Možná si řeknete: Copak v hospodě, to je v pořádku, že se vaše postel nestane tématem chlapíků z mokré čtvrti. Ale o něco větší problém je, že je to tak často i doma. Právě tuto skutečnost potvrdil průzkum společnosti ResSOLUTION Group na reprezentativním vzorku 500 respondentů z české a slovenské internetové populace ve věku 15+.
Když jde o sex nebo domácí násilí, zavládne ticho
U večeře se Marek Č. (23) s přítelkyní raději pohádá o tom, jestli je současná vláda bandou amatérů, než aby jí přiznal, že se v posteli už měsíc necítí dobře. Marek z Prahy na sociálních sítích sice působí dojmem, že pro něj žádné téma není tabu, ale když dojde na lámání chleba v soukromí, zamrzne.
Na druhé straně česko-slovenské hranice, v malém městě u Žiliny, sedí paní Elena. Je jí šedesát a právě viděla souseda, jak hrubě cloumá svou ženou. Elena sklopila oči a zatáhla závěs. O násilí se u nich „prostě nemluví“.
Marek a Elena jsou tvářemi čerstvého průzkumu, který se podíval na to, co Češi a Slováci v roce 2026 stále považují za „zakázaná témata“. Výsledek? Jsme sice mistři v debatách o politice, ale když jde o domácí násilí a sex, jsme pořád hluboko v období předlistopadového temna. Za delikátní považujeme také osobní finance a zhruba čtvrtina dotázaných odpověděla, že nediskutuje o duševním zdraví nebo menstruaci, kterou ženy tu a tam v soukromí proberou.
Sex jako největší strašák
Možná si myslíte, že v době dostupnost erotiky kdykoliv, kdekoliv a pro kohokoliv dělá ze sexu vděčné konverzační téma, ale chyba lávky. Podle ResSolution je sex a intimní život největším konverzačním tabu pro 51 % Čechů. Slováci jsou na tom podobně (49 %), ale máme tu jeden bizarní paradox. Zatímco u Slováků se o intimitě odmítají bavit hlavně starší ročníky, v Česku je sex největším konverzačním strašákem pro věkovou skupinu do 34 let.
Marek, kterého jsme poznali na začátku, to potvrzuje. „Je jednodušší postovat fotky z fitka než říct holce, že mám úzkost z výkonu,“ říká. Všimněte si i toho, že to nazývá výkonem. To mě osobně hodně zarazilo, asi proto, že generace Z rozhodně nejsem.
Selektivní slepota vůči násilí zesiluje s věkem
Násilí. Jako téma, o kterém se ve společnosti mlčí, ho vnímá 53 % Slováků (v Česku dokonce 54 %). Jenže na Slovensku je tento pocit extrémně silný u generace 55+.
To je přesně případ paní Eleny. Generace, která byla vychována v heslu „co se doma uvaří, to se doma sní“, vnímá domácí násilí jako soukromou věc, nikoliv jako společenský problém. Přitom po otevřenější debatě o násilí volá skoro 6 z 10 lidí v obou zemích. Je to jasný vzkaz, že o násilí sice mluvit chceme, ale nevíme jak, nebo se bojíme reakce okolí. A je jedno, jestli jde o domácí násilí, agresivní dětské gangy nebo třeba týrání zvířat. Je to pochopitelné, nejsou to zrovna témata na small talk, ale strkat před tím hlavu do písku je stejně děsivé jako se toho aktivně účastnit.
Tabu v peněžence i v hlavě
Hned v závěsu za sexem a násilím se drží duševní zdraví. Tady se Češi (45 %) i Slováci (46 %) vzácně shodují, pořád je to pro nás stigma. Říct v práci, že jdu k psychiatrovi, je pořád těžší než říct, že jdu k zubaři, a data to potvrzují. Přitom více než polovina z nás si myslí, že by se o duševním zdraví mělo mluvit mnohem otevřeněji. S tímto naopak generace Z problém nemá, protože, jak víme, terapie jsou pro ně ne zrovna ojediněle jedním z kritérií, podle nichž si vybírají zaměstnavatele.
„Mladí lidé mají zcela jiné požadavky, než jsme měli my. Jsou ochotni pracovat a snaží se, ale musí za tím vidět smysl a motivaci. Chtějí začínat později, ale nevadí jim pracovat déle. Přitom si striktně drží volné víkendy a svůj osobní čas, ten je pro ně posvátný. Přesčasy ´dělají´ výjimečné, a když už, tak musejí být dobře zaplacené. Terapie na pracovišti je pro ně důležitější než kantýna nebo Multisport karta, i když i ta mladé ročníky motivuje,“ říká HR specialistka Jana Smutná.
Reklama
A pak jsou tu peníze. Osobní finance jsou tabu pro 38 % Čechů a 35 % Slováků. Zajímavé je, že čím jsme starší, tím víc na své výplatnici sedíme jako kvočna na vejcích. Téměř tři čtvrtiny Čechů i Slováků se dostaly do situace, kdy chtěly o něčem mluvit, ale okolí to považovalo za nevhodné.
Stručně naše obavy shrnuje tato věta, kterou výzkum uvádí: „Nejsme národy, které by chtěly mlčet. Jsme národy, které se bojí ´nevhodnosti´.“
Politika není tabu, je to sport
Jediné téma, které nás nerozhází, je politika. Jako tabu ji vnímá jen 5 % Čechů a 6 % Slováků. Je to náš národní sport. Do politiky si projektujeme všechny své frustrace z témat, o kterých mluvit neumíme. Raději budeme hodinu nadávat na premiéra, než abychom pět minut mluvili o tom, že nás trápí erektilní dysfunkce, menstruační bolesti (které jsou tabu pro 44 % mladých Čechů) nebo strach ze smrti.
Co s tím?
Výzkum agentury ResSOLUTION Group ukazuje na obrovskou propast mezi tím, co považujeme za tabu, a o čem bychom ve skutečnosti mluvit chtěli. Chceme mluvit o násilí, o závislostech (alkohol, drogy, gambling – což jako téma k otevření zmiňuje polovina obou národů) a o duševním zdraví.
Cesta ven vede přes lidi jako Marek a Elena. Marek musí zjistit, že intimita není slabost, a Elena zase to, že ticho násilí jen posiluje. Dokud budeme politiku považovat za jediné „bezpečné“ téma k hovoru, budeme sice informovaní o každém zákoně, ale v našich vlastních životech zůstaneme cizinci.