Výzkum ukázal, že lidé narození po roce 1975 hloupnou. Experti zatím nevyzkoumali proč, ale Anastázie Harris má jasno

Přečteno 25148x

IQ mladých lidí od druhé světové války nepřetržitě rostlo. Od devadesátých let ale najednou klesá. Tvrdí to první průkazná studie na toto téma, kterou citoval minulý týden Times, a informaci hned převzaly světové magazíny a servery.

Pokles inteligence se dá bohužel změřit a Norové přišli s tím, že blbneme v podobě sedmi bodů (minus) u každé nové generace. Všechno nasvědčuje tomu, že s lidskou inteligencí to začalo jít z kopce u lidí narozených v roce 1975.

Související…

Nostalgie: Koho přepadává častěji, ten má vyšší IQIQ zas tak velkou roli nehraje. Géniem vás prohlásí úplné jiné věciStudie: O naší inteligenci vypovídá tón hlasu i rychlost mluvy

Experti se teď dohadují, jestli za to může změna ve vyučování jazyků a matematiky nebo nadměrné užívání televize a počítačů. Průzkumy v měření inteligence probíhají v mnoha zemích světa, ale málokdo se může vykázat analýzou inteligenčních textů 730 000 mužů jako Ragnar Frisch Centrum pro ekonomické výzkumy, které sídlí v Oslu. Výzkumníci zkoumali přihlášky branců od roku 1970 do roku 2009 a z výsledků vyplývá, že synové jsou průkazně méně inteligentní než jejich otcové.

Impozantní a znepokojivé

Psycholog vyučující na University of Edinburgh výzkum Norů okomentoval pro Times následovně: „Jejich výsledky jsou impozantní a velmi znepokojivé.“ Popravdě, pro pokles inteligence zatím nikdo nemá průkazné vysvětlení. Růst se vysvětloval poměrně snadno: lepší vzdělání, lepší strava, lepší zdravotní péče, umělé osvětlení… S jejím poklesem je to nejasné.

Teď jsou nejprestižnější univerzity světa plné zpovykaných dětí, které trvají na tom, že nestojí o poznání, jež jim nedovoluje „cítit se bezpečně“.

Debaty ohledně inteligence vždycky vzbuzovaly kontroverzi. Její „pěstování“ je frustrující, protože inteligence se z části dědí, z části závisí na prostředí, ve kterém vyrůstáme, je výsledkem mnoha faktorů. Times ve své zprávě i v komentáři optimisticky přehlíží, že od devadesátých let upadá i zájem o poznání.

Kromě toho školy dnes řeší tisíce věcí, které tradičně připadaly jiným institucím. Morálkou se zabýval kostel, pořádek byl doménou policajta, jenž intimně znal obyvatele ulice, kterou ustavičně procházel. A učitel byl respektován jak studenty, tak jejich rodiči. Pomáhal jim totiž k čerpání ze studně poznání. A existoval celospolečenský konsensus, že znát, vědět, rozumět je něco, co člověk potřebuje, něco, co je prospěšné.

Chybějící část mozku

Teď jsou nejprestižnější univerzity světa plné zpovykaných dětí, které trvají na tom, že nestojí o poznání, jež jim nedovoluje „cítit se bezpečně“. Studenti nejsou zvědaví. A hlavně: nepotřebují se nervovat tím, kde vezmou drobné, aby se dovolali z telefonního automatu. Nepotřebují část mozku, která by jim pomohla dekódovat mapu, nepotřebují si kupovat noviny, z nichž jediných se dalo vyzkoumat co nejdůležitějšího se děje a co bude večer v televizi (kromě toho, že nepotřebují už ani televizi), nemusejí poslouchat celou desku, aby slyšeli jedinou skladbu, o kterou stojí…

Všichni jsme čím dál pohodlnější, a tím pádem také nevyhnutelně blbější.

Když jsme potřebovali vylepšit esej, museli jsme to odněkud opsat, nestačilo zmáčknout „paste“. Taková námaha! To byste po dítěti rovnou mohli chtít, ať nosí vodu na praní ze studny…

Všichni jsme čím dál pohodlnější, a tím pádem také nevyhnutelně blbější. Pokud tedy ovšem nemáte mnohem chytřejší vysvětlení. Pokud máte, napište mi dopis nebo korespoňďák (ověřila jsem si to, pořád je ještě prodávají). Na každou „papírovou“ reakci odepíšu a do obálky přidám nečekanou prémii. Mimochodem, psaní rukou bývalo jednou ze známek vzdělanosti, ale to je už taky passé…

foto: Shutterstock, zdroj: The Week

Anastázie Harris

Anastázie Harris (ash)

Novinářka, publicistka, autorka knihy Alžběta II.: Pracující žena. Jinak také pracující žena.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.