Svět gastronomie se v posledních letech otevírá různým alternativám. Těm zdravějším napomáhají lidé, kteří se rozhodli žít v přírodě. Dlužno říci, že výsledek je mnohdy lepší než od těch, kteří „výrobu potravin“ berou jako běžnou práci. Jen kousek od Prahy směrem na Strakonice leží obec Líšnice. A v ní má statek rodina Abtových. Ta se začala zabývat výrobou cideru, u nás ještě donedávna ne moc známého nápoje. Obzvlášť v létě je ale tahle jablečná lehce alkoholická pochoutka čím dál víc populární. A populární je i domácí produkce bez jakékoli chemie.
Reklama
Abtovi se v Líšnici stavěli před léty, když tu byli v okolí na dovolené. Tehdy za sebou spálili všechny pražské mosty, vyhlédli si místní statek a už zůstali. Jan Abt se přitom původně živil jako obchodník, jeho žena Kateřina se chtěla prosadit v marketingu. Ona se ta původní povolání vlastně hodí i při výrobě cideru, ale rodina si může zároveň splnit své přání: Žít tak, aby je to bavilo, a k tomu jíst a pít dobré věci.
Lidí, kteří se rozhodnou žít mimo město, je pořád poměrně hodně. Jak jste ale přišel na sad jabloní a výrobu cideru?
Já jsem klasický případ, kdy jsem byl celý den v kanceláři a k nějakému rozptýlení jsem se dostal jen občas večer, ale pořád to bylo v Praze. Mnoha lidem tenhle styl vnukne vtíravou myšlenku pořídit si nějaký starší dům dál od města, někde blíž přírodě. Jednou jsme se takhle rozhodli strávit prázdniny právě tady v Líšnici.
Jan a Kateřina Abtovi s dětmi a plody své práce
I když jsme museli do Prahy dojíždět, byli jsme tady vlastně šťastní a „prázdniny“ jsme si protáhli. Za dva roky se nám podařilo koupit takový skoro rozpadlý statek v sousedství. Šest let jsme ho dávali dohromady, ale to nás ještě nenapadlo, že ideální bude pracovat tam, kde vlastně žijeme.
Pak vás napadlo, že byste se mohli pustit do cideru?
Tak rychle to nešlo. Nejdřív jsem ještě zkoušel rekonstruovat kamarádům chalupy, ale nebylo to ono. Pak teprve přišla na řadu jablka, ale šel jsem na to od píky. Vyrazil jsem na zkušenou na Zahradnickou fakultu Mendelovy univerzity v Lednici. Mají tam ve školce na tři sta odrůd jabloní a zaměřují se na ty staré, které jsou právě vhodné pro cider. Nejdřív jsme si pronajali chemicky neošetřované jabloňové sady tady po okolí, pak dokoupili nějaké pozemky a dnes už máme sad vlastní, se speciálními anglickými a francouzskými odrůdami jabloní no a i se všemi brouky a hmyzem, kteří se navzájem podporují či likvidují, a s množstvím ptáků, kteří tyto živočichy drží v patřičných mezích.
Na dobrý cider musí být speciální anglické a francouzské odrůdy jablek, která byste vůbec nejedli, protože jsou hořká.
Hlavně to musí být bez chemie, to je důležité. A také potřebujeme větší prostor. V běžném sadu se zakrslými stromky se jich vejde tak čtyři tisíce na hektar, zatímco my jich máme na hektaru tak stovku. A teď nám samozřejmě ještě dělá hlavu to, že moc neprší, a tím pádem mají jabloně malé přírůstky.
Takže pěstujete jiné druhy jablek, než si můžeme koupit v supermarketu?
Přesně tak. Na dobrý cider musí být speciální anglické a francouzské odrůdy jablek, která byste vůbec nejedli, protože jsou hořká a s vysokým obsahem tříslovin.
Jak dopadly první pokusy?
První zkušební várka – bylo to čtrnáct tisíc litrů a manželka tvrdila, že je to moc, protože to stejně bude na vylití – byla opravdu strašně kyselá. V puse se tvořila nepříjemná chuť a já jsem si opravdu myslel, že to vylijeme do polí. Pak se ale během půl roku ty kyselinky uhladily, začalo to vonět a chutnat.
Absence chemie je také jedním z důvodů, proč po dobrém cideru – když to opravdu nepřeženete – nebolí hlava, přestože může mít až 8,2 procenta alkoholu.
A naštěstí nejen nám. Každá nová várka pak v sobě nese určité napětí, protože cider podobně jako víno nemůže být vždy stejný. Podle použité odrůdy se bude lišit obsah kyselin, cukru a tříslovin, takže při kvašení tak jednou za tři týdny musím ochutnávat a míchat. Osobitou chuť a vůni také cider získává během zrání, což může trvat třeba rok.
Přidávají se během toho zrání nějaká dochucovadla?
Naše výroba je čistě řemeslná, všechno máme pod vlastní kontrolou. Od roubování stromů přes lisování a fermentaci po lahvování, a dokonce až po rozvoz zákazníkům – všechno si děláme sami. A chceme to tak udržet, aby zůstalo všechno tady ve dvoře, nemáme v úmyslu dělat cideru víc, než sami zvládneme.
Cider může mít i přes osm procent alkoholu, pokud v něm není chemie, tak hlava druhý den nebolí
Jinak absence chemie je také jedním z důvodů, proč po dobrém cideru – když to opravdu nepřeženete – nebolí hlava, přestože může mít až 8,2 procenta alkoholu. Víc ne, protože by to pak bylo jablečné víno. Cider také působí jako antioxidant. A nemusí se pít jen v létě, v zimě se dá svařit.
Proč zrovna název Tátův sad a heslo „Z lásky k sobě“?
Na trhu je spousta potravin s přívlastkem „babiččin“ či „mámin“. Proč by nemohlo být něco „tátovo“? A to heslo? Máme se fakt rádi. A taky máme radost, když naše dílo chutná i přátelům. Všichni by se měli mít rádi a chtít to nejlepší, co příroda nabízí.
foto: Tátův sad, zdroj: Tátův sad
