Je konec. Teď už víš, že definitivní. Nedýcháš. Už nemá cenu se bránit. Nahořklá chuť rychlých konců, opojná sladkost nových začátků. Strach. Smrt je přeměnou, holčičko. Řekni sbohem, zlob se, vztekej a křič, ale mně se nevyhneš! Podám ti svou kostlivou ruku a stáhnu tě s sebou pod zem. Jsem tíha i lehkost. Lehkost duše a tíha těla zasypaného vlhkou hlínou.
Pohlédni mi do očí a nalezni v nich svou nejhlubší podstatu. Svou pravdu. Svou víru. Své hodnoty. Kým tam uvnitř skutečně jsi? Jak hlasitě umíš křičet? Můj stín tě bude pronásledovat, dokud se mi nepostavíš a dokud mi se vztyčenou hlavou nepohlédneš zpříma do očí. Bude tě pronásledovat, dokud nahlas nevyslovíš své jméno a nedostaneš ze sebe vše, co k němu patří.
Přicházím jako poslední a říkám, že už stačí. Pohlédni do očí vlastnímu vrahovi a rozpoznej v něm sebe. Jsi svobodná. Temnota mizí, tak už pojď. Tam nahoře budu tvou vzpomínkou na období chaosu. Ten chaos už skončil. Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty: Říkají mi Morana.
Královna Dušiček
Morana, smrtka, je patronkou významného listopadového svátku Dušiček neboli Samhainu. Jejím hlavním tématem je smrt. Smrt ve smyslu znovuzrození a přirozeného koloběhu života. Symbolické znázornění toho, že staré musí odejít, aby vytvořilo prostor pro nové. Stejně tak, jako musí listí na podzim opadat a shnít, aby vytvořilo živnou půdu pro nová semínka.
Nastává ideální čas pro vzpomínku na naše blízké zesnulé. Můžeme vyrazit je navštívit na místa jejich posledního odpočinku a znovu se s nimi pokusit navázat kontakt.
Venku je čím dál tím větší tma, celá příroda umírá a připravuje se na zimu. Říká se, že závoj mezi světem živých a mrtvých je v tomto období nejtenčí. Tradují se pověry, že se duší zemřelých můžeme téměř dotknout a zaslechnout jejich hlasy. Z pomyslné druhé strany závoje můžeme naslouchat subtilním informacím z druhého břehu. A právě v tento čas se naši předci intenzivně věnovali věštění. Zároveň nastává ideální čas pro vzpomínku na naše blízké zesnulé. Můžeme vyrazit je navštívit na místa jejich posledního odpočinku a znovu se s nimi pokusit navázat kontakt. Jsou součástí našich rodů a jejich vliv na naše životy může být silnější, než si myslíme.
Nechat odejít
Morana je patronkou období, kdy bychom měli pomyslně nechat odejít vše staré a nepotřebné. Propustit ze svého života to, co už nefunguje. Morana, bohyně smrti, je pak tou, která kolem nás krouží s nabroušenou kosou. Tou, která je schopna zabít, aby vytvořila prostor pro nově příchozí život. Někdy je zobrazována jako stará, ošklivá babizna, jindy jako krásná, svůdná žena s alabastrovou pletí, oděná od hlavy až k patě v černé. Někdy půl na půl. To proto, aby nám připomínala, že život a smrt jsou pouze dvě stránky téže mince. A že smrt je nezbytná k tomu, aby se mohl zrodit nový život.
V naší kultuře je smrt obecně vnímána jako něco nepřijatelného a často se tváříme, že neexistuje, a snažíme se si ji držet pěkně od těla.
Morana je patronkou všech životních situací, kdy máme pocit, že ztrácíme pevnou půdu pod nohama. A právě ve chvílích, kdy nemáme situaci pod kontrolou, je nejvíc potřeba odevzdat se a důvěřovat procesu. Jen díky velké ztrátě se v našem životě může otevřít prostor pro něco nového, pro nás vhodnějšího.
Smrt a očista
V naší kultuře je smrt obecně vnímána jako něco nepřijatelného a často se tváříme, že neexistuje, a snažíme se si ji držet pěkně od těla. Abychom nemuseli osobně doprovázet ty, kteří umírají, a mohli tak snáze zapomínat na vlastní smrtelnost. Jak říká Dalajláma: „Západní člověk žije tak, jako kdyby nikdy neměl umřít. A když umírá, tak zjišťuje, že vlastně nikdy nežil.“
Dušičky byly našimi předky vnímány jako bod zlomu. Starý rok umíral, aby se nový mohl zrodit. V naší kultuře oceňujeme spíše charakteristiky spojené s obdobím jara, jako je tvořivost, rychlý růst, nové začátky, sexualita, mládí a plodnost. Naopak odpočinek, zpomalení, důvěra a smrt, to jsou věci, které s nadšením nepřijímáme.
Nastal čas položit si otázku, co mi v mém životě již neslouží, a pravdivě si na ni odpovědět.
Bohyně Morana vytváří v našich životech prostor pro nové věci, vede nás k prohloubení víry v život a v to, že vše, co se děje, má nějaký důvod, který většinou pochopíme až zpětně. Zároveň nám klepe na rameno a přináší zprávu, že nejsme nesmrtelní. Každý dotek, každý úsměv, každá hodina života je dar, který tady už zítra být nemusí. Morana netoleruje odkládání věcí a připomíná nám, že smrt může přijít kdykoli. Mít smrt na paměti nás nemusí vést k tragickým depresím, ale k projevům vděčnosti, pocitu plnosti, opravdové pozornosti a přítomnosti v každém okamžiku.
Bohyně pravdy
Morana je nekompromisní bohyní pravdy. Nastal čas položit si otázku, co mi v mém životě již neslouží, a pravdivě si na ni odpovědět. Naučit se pouštět věci s lehkostí a vydat se vstříc něčemu novému. Morana je tou, ke které se můžeme pomodlit, když je toho na nás moc a nemůžeme se rozhodnout, co nechat odejít.
O podporu ji můžeme požádat v obdobích, kdy se zuby nehty držíme starého známého, vztahů, práce, věcí nebo míst, i když už nám nevyhovují. Morana poukazuje na to, co v našich životech již zemřelo a zaslouží si odejít.
Na přípravě článku se podílela a svými odbornými znalostmi přispěla Lilia Khousnoutdinová.
Reklama
foto: Ieva Ozola, zdroj: Lilia Khousnoutdinová