„U nás v redakci na tom jedou úplně všichni,” řekla mi kamarádka z jednoho velkého českého mediálního domu. Bavíme se o mounjaru, hitu posledních let, za který průměrně placený člověk je ochoten utratit značnou část výplaty. U novinářů je to obzvlášť pochopitelné, jejich práce dnes obnáší desítky hodin proseděných u počítače.

Přesný počet českých uživatelů stát nezveřejňuje. Podle dat SÚKL bylo v roce 2025 do českých lékáren a zdravotnických zařízení dodáno přes 1,37 milionu balení, což odpovídá více než sto tisícům celoročně léčených osob. Jejich počet bude s velkou pravděpodobností mnohem vyšší, ne každý bere léky celý rok. Jsou drahé, stojí raketu, a řada lidí je po několika měsících přestane užívat. A navíc, málokdo se je ochoten k jejich konzumaci přiznat. Říct „beru Mounjaro” je dnes považováno za skvrnu na charakteru, podvod na přirozeném řádu věcí, který lidem s obezitou říká: brát léky na obezitu je špatně, jste podvodníci, hodni výsměchu a odsudku okolí.

Máme tedy problém, který se týká milionů lidí, a zároveň máme léky, které jim prokazatelně pomáhají. Přesto se za ně stydí, shání je potají, ale nenechají si to vymluvit. Proč? Protože jsme obezitu nikdy nepřestali vnímat jako nemoc slabochů.

Nad hranicí normální hmotnosti je v Česku 64 % obyvatel nad 18 let, to jsou skoro dvě třetiny dospělé populace. To je tak obrovské číslo, že kdyby tito lidé trpěli jinou nemocí, byla by nad Českem dávno vyhlášena karanténa. Češi patří mezi podle dat Světové zdravotnické organizace mezi nejtlustší národy v Evropě, podle dalších žebříčků dokonce nejtlustší v EU. Aktuální údaje WHO za roky 2024-2026  říkají, že obézních (tedy s hodnotou BMI nad 30) je 31,5 procenta lidí.

Statisíce případů cukrovky, infarktů, rakoviny a zničených kloubů, kratší životy milionů lidí a každoročně miliardové náklady pro zdravotnictví i celou společnost, to všechno jsou důsledky jak našeho životního stylu, tak kulturního dědictví. Stačí si uvědomit, jak „zdravá” je tradiční česká kuchyně a kolik lidí v Česku chodí v pátek pít versus kolik lidí chodí v sobotu běhat. To, že se česká pivní kultura stala chráněným národním dědictvím a její zastánci ji chtějí dostat až na seznam UNESCO, je věc, nad kterou zůstává rozum stát. Věc, která má prokazatelně negativní dopady na úplně všechno, se stává chráněnou památkou? Ok, pak si ale přestaňme hrát na svatoušky.

Máme tedy problém, který se týká milionů lidí, a zároveň máme léky, které jim prokazatelně pomáhají. Přesto se za ně stydí, shání je potají, ale nenechají si to vymluvit. Proč? Protože jsme obezitu nikdy nepřestali vnímat jako nemoc slabochů. Diabetik potřebuje léčbu, člověk s vysokým tlakem také. Obézní člověk podle nás potřebuje hlavně zavřít ledničku, zvednout zadek a přestat se vymlouvat. A když mu moderní medicína nabídne účinnější pomoc, je to najednou podvod. Nezhubl správně. Neodpracoval si to. Nedostatečně trpěl.

Celá desetiletí lidem s obezitou prodávají předražené doplňky, detoxikační kúry, zázračné jídelníčky, měsíční výzvy a optimalizované plány nového života. Když selhaly, mohl za to zákazník: málo chtěl, málo cvičil, špatně si nastavil hlavu. GLP léky tento obchodní model narušuje.

Tenhle postoj je o to absurdnější, že se současně vrací ideál nezdravě hubeného ženského těla. Body positivity měla být logickou a potřebnou reakcí na svět, ve kterém byly ženy s normálními boky, břichem a stehny považovány za vizuálně nepřijatelné. V reklamách se konečně začala objevovat skutečná těla, nejen profesionálně hladovějící ramínka na šaty. Jenže i dobrá myšlenka se dá dotáhnout do nebezpečného extrému. Influenceři typu Tess Holliday už neříkali pouze: nemusíte se nenávidět. Začali vysílat také mnohem problematičtější zprávu: nemusíte si připouštět, že těžká obezita je nemoc, naopak, můžete být na svou morbidnost hrdí.

Člověk má samozřejmě právo mít se rád při jakékoli váze. Lidská důstojnost nezačíná pod určitou hodnotou BMI. Jenže respektovat obézního člověka neznamená předstírat, že obezita není nebezpečná. Můžeme odmítnout ponižování tlustých lidí, aniž bychom začali romantizovat nemoc, která zvyšuje riziko cukrovky, srdečních chorob, poškození kloubů a předčasné smrti. Mezi „styď se za svoje tělo“ a „na tvé váze vůbec nezáleží“ existuje obrovský prostor. Právě v něm by měla stát rozumná medicína.

Masové rozšíření GLP léků ovšem nenarušuje jen naše morální předsudky. Ohrožuje také velmi výnosný obchod. Kolem lidské nespokojenosti s vlastním tělem vznikl průmysl, ve kterém se ročně točí miliardy. Živí kvalitní lékaře, nutriční terapeuty a trenéry, ale také armádu samozvaných odborníků, kterým ke kariéře stačily tři reelsy, sleva na proteinový prášek a fotografie břicha pořízená ve správném světle. Celá desetiletí lidem s obezitou prodávají předražené doplňky, detoxikační kúry, zázračné jídelníčky, měsíční výzvy a optimalizované plány nového života. Když selhaly, mohl za to zákazník: málo chtěl, málo cvičil, špatně si nastavil hlavu. GLP léky tento obchodní model narušuje. Pokud člověku skutečně utlumí hlad a umožní mu zhubnout bez neustálého boje s vlastním tělem, nepotřebuje tolik zázračných produktů ani motivačních kazatelů. A část lidí, kteří si z jeho opakovaného selhávání udělali zdroj příjmů, má najednou problém.

Právě proto se tolik zdůrazňuje, že je to „snadná cesta“. Jenže proč by léčba měla být obtížná, aby byla morálně přijatelná? Proč požadujeme, aby člověk s obezitou své zdraví vykoupil hladem, potem a veřejným pokáním? Kdyby někdo odmítal prášky na tlak s tím, že pacient musí svůj krevní oběh napravit pevnou vůlí, považovali bychom ho za blázna. U obezity tutéž myšlenku vydáváme za zdravý selský rozum.

Obezita patří k největším zdravotním problémům současnosti. Nezabíjí jako černý mor, na ulicích se nehromadí mrtvá těla a žádný krizový štáb každé ráno nehlásí počet obětí. Stačí se však rozhlédnout kolem sebe, nebo se podívat do statistik cukrovky, nemocí srdce a zničených kloubů. Do zdravé populace máme sakra daleko. Léky už existují. Teď je ještě musíme zbavit nánosu pokrytecké špíny. Přestat předstírat, že obezita je nemoc pouze tehdy, když se léčí dostatečně pomalu, bolestivě a neúspěšně. A přestat nutit lidi, aby se za účinnou léčbu styděli. Protože člověk, který užívá jakékoliv GLP léky proti obezitě, se prostě léčí.