace ke čtení, ta se tímhle podle mě bude zvyšovat. Ideální by bylo mít knížku nebo noviny jako v Harrym Potterovi, kde se ti hýbou obrázky, ale to nám zatím technologie neumožňuje. Ale knížky s kódy, které tě odkážou na uzavřený obsah, ty už jsou. Jde o takové hypertextové odkazy v knihách.

Jak dlouhý je tvůj to read list?

Ty jo. Tak ten je dlouhý a nikde nekončící. Teprve teď dočítávám knížky z roku 2016, takže jak je vidět, jsem mírně pozadu, pořád vycházejí nějaké novinky, takže co mám nahoře, se propadá níž. Když děláš knižní Instagram nebo blog, tak lidi zajímá spíš tvůj názor na novinky než na knihy, ke kterým se už vyjádřily tisíce lidí před tebou.

Kromě offline čtecích klubů nově organizuješ i online book club. O co přesně jde a jaký je o tyhle kluby mezi lidmi zájem?

Offline book cluby jsou setkání, kde se jednou měsíčně sejdou fanoušci se spisovateli. Už jich bylo 21. Byl tam třeba Marek Šindelka, Alena Mornštajnová nebo Ladislav Zibura... Ale i méně známí autoři, třeba Hana Kolaříková, Dita Táborská s knihou Malinka... Většinou jde o spisovatele nakladatelství HOST.

Hlavně bezpečně a bez vyrušování


To podle mě vydává kvalitní českou literaturu. Akce jsou ale kapacitně omezené, maximálně 30 lidí. Jediné podmínky účasti jsou, že musíš mít přečtenou tu knížku, o které jdeme diskutovat, musíš se mi závazně nahlásit předem přes Facebook nebo Instagram a připravit si pár otázek na autora.

Jak by vypadal můj projekt, kdybych se tam fotil se čtečkou?

Online book club pak vznikl tak, že jsem chtěl číst i klasiku, ve které mám fakt mezeru, hlavně proto, že jsem na střední vůbec nečetl. Právě proto jsem založil ten online book club na Goodreads, kde vždy vyberu jednu starší knížku od zahraničních autorů na měsíc, lidi si to pak dávají na Instagram nebo o nich diskutujeme. S tím jsem začal letos, knížky jsou tam naplánované zatím do února.

V roce 2015 jsi v rozhovoru pro magazín Lógr zmiňoval, že nemáš žádnou oblíbenou knihu. Změnilo se to od té doby? Už jsi našel tu pravou?

Hele, ne, ale už se k tomu určitě blížím. Teď jsem objevil knížku, kterou teda ještě nemám dočtenou, ale myslím, že to bude ona. Jmenuje se Pes na cestě od slovenského autora Pavla Vilikovského. To je hodně inteligentní kniha se super sarkasmem, kterému holduju. Z českých mě dost zaujala knížka Hana. Jinak ještě ze světových mě hodně bavila Margaret Atwoodová a její Příběh služebnice i Kus temnoty.

Kdysi jsi sám sebe označil za bojovníka za práva papírových knih. Jaká je podle tebe jejich budoucnost?

Tak o budoucnost papírových knih, o tu se vůbec nebojím. E-knihy jsou oblíbené, ale je to třeba jen 10 % knižního trhu. Kdyby mi lidi posílali recenzní výtisky pédéefkem, tak řeknu děkuji, nechci. Vždyť všechny vypadají stejně. Chybí jim jakákoli osobitost. Na té tištěné se podílelo „x“ lidí, voní to, můžeš si na ni sáhnout, můžu si tam dát nějakou záložku, pomazlit se s ní, vyfotit. Jak by vypadal můj projekt, kdybych se tam fotil se čtečkou?

Všichni víme, že cesta rychlého uspokojování potřeb je cesta do pekel.

S papírovou knihou je zároveň mnohem jednodušší mít vztah než s e-knihou. Minimálně jsi s ní ve větší fyzické interakci a zapojuješ víc smyslů. Je to i takovej módní doplněk a něco to o tobě říká. Nehledě na to, že je mnohem jednodušší pokukovat v tramvaji po tom, co kdo čte.

Proč si myslíš, že máme dost času na sjíždění sociálních sítí, ale málo na čtení knih? Je to tím, že kniha není interaktivní médium?

Je to spíš tím, že neudržíme dlouho pozornost a máme volné jen kratší časové bloky. Takže je pravděpodobnější, že vytáhnu mobil, než že začnu číst knihu. Podobné srovnání jako fastfood versus klasická restaurace. Když chceš rychle zahnat hlad, rychle uspokojit potřebu, nechce se ti čekat, jdeš do McDonaldu, který máš už dneska po ruce skoro všude.

Číst se dá i pod vodou. Doporučuje se čtení nějaké poutavé brožury, na které vám moc nezáleží


Když chceš pro sebe něco udělat, jíst zdravě, ten čas si na to uděláš a zajdeš si do kvalitnější restaurace nebo si uvaříš, ale to chce nějaké tvé zapojení a tvůj čas. Ale všichni víme, že cesta rychlého uspokojování potřeb je cesta do pekel nebo minimálně do o dvě čísla větších kalhot.

foto: Instagram Jakuba Pavlovského, zdroj: Book's calling