Dnešní svět je posedlý rychlostí a neustálou změnou. Ženeme se pořád dále, chceme pořád víc věcí, až někdy máme pocit, že nám život proklouzává mezi prsty. Jedním z přání lidí, kteří se ocitnou těsně před smrtí, je: kéž bych byl býval méně pracoval! Ale málokdo si na to vzpomene v době, kdy se snažíme napnout veškeré úsilí, zajistit rodinu a přitáhnout domů příslovečného mamuta.
Každoročně si ale 19. června připomínáme den, kdy bychom měli vystoupit z pracovního Šikansenu a začít si vychutnávat život v celé jeho kráse. Dnes je Den pomalých procházek! Obujte si ty nejpohodlnější, nejošoupanější a nejoblíbenější boty, identifikujte se se svou vnitřní želvou a jděte na procházku. Pomalu a jen se koukejte kolem sebe. Je to něco úplně jiného, že?
Nalaďte se na vnitřní želvu
Žijeme ve zrychlené společnosti. Je to, jako byste nastavili přehrávání na rychlost 1,5. Pomalá procházka je pak protiklad spěchu a shonu. Je to vědomá vzpoura proti neustálému tlaku na produktivitu. Pomalá procházka není jen pomalé přemístění se z bodu A do bodu B. Pomalá procházka je způsob, jakým svou mysl přivedeme do stavu satori, kdy si vychutnáváme každý krok a vnímáme každý jedinečný okamžik.
Procházet se musíme proto, abychom objevovali nové a nové krásné věci – a pomalu se procházíme proto, abychom si je dokázali všechny pořádně vychutnat. Právě v neuspěchaných chvílích nacházíme krásu, zázraky a skrytá tajemství, kvůli kterým stojí za to žít.
Jen si to představte: procházíte se po cestě zalité sluncem (nebo po ulici skrápěné kapkami letního příjemného deště), jemný vánek hladí vaše tváře a vy obdivujete krásy světa a života kolem sebe. Nemyslíte na práci, nemyslíte na rodinu, mobily a internet, jako by nikdy neexistovaly – každý krok je rozvážný a svědčí o tom, že už nechcete být štvancem věčného závodu. Vy už nechcete překonávat žádné rychlostní rekordy – a k čemu by vám taky byly, když se můžete jen tak toulat uprostřed světa plného krásy?
Samozřejmě, že kolem vás bude spousta těch, kteří si budou klepat na čelo a říkat nesmysly, jako „hejbni kostrou”, „ujíždí ti vlak” a podobné hlouposti. „Jaký to má smysl?” budou se vás ptát, a vy jim odpovíte: smyslem je odpojit se od chaosu a harmonicky splynout se světem okolo nás. Je to šance pozorovat jej novýma očima a všímat si drobných detailů, které nám v každodenním shonu často unikají. Kdo potřebuje stres, když může zpomalit, vychutnávat krásu a cítit, jak celou jeho duší proniká obrovský klid?
Balzám pro tělo i duši
Navíc pomalé procházky mají neuvěřitelně příznivý vliv na vaše zdraví. Chůze je totiž nejpřirozenější lidský pohyb, a pokud chcete být v létě fit do plavek, zapomeňte na běhání, kterého po dvou dnech stejně necháte. Procházka je cvičení, které se vám nikdy neomrzí – třeba proto, že budete pořád objevovat něco nového. Skryté skvosty míst, o kterých jste si mysleli, že vás již nemohou ničím překvapit. Rozkošné kavárničky, sešeřelé kouty, lavičky v parku… a kdoví, jaká další rozkošná překvapení na vás čekají, když se budete pořádně dívat kolem sebe?
Světový den pomalých procházek nás prostě učí užívat si života. Procházet se musíme proto, abychom objevovali nové a nové krásné věci – a pomalu se procházíme proto, abychom si je dokázali všechny pořádně vychutnat. Právě v neuspěchaných chvílích nacházíme krásu, zázraky a skrytá tajemství, kvůli kterým stojí za to žít. Takže zahoďme opatrnost a vydejme se na cestu. Pomalu...
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek