Deset tisíc hodin. Tolik času prý potřebujeme, abychom skutečně ovládli jakoukoli dovednost. Nejde ale jen o čas samotný. Klíčem je překonávání obtíží – neustálé posouvání se na hranici vlastních možností. Právě tam se skutečně zlepšujeme.

Nová studie ale přináší znepokojivé zjištění: už pouhých 10 minut práce s umělou inteligencí dokáže měřitelně snížit naši vytrvalost a zhoršit samostatné myšlení. Vědci v ní testovali více než 1 200 lidí v oblasti matematického uvažování a čtenářské gramotnosti. Výsledek? Když měli účastníci k dispozici AI, pomohla jim. Jakmile ale měli pracovat bez ní, jejich výkon byl horší a měli tendenci se rychleji vzdávat. A to se nebavíme o měsících používání. Stačila jediná krátká interakce.

Cena bezproblémového myšlení

To, co nás při přemýšlení zpomaluje, není žádná chyba, je to samotná podstata myšlení. Takzvané „kognitivní tření“, tedy chvíle, kdy váháme, tápeme nebo narážíme na problém, je přesně to, co nám pomáhá porozumět věcem do hloubky.

Možná bychom se neměli ptát jen na to, co všechno AI dokáže. Ale i na to, co dělá s naším myšlením.

Velké jazykové modely ale tohle tření odstraňují. Místo toho, abychom uvažovali, dostáváme rovnou odpověď. A spolu s ní přichází i pocit jistoty, tedy pocit, že rozumíme. Jenže odměnu dostáváme bez nutné práce a úsilí, které skutečné porozumění vyžaduje.

AI jako opak myšlení

Lidské myšlení je pomalé, náročné a závislé na čase. Nejprve musí přijít snaha, pak plynulost a až nakonec sebevědomí. U AI je to ale úplně obráceně: plynulost přichází okamžitě a sebevědomí s ní ještě předtím, než vůbec něco pochopíme.

A tady vzniká problém: začínáme si zvykat na nový standard. Obtížnost najednou působí jako chyba a váhání jako selhání.

Když pomoc škodí

Navíc nejde o ojedinělý jev, protože podobný efekt se objevuje i jinde. Například lékaři, kteří používali AI k odhalování polypů, byli s její pomocí úspěšnější. Jakmile ji však používat přestali, jejich výsledky neklesly jen zpět na původní úroveň, ale byly ještě horší než předtím. Podobně to bylo například i u pilotů, řidičů nebo třeba spisovatelů.

Zmiňovaná nová studie pak ukazuje děsivou rychlost, s jakou změny nastávají. Nejsou to týdny ani měsíce, ale pouhých deset minut.

Nejde o to, že bychom měli AI úplně odmítat. Jen je třeba mít na paměti, že její „výchozí režim“ je nastavený na co nejhladší a nejrychlejší řešení a tenhle komfort postupně mění náš vztah k obtížím. Možná bychom se proto neměli ptát jen na to, co všechno AI dokáže. Ale i na to, co dělá s naším myšlením.