Rozhovor s Marií Vilánkovou: Informační medicína vám změní život

Informace. V minulosti ne tak často užívané slovo, dnes však hýbe světem. A bude hýbat i námi. Právě o nově objevených informačních souvislostech, o revoluční možnosti léčby člověka jsme mluvili s vizionářkou celostní informatiky a autorkou knihy Léčba Informací Marií Vilánkovou.

Jak jste se dostala k oboru budoucnosti, tedy k oboru informační medicíny?

Vystudovala jsem matematicko-fyzikální fakultu, obor informatika. Již na studiích jsem o informatiku pocítila silný zájem. Shodou okolností jsme se na přelomu let 1999 a 2000 seznámili s panem doktorem Jonášem a spoluutvářeli jsme společnost Joalis, která vyrábí a distribuuje přírodní informační preparáty pro řízenou detoxikaci organismu od konkrétních toxinů podle Metody CIC. Odpovídala jsem za technické zázemí, za přípravy programu pro diagnostiku toxinů pro naše terapeuty a výrobní program preparátů.

Pokud se chce člověk uzdravit, tak chybnou informaci musí uzdravit i v nejhlubších informačních úrovních. Pokud se mu to podaří, tak se postupně opraví i hmota.

Později jsem začala i přednášet, zejména našim terapeutům, kteří preparáty používali. Protože jsem ve znamení Panny a mám postavený Merkur s Marsem v konjunkci v Panně a jsem opravdu analyticko-logický člověk, který, než něco přijme, to musí pochopit, předávala jsem přednáškami veškeré informace o alternativních způsobech léčby. Já stále přemýšlím, jak co funguje a proč to funguje. Zároveň jsou mými koníčky matematika a fyzika. Čtu vědecké informace. To vše si pak v hlavě celé skládám.

Působíte nejen jako lektorka a propagátorka detoxikace a zdravého životního stylu, zároveň publikujete v časopisech a bulletinech. Právě nedávno vám vyšla kniha Léčba informací. Co vás podnítilo ji napsat?

Před 2,5 lety se mi narodila dcera Viktorka. To, že se mi narodí právě dcera Viktorka, se mi zdálo už řadu let předtím. Věděla jsem, že to pro mě bude jeden z nejdůležitějších okamžiků v životě, ale nevěděla jsem proč. A když jí byl přibližně jeden rok, tak jsem pocítila silnou a nutkavou potřebu napsat tu knihu. Deset let jsem přednášela, jak působí informační medicína, jak funguje detoxikace, jak lidský organismus pracuje na bázi informací.

A najednou se objevil ten správný čas a prostor. Pracovala jsem na knize již více než rok, když právě vloni na jaře nás velmi zasáhl pořad Infiltrace, který byl veden negativně a manipulativně proti nám a proti alternativní medicíně. Pokoušela jsem se dostat do médií a snažila se nepravdy vyvrátit, ale marně. Proto jsem vložila čas a síly do dokončení knihy.

Vaše kniha je obsáhlá, plna objevných souvztažností a zákonitostí působení informací na organismy. Z jakých zdrojů jste čerpala a co vám bylo inspirací?

Čerpala jsem hlavně ze sebe. Bydlím na Šumavě, prakticky na samotě, na nádherném místě. Chodím tam hodně ven a všechny věci mě vždycky napadnou v přírodě. Většina myšlenek je mých originálních. Dělá mi velkou radost, když mi už řada erudovaných lidí potvrdila, že myšlenky v knize jsou správné. Knihu jsem se snažila napsat co nejjednodušeji, aby jí porozuměli i lidé bez lékařského či vědeckého vzdělání. Je v ní kladený důraz na to, aby si lidé uvědomili, že prvotní je informace a člověk není nic jiného než shluk informací, a to i když se na to podíváme z pohledu tradiční fyziky.

V knize se zabýváte hmotnou úrovní těla a informačním polem. Mohla byste nám alespoň nastínit nosný pilíř vaší teorie?

Vycházím z toho, že ve vesmíru je prvotní informace, která se transformuje na různé úrovně. To, co my vnímáme, tedy to naše tělo – hmotu, kterou jsme schopní vidět, cítit, tak to je nejsvrchnější slupka té informační roviny, která je reprezentovaná právě hmotou. Základní myšlenka je taková, že pokud se chce člověk uzdravit, tak chybnou informaci musí uzdravit i v nejhlubších informačních úrovních. Pokud se mu to podaří, tak se postupně opraví i hmota.

Marie Vilánková

Věnuje se působení informačních preparátů a možnostem diagnostiky lidského organismu pomocí počítačových systémů. Koníčkem jí jsou imunologie, neuroimunologie, mikrobiologie ale i kosmologie, kvantová fyzika, filosofie a další obory vědy. Aplikováním teorie informace na živé soustavy hledá nové souvislosti mezi patogenními mikroorganismy, toxiny a poruchami funkcí lidského těla a psychiky. Přednáší, publikuje a věnuje se obchodní a organizační činnosti na poli informačních preparátů v České republice. Je i matkou čtyř dětí, bydlí na polosamotě v Pošumaví. Svým dětem se snaží dopřát podobné dětství, jako měla sama, plné svobody, přírody a lidové hudby.

Zatímco když budeme pracovat jenom s hmotou a někde v hlubších vrstvách zůstane poškozená, nesprávná informace, problém se bude neustále vracet. Když se podíváme na detoxikační medicínu, tak na hmotné úrovni řešíme, že v těle jsou toxiny, které organismus poškozují. Toxin ale reprezentuje i škodlivou informaci, nějaký princip destrukce, který si nosíme v sobě. Když se pak chceme uzdravit, je potřeba se zaměřit také na to, co v sobě nemáme emočně a psychicky zvládnuté. Je to ale složitější, protože s nějakou danou informační bází se již rodíme. A často řešíme nejenom problémy, které jsme si vytvořili během života, ale řešíme i problémy našich předků a možná i minulých životů.

Závěrečná kapitola vaší knihy je Učení a princip pentagramu.

Linek v knize je víc. Jedna linka je informační, kde vysvětluji tělo jako shluk informací. Další zásadní linkou je pak poslední kapitola, která se týká pentagramu. Pentagram je symbolem, který se opakuje ve všech kulturách, a je zásadní pochopení jeho principu – neulpět jenom na hmotné úrovni, ale pochopit principy a ty pak využívat každodenně. Cokoli člověk dělá, měl by dělat v souladu s pentagramem. Pak se mu budou věci dařit, bude z nich mít radost a výsledný efekt je, že bude zdravý. Pro mě je pentagram velmi důležitý symbol, protože je principem stvoření. Když se na něj podíváte, je plný zlatých řezů. Vzorcem života je spirála. Ta vzniká tak, že se aplikují zlaté řezy v pentagramu. Co roste v souladu s jeho principy, roste po spirále.

Celý rozhovor s Marií Vilánkovou si můžete přečíst v čísle 3/2019 časopisu Nový Fénix.