Světem proletěla zpráva, která zní jako vystřižená z aprílového vydání obskurního plátku. Média pak citovala studii, jež přišla se šokující novinkou: čichání k vlastním větrům prý rapidně zvyšuje inteligenci, bystří smysly a funguje jako spolehlivý štít proti Alzheimerově chorobě.

Jak víme, novináři milují senzace a internet miluje bizár. Když se ale podíváte pod pokličku toho, co se v laboratořích Johns Hopkins Medicine skutečně odehrálo, zjistíte, že realita je sice fascinující, ale mediální zkratka z ní udělala nekompromisní komedii. Pojďme se podívat na to, jak se ze seriózního neurologického výzkumu stal virální hit.

Když bulvár ucítí příležitost k senzaci

Internet má odjakživa slabost pro jednoduché recepty na zdraví a dlouhověkost. Když se tedy objevil nový výzkum týkající se neurodegenerativních onemocnění, editoři po celém světě okamžitě ucítili šanci na čtenářský klikbajt roku.

Britský portál UNILAD bez obalu vyrukoval s tvrzením, že vdechování plynů snižuje riziko demence. Americký New York Post zašel ještě dál a čtenáře rovnou vyzval, ať si bez skrupulí „pořádně čichnou“, protože si tím údajně zachrání stárnoucí mozkové buňky a nakopnou IQ. Pozadu nezůstal ani The Jerusalem Post, který téma elegantně zabalil do rubriky globálních zdravotních trendů.

Problém nastává s věkem, kdy hladina sirovodíku v organismu výrazně klesá. Právě tehdy začínají procesy spojené s neurodegenerací.

Člověk by z těchto textů skoro nabyl dojmu, že nejlepší prevencí v domovech pro seniory je okamžitě zakázat větrání a nechat prostor přirozenému biologickému koloběhu. Jenže vědecká realita v laboratořích byla o poznání sterilnější, sofistikovanější a pro lidské nosy podstatně snesitelnější.

Myši, zkumavky a záhadná molekula NaGYY

Co se tedy v medicínském centru Johns Hopkins doopravdy stalo?

Výzkumný tým pod vedením profesorky Bindu Paul publikoval studii ve vědeckém časopise The Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Nešlo o žádný pochybný skupinový experiment s lidským trávením, nýbrž o precizní biochemii. Vědci zkoumali roli sirovodíku, což je přesně ten plyn, který sice páchne po zkažených vejcích a tvoří součást lidské flatulence, ale v těle funguje jako důležitý plynný přenašeč, gasotransmitter.

Tým doktorky Paul pracoval s geneticky modifikovanými myšmi, u kterých vědci nasimulovali lidskou Alzheimerovu chorobu. Myši samozřejmě nedostaly za úkol čichat k ničemu nepatřičnému, ale místo toho jim byla po dobu 12 týdnů injekčně podávána speciálně vyvinutá laboratorní sloučenina s názvem NaGYY. Tato látka funguje jako sofistikovaný trojský kůň, putuje tělem a velmi pomalu, kontrolovaně uvolňuje molekuly sirovodíku přímo v buňkách.

Výsledky testů paměti a motorických funkcí po třech měsících vědcům vyrazily dech. U léčených hlodavců došlo k padesátiprocentnímu zlepšení kognitivních schopností. Myši byly najednou fyzicky aktivnější, vykazovaly skvělou orientaci v prostoru a symptomy degenerace se v jejich mozku prokazatelně začaly obracet.

Proč mozek potřebuje plyn, který nám jinak nevoní?

Doktorka Bindu Paul ve vědecké zprávě vysvětlila, že lidské tělo si malé množství sirovodíku vyrábí zcela přirozeně, protože pomáhá regulovat buněčné procesy a udržuje neurony v kondici. Zásadní problém však nastává s věkem, protože hladina tohoto plynu v organismu drasticky klesá.

