O dívkách, které se ve Finsku prohánějí po tělocvičnách s dřevěnou tyčí mezi nohama, psal už i The New York Times. Toho koně známe vlastně všichni, i když si s ním naposledy hráli naši pradědové na husary. Umělá koňská hlava připevněná na tyči se opět dostala do hledáčku dětí, tentokrát pubertálních dívek ve Skandinávii. Jde o nový fenomén nazývaný hobbyhorsing. Prostě si „sednete“ na dávno zapomenutou dětskou hračku a cváláte, případně skáčete přes překážky.

Existenci těchto dětských koníčků můžeme vysledovat v mnoha minulých stoletích a napříč mnoha kulturami. Motiv je znám už z německých dřevořezů a španělských olejomaleb 16. století, různé varianty se objevovaly v Evropě, Asii i Severní Americe.

Z úletu do oficiality

Ve Finsku se nová komunita příznivkyň této netradiční kratochvíle organizovala nejdříve tajně a online. Dnes už nejde o záležitost trošku potrhlých holek, ale jejich aktivity jsou zaštiťovány trenéry, rozhodčími a pořádají se oficiální soutěže. Nadšenci (tedy spíš nadšenkyně) své koníky pojmenovávají, stanovují jim pohlaví, plemena a různé jejich (třeba i zvukové) projevy jsou předmětem odborných debat.

Před každou překážkou je potřeba dřevěného koně pořádně pobídnout


Probíhají diskuze o jejich úpravě, pokrevních liniích a temperamentu. Prostě nejde jen o to lítat s tyčí mezi nohama, ale příběhy dřevěných miláčků jsou promyšlené do posledního detailu.

Projížďky na opravdovém koni si nemůže dovolit každý, ale vymyslet si imaginárního koně a prožívat s ním nervy na závodech může být zajímavou alternativou.

Hobbyhorsing se prostřednictvím videí a sociálních sítí šíří mezi pubertálními dívkami dál, například do Ruska, Švédka a Nizozemska. V roce 2017 byl finský hobbyhorsing tématem filmu Hobbyhorse Revolution režisérky Selmy Vilhunenové, která pět let natáčela skalní příznivkyně této disciplíny na pomezí sportu a umění.

Silná komunita

I když se vám tahle kratochvíle může jevit jako podivínský archaismus, komunita okolo hobbyhorsingu je velmi silná a zajímavá. Jde o fyzicky náročnou zábavu, při které se její vyznavačky uvolní, zasportují si, dají průchod emocím a vyřádí se ve svém vlastním světě.

Projížďky na opravdovém koni si z nejrůznějších důvodů nemůže dovolit každý, ale vymyslet si imaginárního koně a prožívat s ním nervy na závodech může být zajímavou alternativou. Pro každého.

Související…

Nudíte se? Zkuste 10 nejlevnějších koníčků, které se můžete naučit sami
Dora Hanzelová

foto: Profimedia, zdroj: The Guardian