Nevěřila bych tomu, ale na jedné víkendové módní akci jsem se nyní skutečně setkala s muži, kteří na první pohled upoutali mou pozornost. Jeden z nich měl na sobě sukni (proč ne, proti tomu vůbec nic nemám), ale zaslechla jsem jejich hovor, kdy právě ten v sukni říkal kamarádovi, že si zkracuje řasy. Nechává si je u barbera zkracovat, protože mu dlouhé řasy, které má od přírody, připadají skutečně moc ženské a zjemňují jeho obličej. Uff.

Fešák v sukni (podle mě maskulinní ažaž) ale evidentně není jediný.

Bzučení strojku versus vůně lepidla. Dvacet milimetrů, které dělají muže a ženu

David sedí v koženém křesle jednoho pražského barbershopu. Za ním zní hip-hop, ve vzduchu je cítit kolínská s vůní santalového dřeva a holič právě dokončuje dokonalý fade. Jenže pak David vyřkne požadavek, nad kterým by ještě před rokem stará škola jen nevěřícně zakroutila hlavou: „Vezmi mi nůžkami i ty řasy. Jsou moc dlouhé, vypadám jako mrkací panna.“

Holič ani nemrkne, protože tento požadavek dnes neslyší poprvé.

V témže okamžiku se přeneseme do kosmetického salonu, kde leží osmadvacetiletá Tereza v odhlučněné místnosti  a už hodinu a půl se nesmí pohnout. Kosmetička jí na víčka s chirurgickou přesností lepí syntetická vlákna, trsové řasy s takzvaným 4D efektem. Tereza za tuto proceduru každé tři týdny platí patnáct stovek. Chce hluboký, smyslný, kočičí pohled.

Kratší řasy prý zvýrazní oční nadočnicový oblouk, opticky zmenší oko a dodají obličeji tvrdší, dravější výraz – takzvaný „hunter eyes“ efekt.

Prostě žijeme ve světě, kde se obyčejný obrys lidského oka stal novým genderovým identifikátorem. Zatímco ženy už roky utrácejí majlant za to, aby jejich víčka připomínala husté vějíře, část mužské populace podlehla přesvědčení, že přirozeně husté řasy jsou zkrátka příliš „zjemnělé“. A řešení? Oholit je.

Z ochranného štítu je najednou oběť algoritmu

Byl to právě TikTok, kde se fenomén holení řas proměnil v lavinu s více než 36 miliony zhlédnutí. Videa zachycují mladíky v kadeřnických pláštěnkách, k jejichž otevřenému oku se nebezpečně přibližuje ostrá čepel elektrického zastřihovače nebo nůžky na vousy. Trend zasáhl holičství od Istanbulu až po Auckland, a jak je vidět, děje se tak již déle než rok. Myšlenkový pochod za tímto estetickým výstřelkem je jednoduchý: kratší řasy prý zvýrazní oční nadočnicový oblouk, opticky zmenší oko a dodají obličeji tvrdší, dravější výraz – takzvaný „hunter eyes“ efekt, po kterém současná internetová kultura maskulinity tak touží.

Když se zpráva o novém trendu rozletěla po sociálních sítích, reakce veřejnosti na sebe v diskusích nenechaly dlouho čekat. V komentářích pod příspěvky se okamžitě rozproudila směsice ryzího úžasu, černého humoru i znechucení. „To myslí vážně, nebo je to jen rage-bait pro sbírání lajků?“ ptala se jedna z diskutujících. Další uživatel s nadsázkou poznamenal: „Za 10 let si muži začnou nechávat zavést prsní implantáty, aby vypadali, že chodí posilovat...“

Řada lidí v diskusích s údivem poukazovala na to, že příroda mužům nadělila přirozeně hustší a delší řasy než ženám, což je biologická nespravedlnost, kterou ženy odjakživa obdivovaly. Vidět teď muže, jak si tuto výhodu dobrovolně ničí žiletkou v těsné blízkosti rohovky, označují komentující za vrchol absurdity.

Ale pak je tu ještě jeden komentář jakéhosi Williama Amese: „Muži, kteří to dělají, nevědí, že řasy chrání oči před nečistotami.“ K němu se dostaneme později.