Když sirovodík v mozkových buňkách chybí, enzym zvaný glykogen syntáza beta ztratí svou přirozenou brzdu. Začne se nekontrolovaně a příliš pevně vázat na protein Tau. Výsledkem tohoto biochemického neštěstí je, že protein Tau začne uvnitř neuronů tvořit toxické chomáče a plaky. Plaky pak spolehlivě zablokují veškerou komunikaci mezi mozkovými buňkami a ty začnou hromadně odumírat. Přesně to je patologický mechanismus Alzheimerovy choroby, který vede ke ztrátě paměti a identity. Injekční podávání sloučeniny uvolňující sirovodík dokázalo tento destruktivní proces u myší zablokovat a vrátit buňkám jejich přirozený ochranný štít.

Mezi plynem, který opustí lidské tlusté střevo, a terapeutickou dávkou dopravenou přímo k mozkovým buňkám leží nepřekonatelná biologická propast.

Až donedávna vědci postrádali farmakologické nástroje, které by napodobily, jak tělo pomalu vytváří nepatrná množství sirovodíku uvnitř buněk, píše studie. „Sloučenina použitá v této studii přesně tohle dělá a ukazuje, že úpravou hladiny sirovodíku v mozku bychom mohli úspěšně zvrátit některé aspekty Alzheimerovy choroby,“ říká spolupracovník studie doktor Matt Whiteman, profesor experimentální terapie na Lékařské fakultě Univerzity v Exeteru.

Dámy, máte evolučně navrch!

Když už se bulvární média pustila do propojování špičkové neurologie s anatomií lidského záchodu, vytáhla na světlo ještě jeden starší, nesmírně pikantní vědecký fakt. Předchozí gastroenterologické studie totiž v minulosti prokázaly, že ženská flatulence vykazuje prokazatelně vyšší koncentraci sirovodíku než ta mužská.

Ano, čtete správně. Ženské větry sice kvůli tomu mohou mít statisticky intenzivnější zápach, ale z čistě chemického hlediska obsahují mnohem více oné „zázračné“ molekuly pro ochranu mozkových buněk. Pokud by tedy bizarní novinářská teorie o domácí inhalaci z vlastních zdrojů skutečně fungovala, měly by ženy v boji proti demenci obrovskou evoluční výhodu. Science-fiction scénáře o inhalování plynů pro zvýšení IQ však musíme nekompromisně utnout.

Proč domácí inhalace nikomu nepomůže

Znamená padesátiprocentní úspěch u laboratorních myší, že byste se měli doma začít chovat jako podivní fetišisté? Rozhodně ne. Mezi plynem, který opustí lidské tlusté střevo, a terapeutickou dávkou dopravenou přímo k mozkovým buňkám je nepřekonatelná biologická propast.

  1. Toxicita: Sirovodík je ve vyšších koncentracích prudce jedovatý, hořlavý a korozivní plyn. Snaha o jeho koncentrované vdechování by vám spíše přivodila otravu než vyšší skóre v IQ testech.
  2. Hematoencefalická bariéra: Pokud plyn prostě vdechnete plícemi z okolního vzduchu, váš mozek to nijak nespasí. Tělo má přirozené filtry a plyn neprojde v dostatečném množství přes bariéru chránící mozek před vnějšími vlivy.
  3. Cílené uvolňování: Právě proto museli vědci z Johns Hopkins vyvinout syntetickou molekulu NaGYY, která plyn neuvolňuje do vzduchu, ale kontrolovaně ho syntetizuje až uvnitř buněčných struktur.

Domácí pokusy o svépomocnou „aromaterapii“ vám tedy kapacitu mozku nezvýší, spíše si koledujete o solidní společenskou izolaci a tichou domácnost.

Naděje, která rozhodně nesmrdí

Celá tato mediální bouře ukazuje, jak snadno se z fascinujícího vědeckého průlomu stane globální vtip, když se interpretace chopí kreativní editoři. Doktorka Bindu Paul a její vědecký tým neodhalili recept na bizarní rituály pod peřinou. Otevřeli však dveře k vývoji zcela nové generace farmaceutických léků, které by mohly jednou provždy vymazat Alzheimerovu chorobu ze světa.

Skutečný medicínský pokrok se zkrátka odehrává v dokonale čistých laboratořích pod mikroskopy, nikoli na toaletách. Až příště narazíte na bombastický titulek slibující zázraky za cenu ztráty lidské důstojnosti, buďte klidní. Věda má situaci pevně v rukou a vy můžete doma s klidným svědomím vyvětrat.