Lidé s ADHD nemají jen těžká rána. Z neurologického hlediska procházejí nepříjemným a nebezpečným stavem. ADHD totiž narušuje cirkadiánní rytmy a tím likviduje zdravý spánek, většinou se tak děje díky syndromu odkládané spánkové fáze (DSPS). Jak to vypadá ve skutečnosti? Jejich vnitřní hodiny jsou přetočeny o trochu později. Mozek nevysílá spánkové signály v běžnou hodinu, naopak, uprostřed noci bývají více vzhůru než během dne.  Podle Spánkové nadace (The Sleep Foundation) se jedná o běžný problém, který mohou pacienti ovlivnit pouze částečně.

Problémy nevznikají tím, že chodí pozdě spát, nebo že tráví nadměrné množství času u nejrůznějších obrazovek. Lidé s ADHD mají problém večer přirozeně snížit mentální aktivitu, jsou vysoce citliví na podněty a mají pomalejší nástup spánkového hormonu melatoninu. To znamená, že se cítí ospalí později, zkracují si spánek a často se v noci budí. Takže sice spíme osm hodin, ale protože se snižuje míra regenerace organismu, cítíme se daleko unavenější než bychom měli. Podle organizace CHADD (Děti a dospělí s poruchou pozornosti a hyperaktivitou) se u lidí s ADHD vyskytuje větší míra nespavosti a nedostatečně regenerujícího spánku než u běžné populace.

 

No a ráno je to vidět nejvíc. Lidé s ADHD trpí spánkovou setrvačností – stavem kognitivního poškození po probuzení, který se vyznačuje dezorientací, zpomaleným myšlením, špatnou pracovní pamětí a sníženou výkonností. Zatímco spánková setrvačnost obvykle trvá několik minut, studie naznačují, že u ADHD může přetrvávat mnohem déle a účinně se překrývat se začátkem pracovního dne. To znamená, že nám chybí energie v době, kdy to nejvíce potřebujeme.

Mnozí lidé s ADHD si ranní únavu a neschopnost fungovat vykládají jako důsledek lenosti a nedostatku disciplíny či špatných návyků. Těžká rána nejsou obrazem vady charakteru, spíše symptomem nesouladu nastavení biologických rytmů.

Vztah mezi ADHD, spánkovými poruchami a běžným denním fungováním je zmíněn i v odborných textech, jako je například Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-5-TR), který poukazuje na vysokou prevalenci poruch spánku a bdění u jedinců s ADHD.

Co je ale důležité z klinického hlediska, je dlouhodobý dopad. Chronická porucha cirkadiánního rytmu je spojena se zvýšeným rizikem špatné nálady, poruch metabolické regulace, kardiovaskulárního přetížení a únavy. Jak shrnuje HelpGuide, neléčené poruchy spánku mohou výrazně zhoršit samotné příznaky ADHD a vytvořit nekonečnou smyčku: špatný spánek způsobuje únavu a vyčerpání, což způsobuje sníženou výkonnost a funkčnost, což ve výsledku zhoršuje psychický stav, a důsledkem je ještě horší spánek.

Nedostatkem vůle to není

Největším chybou pacientů s ADHD je to, že si to kladou sami za vinu. Mnozí z nich si ranní únavu a neschopnost fungovat vykládají jako důsledek lenosti či špatných návyků. Pravda je to pouze částečně. Náš nervový systém je oproti realitě časově opožděn, z čehož přirozeně vznikají problémy. Větší smysl než se víc snažit dává upravit cirkadiánní rytmus. Ve Flowee o tomto problému psali nedávno, základy jsou ale jednoduché: více pravidelnosti, méně obrazovek.

Těžká rána u lidí s ADHD nejsou obrazem vady charakteru, ale symptomem nesouladu nastavení biologických rytmů. Pokud jsou tyto signály ignorovány, tak se to může nastřádat. Zhoršené uvažování a emoční nestabilita jsou ty méně závažné problémy, může to mít i dlouhodobé dopady na zdraví.