RECENZE: Když chtěl člověk hubnout před rokem 2020, musel se připravit na odříkání, utrpení, krev, pot, slzy. Nekonečné hodiny ve fitku, jídla, ze kterých se vám dělalo špatně, jen jste na ně pomysleli. Všechno, co jste měli rádi, jste museli zapomenout. Vysportovaní osobní trenéři se vám snažili prodat permice do fitka a osobní výživové plány, což většinu lidí přestalo bavit asi tak hodinu potom, co je to vůbec napadlo.

Jenomže pak přišly GLP-1 léky. Málokdo to ví, ale první z nich byl schválen už v roce 2005 pod názvem Exenatide. První známější byla Saxenda, kterou uvedli na trh v roce 2014, ale ta hlavní vlna přišla až s Ozempicem v roce 2017, Wegovy v roce 2021 a největším hitem současnosti Mounjarem v roce 2022.

Magazíny začaly plnit příběhy lidí, kteří vypadali, jako by za posledních pár let z toho fitka nevylezli a jako by jedli jen kořínky. Pocity těch, kteří měli odvahu přiznat, že cesta vedla přes nové léky, se vzácně shodovaly. Poprvé po mnoha letech přestali neustále myslet na jídlo. Neměli hlad. Neměli nutkání nacpat do sebe několik fidorek najednou. A večer šli prostě spát a nemuseli předtím vybrakovat ledničku.

Právě tomuto fenoménu říká britský lékař Jack Mosley „jídelní šum“. Hlavní motto jeho knihy Cesta z obezity je jednoduché: proč je vlastně kolem nových léků taková obří diskuse? Proč prostě nemáme radost z toho, že se konečně podařilo zvrátit trend tloustnutí? Poprvé se objevují náznaky, že se dlouho rostoucí křivka obezity může v některých zemích začít lámat. Zatím hlavně v USA, kde data Gallupu ukazují pokles obezity dospělých z 39,9 % v roce 2022 na 37,0 % v roce 2025. Souvislost s GLP-1 léky je pravděpodobná, ale zatím ne definitivně prokázaná.

Mounjaro, Wegovy a Ozempic jsou léky, ne zkratky ke štíhlé postavě. Nejedná se ale o univerzální řešení a slovo lékaře je zákon.

Veřejná debata je jako obvykle polarizovaná. Na jedné straně nadšení příznivci, kteří v nových GLP-1 lécích vidí revoluci srovnatelnou s objevem antibiotik, na druhé straně skeptici, kteří injekce do břicha považují za nefér zkratku, navíc s riziky, které nedokážeme odhadnout, protože prostě nemáme dlouhodobá data.

Mosley je lékař a je zvyklý pracovat s fakty, proto nechává emoce stranou. Léky na bázi GLP-1 považuje za mimořádně důležitý medicínský objev, což ostatně je současný vědecký konsenzus: prokazatelně pomáhají snižovat hmotnost, zlepšují metabolické zdraví a u části pacientů snižují riziko závažných kardiovaskulárních komplikací. Právě proto jsou ve středobodu zájmu, jsou to totiž opravdu léky, a ne jenom zkratky ke štíhlé postavě. Současně ale opakovaně připomíná, že se nejedná o univerzální řešení. Kniha Cesta z obezity je až překvapivě střízlivá a věcná (co taky čekat od doktora, že).

Mosleyho zajímají hlavně faktické důsledky rychlého hubnutí u lidí, kteří začnou výrazně méně jíst. Jak zabránit ztrátě svalové hmoty? Jak zajistit dostatek živin? Jak si nižší hmotnost udržet? Obezita prostě není jen problém slabé vůle. Problém je daleko složitější, záleží na genetice, sociálním prostředí, rodině, životních návycích.

Jíme neuvěřitelné množství nekvalitního jídla. Nikdy jsme neměli tolik dostupných potravin a zároveň takový nedostatek kvalitních živin.

Mosley zmiňuje paradox moderní společnosti. Jíme neuvěřitelné množství nekvalitního jídla. Nikdy jsme neměli tolik dostupných potravin a zároveň takový nedostatek kvalitních živin. Můžeme mít nadváhu a zároveň být podvyživení. Zní to jako paradox, ale to, že si nacpeme břicho, ještě neznamená, že tělu dodáme to, co doopravdy potřebuje. A pokud nevíte, o čem mluvím, vzpomeňte si na menu z libovolného dálničního fastfoodu.

Po většinu lidských dějin byl hlad nepřítel. Civilizace se snažila potlačovat ho tím, že se snažila lidem zajistit víc potravin, a upřímně řečeno, moderní doba je unikátní v tom, že poprvé se to masově daří. Máme zakódováno, že hlad je špatný, tak jak přesvědčit lidi, aby se tolik necpali? Je to opravdu jen otázka vůle? Není v tom trochu genetika? Je opravdu tak špatné potlačit hlad jinými prostředky? A co vlastně budeme jíst ve světě, kde chuť k jídlu přestává být hlavním problémem?

Cesta z obezity je průvodce od lékaře, který se snaží nestranit ani tradici, ani módnímu trendu. Což je asi to, co současná situace potřebuje nejvíc: méně moralizování, více reálných informací, které nám pomohou pochopit, jak funguje lidské tělo. A co vlastně nové léky skutečně dokážou, a co od nich očekáváme marně.

Kniha Cesta z obezity vychází v nakladatelství Grada s přispěním a předmluvou pacientské organizace Cesta z obezity.