Jsem rozkvetlou loukou, ze které se můžeš zbláznit. Svádím tě a jen těžko mi lze odolat. Dobře vím, jak fungují zákony přírody. Tak pojď, cítíš, jak voním? Tak pojď, vidíš, jak tancuju? Představ si, jak chutnají moje rty a jak hebké je moje tělo.

Co se stane, když udělám tohle? Svléknu se do naha. A pak tebe. Bude to dobrý nebo zlý? Světla a stíny spolu začínají tančit mezi rozkvetlými stromy. Nahá těla se proplétají do sebe.

Jen si hrej, panenko!

Ale přiznej, že si hraješ. Sobě i jemu. Nebo tě bohové zatratí. A pak budeš čelit vlastním stínům. Pamatuješ, jak na podzim opadalo listí a v hnilobném procesu se stalo výživou země? Tak z toho budeš za chvíli čerpat. Z moudrosti ukryté mezi kořeny stromů. Stáhnu tě dolů.

Bohyni Kostromu si můžeme představit jako mladou dívku, která v sobě začíná objevovat kvality ženy a začíná si uvědomovat svou vlastní moc.

Skončila jsi v temném lese, kde sis mohla do libosti hrát, jenže to každého tvého muže stálo život. A když byl silnější než ty, pak to tebe stálo srdce.

Jsi pro ně teď nebezpečná. A ještě se zlobíš! Ale neboj. I z temnoty vede cesta. A až se vrátíš, tak už budeš navždy vědět, co je to tvoje. Co je to, co ti nikdo nemůže vzít. 

Už se nebudeš muset bát. Jsi krásná. Jsi v bezpečí.

Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty. Říká se mi Kostroma.

Poznáváš mě?

Bohyně Kostroma se nebojí ukázat svou vnitřní krásu světu. Projevit samu sebe navenek. Ale pozor. Magnetická ženská přitažlivost má i svou stinnou stránku.

Bohyni Kostromu si můžeme představit jako mladou dívku, která v sobě začíná objevovat kvality ženy a začíná si uvědomovat svou vlastní moc. Svou krásu, přitažlivost, sexualitu a svůj vliv na muže. Její výzvou je uvědomit si sílu vlastní přitažlivosti a korigovat ji tak, aby nebyla destruktivní, ale konstruktivní v tom nejkrásnějším slova smyslu. Je asociovaná s krásně barevnou (žlutomodrou) rostlinou s názvem černýš hajní, která při sušení černá.  

Bohyně Kostroma symbolizuje přírodu, ve které po zimě začíná znovu kolovat život. Koláž: @collageoflucy


Co se týká kvality, Kostroma neztělesňuje nic, co jsem dokázala, udělala nebo čeho jsem dosáhla. Kostroma je to, jaká JSEM. Žena vstoupí do místnosti a něco se stane. Tou kvalitou je právě tato těžko uchopitelná ženská esence.

Kostroma v příbězích

Traduje se příběh, že Kostroma byla moc pyšná a za svou drzost a provokaci byla bohy potrestána. Chvástala se, že jí nikdo na světě nestrhne věnec z hlavy. A tím proti sobě poštvala nejvyšší, kterým vadilo, že jí chybí pokora. Bohyni Kostromu proměnili v Mavku.

Mavka je pak spíše lesní bytost než bohyně. Můžeme si ji představit jako nesmírně krásnou tradiční slovanskou vílu, která láká muže do lesů, aby je tam zabila.

Příběh je reflexí výzvy, jak zůstat pokornou i v okamžiku, kdy jsem krásná a všechno mi jde velice hladce. Jak nebýt namyšlená. Protože kohokoli, kdo se začne povyšovat, porušovat řád a je drzý na ty, kdo ho stvořili, stihne nakonec trest.

Síla ženských zbraní může být nesmírně magnetická a inspirativní.

A tady pak vidíme, že ve chvíli, kdy je lidská bytost nějakým způsobem traumatizovaná či potrestaná, tak se začíná chovat zle. Mavka je fascinující postavou. Je to ženská krásná bytost, která ovšem na svou krásu láká muže do zkázy. Otázkou ovšem je, jestli se jedná o archetyp zhrzené ženy, nebo zraněné společnosti, kdy ženská svůdnost a krása je považována za nebezpečnou.

