Slunce jsme si za poslední roky zvykli vnímat jako nepřítele. Dermatologové před ním varují a reklamy nás učí mazat se faktorem 50 i ve stínu. Jenže co když to s tím slunečním strašákem není tak jednoznačné? Výzkumy ukazují, že přiměřené dávky UV záření dokážou tělo léčit, ne ničit.

Za okny přežíváme

Sluneční záření obsahuje široké spektrum elektromagnetického záření: ultrafialové (UV), viditelné světlo a infračervené (IR). „Na toto spektrum je naše tělo vývojovým procesem optimalizováno. Například UVB záření je nezbytné pro syntézu vitaminu D, endorfinů a hormonů v kůži a viditelné složky světla ovlivňují náš cirkadiální rytmus. Když však tuto rovnováhu narušíme, má to nespočet negativních následků,“ říká Peter Hába, autor knihy Mezi dnem a nocí, světlem a tmou.

„Problém je zejména v tom, že člověk dnes tráví většinu času v umělém prostředí – za okny, která blokují UVB složku záření i část infračerveného spektra. Navíc používáme umělé osvětlení  s vysokým podílem modré složky, čímž se ještě více vzdalujeme přírodním podmínkám. Tělo samozřejmě přežívá, ale nefunguje optimálně,“ varuje. 

Ochranný vitamin D

UVB složka je přitom velmi důležitou částí přirozeného záření. Působením UVB vzniká v kůži vitamín D₃, látka, která ovlivňuje stovky procesů od imunity po psychiku. Pomáhá opravovat DNA, tlumí hyperaktivní reakce imunity.

Když se ale většinu roku před sluncem schováváme, a pak se spálíme na dovolené, tělo se nestačí ubránit. A právě tahle nárazová expozice je největším rizikem melanomu.

Paradox? Právě tenhle sluneční hormon může být klíčem i k prevenci kožních nádorů spolu s přímým efektem UVB záření. Podle Háby to dokazují výzkumy, které byly provedené na lidech pracujících venku. „Podle studie z roku 1996 měli lidé, kteří jsou neustále vystaveni slunci (například rybáři, farmáři apod.), více vrásek a pigmentace, ale nepotvrdil se vyšší výskyt melanomů. V některých případech byl u nich výskyt melanomů dokonce nižší než u běžné populace,“ říká.

Podobné závěry přináší i metaanalýza shrnující výsledky 57 studií z roku 2010, která zkoumala, proč se výskyt melanomu liší podle zeměpisné šířky. I ta prokázala, že chronická expozice, tedy každodenní pobyt venku, paradoxně nevede ke zvýšení, ale naopak snížení rizika. Zato nárazové, intenzivní vystavení UV paprskům tyto důsledky mít může.

Výzkum z roku 2016 pak popisuje, že slunce může díky podpoře produkce vitaminu D₃ proti melanomu i vyloženě chránit. Naopak nedostatečné vystavení slunci může být spojeno s vyšším rizikem různých onemocnění, včetně některých typů rakoviny, autoimunitních onemocnění, alergií, cukrovky typu 2, Alzheimerovy choroby či roztroušené sklerózy.

Největší problém? Nárazové slunění

Ukazuje se, že kůže, která dostává světlo pravidelně, si vytváří lepší obranu – silnější pigmentaci, a větší odolnost vůči oxidační destrukci. Odborníci tomu říkají „fotoadaptace“. Když se ale většinu roku před sluncem schováváme, a pak se spálíme na dovolené, tělo se nestačí ubránit. A právě tahle nárazová expozice je naopak největším rizikem melanomu. Tím jsou tedy nejvíce ohroženi nikoliv ti, kdo tráví velkou část dne venku na slunci, ale ti, kdo jsou většinu času v interiéru, a třeba jen jednou za rok vyjedou na dovolenou, kde se 14 dní v kuse smaží na slunci.

„Je to situace podobná, jako když rychlíme na jaře rajčata za oknem, a pak je vyneseme ven, kde je sluníčko popálí,“ varuje Hába. „Toto se týká především UVA části záření. Mimochodem, je to právě tato část UV záření, která z velké části stojí za vznikem melanomu a která vcelku bez problémů projde běžným okenním sklem,“ zdůrazňuje.

I toto potvrdily studie. Například jedna epidemiologická práce ze Švédska sledovala výskyt melanomu u různých pracovních skupin. Výsledky ukázaly, že kancelářští pracovníci měli vyšší riziko melanomu na částech těla, které nejsou typicky vystavené slunci (např. trup), než lidé pracující venku.

Krémy to nevyřeší

Ani opalovací krémy nejsou všespásné, protože za prvé odstíní i části UVB spektra, které jsou pro naše tělo potřebné a ochranné (stimulace produkce melaninu, tvorba vitaminu D, endorfinů a jiných látek) a jednak některé zdroje upozorňují na jejich problematické složky. 

Postupná adaptace

Znamená to, že pokud většinu času trávíme v kanceláři, neměli bychom raději na slunce chodit? Nikoli. „Na dovolené doporučuji první dva tři dny vykukovat na sluníčko hlavně ráno, a to bez brýlí a kontaktních čoček, protože lidské oko reaguje i na UV složku, která pochopitelně neprojde přes skla brýlí, a tělo tak nedostává důležitou informaci pro produkci například hormonů nadledvinek.

Organismus díky tomu také vyhodnotí, že jsou vyšší dávky celkového záření, a začne produkovat melanin, který nás chrání před tím, aby nebezpečné UVA záření proniklo hlouběji do kůže. Asi třetí den už by tělo mělo sluneční záření lépe zvládat,“ říká Hába.

Zároveň ale upozorňuje, že je potřeba se i tak slunci vystavovat s mírou. „Záleží na fototypu. Tělo má určité kapacity intenzivní sluneční záření kompenzovat. A když se tyto kapacity vyčerpají, hrozí riziko spálení,“ varuje.

Co se týká opalovacích krémů, vhodnější jsou minerální varianty v krémové konzistenci, které působí především na povrchu kůže, nepronikají významně do hlubších vrstev a nejsou spojovány s hormonálními účinky. Zároveň jsou obecně považovány za bezpečné při běžném použití.

Zní to téměř paradoxně: slunce, které obvykle vnímáme jako riziko, se může stát účinným štítem proti kožnímu nádorovému onemocnění. Cílem tedy rozhodně není opalovat se celé dny bez ochrany. Deset až dvacet minut denně bez spálení ale může pro naše zdraví udělat víc než celá sbírka doplňků stravy.