Rádi o sobě říkáme, že jsme inteligentní bytosti. Chodíme vzpřímeně, po toaletě si umýváme ruce a až na pár výjimek jsou pro nás chemtrails, placatá Země a profesionální koučové věci, kterým se rádi zasmějeme. Ale pak najednou někdo přinese miniaturní přístroj o velikosti mince, připne vám ho do spodního prádla a řekne vám, že co se týká pšouků, tak si celý život něco nalháváme.

Trochu nás omlouvá, že to neděláme schválně. Spousta lidí prostě jen nedokáže správně interpretovat signály vlastního těla. Nové smart technologie mají tu výhodu, že nepodléhají žádným kulturním vlivům, prostě jednou něco změří a řeknou: je to tak a tak.

Výzkumníci z Univerzity v Marylandu vymysleli miniaturní detektor kyslíku, který si připnete do spodního prádla někde okolo řitního otvoru. Titěrný přístroj má jediný účel, měřit vaše vycházející střevní plyny, respektive obsah vodíku. Ten produkují mikroby ve střevech při kvašení nedostatečně strávené potravy. A v tomto případě se jednalo o laktózu, což je sacharid, obsažený v mléku a mléčných výrobcích.

Prádlo chytřejší člověka

Ve zkratce: je to stav, kdy tělo nevyrábí dostatečné množství laktázy, což je enzym, nutný ke štěpení laktózy. Mléčný cukr tak putuje dále do střev, kde začne kvasit, tím vznikají plyny, které prostě musí někudy odejít ven, přece si nenecháme vyvalit bok. Jenže některým lidem to nedojde, že je to důsledkem konzumace mléčných výrobků.

V marylandské studii dodržovalo 37 lidí dietu s obsahem vlákniny po dobu dvou dní. Jeden den dostali laktózu, druhý den odlišný cukr. Samozřejmě nevěděli, kdy dostali co. Senzor ve spodním prádle pak ukázal, že lidé s laktózovou intolerancí uvolňovali více plynu během laktózových dní, ovšem když se jich vědci dotázali, který den prostě prděli víc, správně to stanovila pouze polovina z nich. Jinými slovy, ani si té plynatosti navíc nevšimli.

Moderní wellness kultura je posedlá čísly. Sledujeme skóre spánku, hydrataci, pulz, kroky, kalorie, stres, běh, kolo, plavání, posilovnu, a dokonce i „body battery“, čili kolik energie má vaše tělo. Ale když tělo začne uvolňovat plyny, což je naprosto normální a chtěný stav, tak se najednou začneme štítivě odvracet.

Průměrný člověk vypouští plyn ze střev až 59x denně (průměr je 32). Samozřejmě, statistický vzorek nebyl nijak závratný, což je mimo jiné symptomem dalšího problému|: dnes už neseženete lidi ani na test o prdech.

Jenže prdy jsou prostě měřitelné daty, stejně jako třeba krevní tlak. A z těch dat dokážeme stanovit, jak si naše tělo dokáže poradit s trávením. Když je dokážeme dostat do správných souvislostí, můžeme se dozvědět spoustu důležitých údajů o vlastním těle, můžeme zjistit, co nefunguje, co funguje špatně.

Navíc nejsme objektivní a často zapomínáme. Když se nadýmáme po obědě, nenapadne nás, že za to může už snídaně. Říkáme: „Po tak dobrém sýru přece nemůžu prdět!“ Senzory nic takového nedělají, ty znají pouze data.

A pro zajímavost: v rámci studie se zjistilo, že průměrný člověk vypouští plyn ze střev až 59x denně (průměr je 32). Samozřejmě, statistický vzorek nebyl nijak závratný, což je mimo jiné symptomem dalšího problému|: dnes už neseženete lidi ani na test o prdech.

To však nic nemění na podstatě věci. Lidská těla nejsou dokonalá. Jsou to pochodující chemické laboratoře. Že nesplňují etické společenské standardy? „Přece si nenechám vyvalit bok!“ říkala moje babička.

Chytré spodní prádlo možná civilizaci nezachrání. Může nám však pomoci porozumět přirozeným projevům funkce lidského těla.