Přelom v dosavadním nahlížení na degeneraci mozku přinesl mezinárodní vědecký tým pod vedením doktora Stephena Dominyho a profesora Jana Potempy. V mozcích zesnulých pacientů trpících Alzheimerovou chorobou vědci identifikovali přítomnost bakterie Porphyromonas gingivalis, která umí pěkně zahýbat naším imunitním systémem.

Tento mikroorganismus je přitom dobře známý každému stomatologovi. Jde o jednoho z hlavních původců chronické parodontitidy, tedy pokročilého zánětu dásní a závěsného aparátu zubů. Bakterie však v lidském těle nezůstává izolovaná. Výzkumný tým objevil v mozkové tkáni nejen samotné bakterie, ale i jejich toxické enzymy zvané gingipainy. Tyto toxiny prokazatelně poškozují mozkový protein tau, jehož rozpad je jedním z charakteristických znaků pokročilého stadia demence.

V mnohém převratný nález zároveň naboural představu, že mozková tkáň je před infekcemi z okolního prostředí dokonale chráněna hematoencefalickou bariérou. Když se parodontitida rozvine do chronické fáze, dásně se stávají neustále krvácející branou. Mikroorganismy se skrz mikroskopická poranění v ústní dutině dostávají do krevního oběhu a odtud putují napříč celým tělem.

Cesta mikroorganismů do centrálního nervového systému

Lidské tělo funguje jako propojený ekosystém a oddělovat zdraví dutiny ústní od zdraví mozku nedává příliš smysl. Pokud dlouhodobě přehlížíme i mírný zánět dásní, v podstatě otevíráme dokořán dveře infekci, která má potenciál destruovat nervové buňky.

Bakterie Porphyromonas gingivalis se do mozku nedostává pouze krevním řečištěm. Další možnou cestou, kterou vědci intenzivně zkoumají, je šíření podél nervových vláken, konkrétně skrz trojklaný nerv, který inervuje obličej a dutinu ústní. Dlouhodobá přítomnost patogenu v nervové tkáni vyvolává chronickou imunitní reakci. Mozková imunitní obrana, složená především z takzvaných mikrooglií, se snaží vetřelce zničit.

Amyloidové plaky, které jsme roky považovali za primárního viníka demence, mohou být ve skutečnosti jen pozůstatkem po boji s bakteriální infekcí. Pokud neodstraníme původce, mozek bude tvořit další a další plaky, dokud ho zánět nezničí.

Dlouhodobý a neukončený boj však vede k opaku. Místo ochrany pak dochází k vedlejším škodám na zdravých neuronech a ke vzniku chronického nízkostupňového zánětu. Rozsáhlá analýza dlouhodobých dat od amerického National Institute on Aging ukázala jednoznačnou statistickou souvislost. Lidé s diagnostikovaným chronickým zánětem dásní a neudržovaným ústním mikrobiomem vykazují v průběhu let vyšší riziko rozvoje neurodegenerativních poruch než populace s čistými a zdravými dásněmi.

Zoufalá obrana, nikoli samotná příčina?

Po desetiletí se farmaceutický výzkum zaměřoval na eliminaci takzvaných beta-amyloidových plaků. Jedná se o bílkovinné usazeniny v mozku, které byly dlouho považovány za hlavní spouštěč Alzheimerovy choroby. Jenže miliardové investice do léků, které tyto plaky rozpouštějí, nepřinesly očekávaný průlom a pacientům paměť nenavrátily.

Bakteriální hypotéza nabízí zcela nový pohled na věc. Beta-amyloid možná není primárním agresorem, ale naopak zoufalým obranným mechanismem mozku. Tento protein funguje jako přirozené antimikrobiální činidlo. Mozek vytváří amyloidní síť ve snaze uvěznit a neutralizovat pronikající bakterie, včetně těch ústních.

Pokud je tato teorie správná, vysvětluje to, proč předchozí léčebné metody selhávaly. Odstranění plaků bez likvidace bakteriálního spouštěče je jako uklízení spálenišť bez uhašení plamenů. Bakterie dál produkuje svá toxická zrna a vyvolává cyklickou zkázu buněk.

Místo zázračných molekul stačí obyčejný mezizubní kartáček

Epidemiologické statistiky ukazují znepokojivý fakt. Zhruba polovina dospělé populace nad třicet let trpí nějakou formou zánětu dásní. U lidí nad pětašedesát let stoupá toto číslo k téměř sedmdesáti procentům. Parodontitida je přitom často bezbolestná. Nevaruje ostrou bolestí jako zubní kaz, projeví se jen občasným krvácením při čištění nebo mírným zápachem z úst. Lidé ji proto roky ignorují.

Právě v této nenápadnosti spočívá největší nebezpečí a zároveň obrovská příležitost. Zjištění vědců totiž posouvá těžiště boje proti kognitivnímu úpadku z oblasti drahé farmakoterapie do sféry dostupné prevence. Pravidelné odstraňování zubního povlaku, používání mezizubních kartáčků, dentální nitě a odborná dentální hygiena najednou dostávají zcela nový rozměr. Už nejde jen o zářivý úsměv a svěží dech, ale o aktivní ochranu kapacity našeho mozku ve stáří.

Objev propojení mezi ústní dutinou a nervovou soustavou samozřejmě neznamená, že vyčištěním zubů automaticky vyléčíme pokročilého alzheimera. Genetické dispozice a věk stále hrají svou roli. Nicméně eliminace chronického bakteriálního tlaku představuje jeden z mála faktorů, které máme plně ve svých rukách.

Vědecký výzkum se nyní zaměřuje na vývoj speciálních inhibitorů, které by dokázaly zablokovat toxické enzymy baktérie Porphyromonas gingivalis přímo v mozku. Než však budou tyto léky bezpečně otestovány a dostupné v lékárnách, zůstává nejúčinnější zbraní jednoduché pravidlo. Pečovat o ústa znamená pečovat o vlastní mysl. Redukce neviditelného zánětu v dásních může být tím nejjednodušším krokem, jak si uchovat jasnou paměť až do vysokého věku.