„V pětatřiceti jsem si poprvé v životě myslela, že už se konečně budu mít dobře. V práci to bylo super, děti byly v pohodě, fyzicky i psychicky jsem si připadala lépe než ve dvaceti. Cítila jsem, že tohle je ta verze života, kterou jsem vždycky chtěla. Tohle super období mi ale vydrželo sotva 5 let,“ píše Sofie, které gynekoložka nedávno potvrdila, že je v období perimenopauzy. 

„Myslela jsem si, že jsem se zbláznila, nebo jsem prostě líná a neschopná. Vyčerpávaly mě i základní provozní věci, o kterých jsem předtím ani nepřemýšlela, jako zajít vyřídit dětem něco do školy. Musela jsem se přestat v rodině o všechny permanentně starat.“

Perimenopauza přichází ve chvíli, kdy ženy často nesou největší zátěž celého života. Děti dospívají a potřebují jiný typ pozornosti, zatímco rodiče stárnou a vyžadují péči, vztahy, které dlouho fungovaly ze setrvačnosti, začínají praskat. Ženy si často uvědomí, že v rodině nesou mnohem víc zátěže než jejich manželé.

Sofie si myslela, že se jí věci jako (peri)menopauza zatím netýkají, a strach ze smrti jí zabraňoval nad stárnutím vůbec uvažovat. Nikdo ji nevaroval – kamarádky, rodiče, média, lékaři, od nikoho nic nezaslechla. Na internetu se dočetla, že perimenopauza může začít deset i více let před poslední menstruací. U značné části žen se první příznaky objevují už kolem čtyřicítky, někdy dokonce dřív. Zažije ji každá žena, i když míra, jak moc ji bude fluktuace hormonů ovlivňovat, je jiná.

„Neměla jsem trpělivost s dětmi, zvyšovala jsem na ně hlas, což jsem nikdy předtím nedělala. Přestala jsem mít chuť na sex a na manželovi mi najednou začalo vadit víc a víc věcí.“

Při perimenopauze klesá hladina estrogenu a to masivně ovlivňuje fungování celého organismu. Pokles není lineární, ale jde o nepravidelné kolísání. Někdy může být hladina estrogenu extrémně nízká, jindy zase velmi vysoká, ale postupně se stále snižuje. Menstruace může být nepravidelná, ale nemusí a možnost otěhotnění je stále na talíři.

„Začalo to pomalu. Nejdřív se mi začal zhoršovat spánek a byla jsem čím dál tím víc unavená. Pak se mi začalo prodlužovat PMS, místo 3 dnů trvalo více než týden. Neměla jsem takovou trpělivost s dětmi, zvyšovala jsem na ně hlas, což jsem nikdy předtím nedělala. Přestala jsem mít chuť na sex a na manželovi mi najednou začalo vadit víc a víc věcí, dokonce jsem přemýšlela o rozvodu, i když před rokem bylo ještě všechno OK, měla jsem pocit, že je ze mě úplně jiný člověk,“ říká Sofie, kterou praktický lékař (muž) poslal k psychiatrovi, protože výsledky z její preventivní prohlídky dopadly dobře, a že to může být hormonální, mu vůbec nepřišlo na mysl. „Antidepresiva mi pomohla jenom trochu a na chvíli, dlouhodobě to nic neřešilo,“ říká Sofie. 

Kolísání estrogenu opravdu způsobuje pokles serotoninu a celkově zvyšuje citlivost nervového systému na stres. Přidávají se úzkosti i depresivní symptomy, a to i u žen, které dříve žádné psychické potíže neměly. Podle neuroložky a autorky knihy The Menopause Brain Lisy Mosconi estrogenní pokles zásadně ovlivňuje fungování mozku, zejména oblasti zodpovědné za regulaci emocí, stresovou reakci a paměť.

Bohužel se to může promítnout i do profesního života. Podle jedné britské studie z roku 2022 uvedlo přes 70 % žen v perimenopauze, že jejich psychické potíže výrazně ovlivnily i jejich pracovní výkon. Není divu, celý jejich nervový systém byl v přestavbě.

Ženská krize nemá dobrý marketing

První vlaštovka, že to zase bude jednou dobré, pro Sofii přišla až tehdy, když se dozvěděla, co jí je, a mohla problém pojmenovat. Neřekl jí to lékař, ale dočetla se o tom na internetu, kde žena z druhého konce zeměkoule popisovala přesně to, co se dělo jí. A tak Sofie zašla na gynekologii, kde jí její podezření potvrdili. Uvědomila si, že to, co se jí děje, není individuální selhání, přestala mít pocit viny a měla se sebou větší soucit.

Spousta žen se ale to, co se s nimi děje, nedozví a mohou se dostat do hluboké krize. Podle jedné psychiatričky je perimenopauza jedním z nejrizikovějších období u žen – přesto zůstává v klinické praxi poddiagnostikovaná a není jí ve výzkumu věnováno tolik pozornosti, kolik by mělo. Existují způsoby, jak příznaky zmírnit, ale ne vždycky se ženy k léčbě dostanou. Léčbou má na mysli náhradní hormonální terapii a tlumení příznaků.

Ženská krize nemá dobrý marketing. Není sexy. Není rychlá. Není řešitelná nějakým ustáleným postupem. Některé ženy vnímají hormonální přestavbu jako existenciální zkušenost. Pro ně krize může být začátkem něčeho jiného. Může to být bod zlomu, kdy si žena uvědomí svojí hodnotu jako člověka, a začne víc naslouchat svým potřebám.