Proč nás příroda vybavila pravidlem jedné třetiny

Ponechme však estetiku stranou a podívejme se na to, co na tento nápad říká věda a medicína. Ve zkratce, oční lékaři z toho mají noční můry. Řasy totiž na našem těle nejsou pro ozdobu ani pro usnadnění flirtování. Jsou to vysoce specializované senzory a aerodynamické štíty. Mechaniku fungování řas do detailu popsal poměrně populární výzkum Georgia Institute of Technology. Vědci tehdy vzali do větrného tunelu zmenšené modely očí a zkoumali 22 druhů savců od ježka přes člověka až po žirafu.

U žen lidé podvědomě preferovali o něco delší řasy, protože zvýrazňují kontrast mezi bělmem a zornicí, což evokuje mládí, zdraví a hormonální svěžest.

A výsledek? Příroda u všech těchto tvorů vyvinula naprosto identický poměr: ideální délka řas odpovídá přesně jedné třetině šířky oka.

Tato přesná délka funguje jako dokonalý deflektor. Když kolem obličeje proudí vzduch, řasy ho odklánějí pryč od oční bulvy. Díky tomu snižují odpařování slzného filmu na polovinu a zabraňují tomu, aby mikročástice prachu narážely přímo do rohovky. Když řasy oholíte nebo zkrátíte na minimum, vzduch začne narážet přímo do oka. Výsledek na sebe možná nenechá dlouho čekat: chronické suché oko, neustálý pocit písku pod víčky a dramaticky zvýšené riziko infekcí. A to ani nemluvíme o riziku zarůstání ostrých pahýlů oholených řas, tzv. trichiáza, nebo neopatrné manipulaci se strojkem milimetry od zornice.

Ženy zahušťují, muži riskují rohovku

Proč tedy muži podstupují takový hazard, zatímco ženy jako Tereza platí tisíce za umělé vějíře? Odpověď leží v evoluční psychologii a v tom, jak vnímáme pohlavní dimorfismus.

Psychologický výzkum, který vedl Farid Pazhoohi, zkoumal, jak délka řas ovlivňuje vnímání atraktivity a zdraví u obou pohlaví. Vědci zjistili, že vnímání krásy u řas sledovalo takzvanou křivku obráceného U. Oči bez řas byly u obou pohlaví hodnoceny jako nejméně atraktivní a působící nemocně. U žen však lidé podvědomě preferovali o něco delší řasy, protože zvýrazňují kontrast mezi bělmem a zornicí, což evokuje mládí, zdraví a hormonální svěžest.

Právě proto ženy historicky sahaly po řasenkách a dnes po umělých řasách. Dlouhé řasy opticky zvětšují oko, zjemňují rysy a vysílají podvědomý signál přístupnosti a atraktivity.

Naopak u mužských obličejů pozorovatelé vnímali extrémně dlouhé řasy jako esteticky rušivé. Problém je, že algoritmy sociálních sítí tento přirozený rozdíl dovedly do absurdního extrému. Vytvořily jakousi normu, že pokud má muž dlouhé, husté řasy, které mu přitom příroda nadělila prostě proto, že má vyšší hladinu testosteronu a více tělesného ochlupení, vypadá „moc sladce“. A tak vznikl mýtus, že čím kratší řasy, tím maskulinnější výraz.

Červené oči jako nová trofej mužnosti

Vracíme se k Davidovi. O týden později sedí v kanceláři a každých dvacet minut si kapátkem aplikuje umělé slzy. Jeho oči jsou zarudlé, podrážděné z klimatizace a neustále pálí. Vypadá drsněji? Možná v prvních pěti sekundách na stylizované fotce na Instagramu. V reálném životě vypadá jako někdo, kdo právě prodělal těžký záchvat alergie nebo strávil tři dny bez spánku.

Tereza zase mrká svými lehkými syntetickými vějíři, které sice také překračují ideální aerodynamický poměr z výzkumu Georgia Tech, ale aspoň chrání její oko před přímým zásahem prachu.

Nová vlna internetové maskulinity nás dostala do naprosto bizarní situace. Muži si v touze po „neohroženém dravčím pohledu“ dobrovolně odstraňují orgán, který je před prachem a větrem chránil miliony let. Pokud je novým symbolem drsného chlapíka neustále uslzené oko a nebezpečná infekce rohovky, pak se máme v éře sociálních sítí ještě na co těšit. Možná je na čase připomenout, že skutečná mužnost se neměří milimetry oholených řas – a že kapky do očí opravdu nejsou ten nejlepší módní doplněk.