Mavka v příběhu je pak metaforicky uvězněná v roli pomstychtivé vražedkyně. Právě s Mavkou je totiž hodně spojena myšlenka, že ženská krása vede ke zkáze. Že muž podlehne volání ženské přitažlivosti a špatně skončí.

Krása a svůdnost

Ženské vlastnosti, které na jednu stranu obdivujeme (módní časopisy, kosmetiky, plastická chirurgie, sexy prádlo), ale na druhou stranu máme tendenci je shazovat: To už je „moc“. Simultánně je tak žena ve společnosti za svou svůdnost opěvována a zároveň odsuzována a haněna.

Ženské zbraně

Spolu s touto bohyní přicházejí na řadu proklínané i opěvované ženské zbraně. Jak je používat? A používat je vůbec? Jenže ony tak trochu fungují automaticky, takže se jim pravděpodobně nevyhneme. Jenže jak je používat eticky tak, aby sloužily jako dar a inspirace a ne jako manipulace? Jak a v jakých situacích? V jaké míře a jakým způsobem? Síla ženských zbraní může být nesmírně magnetická a inspirativní, vždyť za tolika básněmi a uměleckými díly stojí jako zdroj inspirace právě ženská krása. Žena a její erotická, sexuální síla v nejrůznějších podobách.

Jenže je důležité si přiznat, že něčím takovým oplýváme, a nenechat tyto síly působit podprahově bez našeho vědomí. Kostroma znamená v překladu z ruštiny „velký oheň“, čímž si opět připomínáme tradici jarních ohňů. Ohnivá žena, která může vytvořit teplo domova, nebo v mžiku vše spálit na uhel.

Smyslová stimulace

S Kostromou se výrazně pojí téma krásy a smyslové stimulace. Vůně, chutě, prožitky, doteky. Přichází v dubnu, kdy je příroda v plném květu. Květy se otevírají, příroda voní a láká, je krásná, je barevná. V přírodě květiny svou vůní vábí a svádějí včely, aby je opylovaly.

Jak ji v sobě podpořit

Ke Kostromě se vážou rituály zaměřené na krásu. Tady se nabízí meditace na téma, jak to mám já osobně s krásou? Snažím se vyjádřit svou vnitřní krásu navenek, nebo tím vším make-upem jen vytvářím masku, za kterou své pravé já pečlivě schovávám? Co já a svůdnost? Jak se cítím, když vejdu do baru a vím, že jsem přitáhla pozornost? Dělá mi to dobře, nebo bych se nejraději schovala pod stůl?

Dále se můžu zaměřit na nejrůznější smysly – něco zasadit, koupit si řezané květiny nebo je darovat jiné ženě. Zaplnit prostor vůní a barvami.

Jaká je řeč mého těla? Jak tancuju? Jak na ostatní působí má přítomnost? Osobním rituálem pak může být zkusit si výraznější líčení nebo si koupit krásné prádlo. Nebo takové cvičení, rituál, že vstoupím do místnosti, a teď zkusím být v tom prostoru hodně výrazná a pak naopak vůbec. Protože ve chvíli, kdy mám nad svým vyzařováním kontrolu a vím, co dělám, tak to nemusí mě ani nikoho v mém okolí děsit.

Související…

Bohyní ledna je Zora. Ztělesnění nevinnosti, hravosti a naděje
Klára Ponczová

Dále se můžu zaměřit na nejrůznější smysly – něco zasadit, koupit si řezané květiny nebo je darovat jiné ženě. Zaplnit prostor vůní a barvami. Jednoduše něčím, co nemá jasně pojmenovatelný racionální účel, ale co má za cíl vytvářet atmosféru, inspirovat a působit na naše smysly.

Na přípravě článku se podílela a svými odbornými znalostmi přispěla Lilia Khousnoutdinová

zdroj: Lilia Khousnoutdinová