Kortizol. Možná vám to jméno zní povědomě, většinou o něm slyšíme v souvislosti se stresem. V článcích a videích se o něm často mluví skoro jako o ďáblu: „Snižte si kortizol, je to stresový hormon!“ nebo „Kvůli kortizolu tloustnete na břiše!“ Zní to, jako by tento hormon existoval jen proto, aby nám ničil zdraví a náladu.

I já jsem věřila, že kortizol je výhradně škodlivý. O to víc mě zaskočilo, když mi lékařka oznámila, že kvůli přetrvávající únavě a nevysvětlitelným chronickým bolestem musím na vyšetření hladiny kortizolu. „Jakože ho mám moc?“ vyhrkla jsem překvapeně. Byla jsem pevně přesvědčená, že problém může být jedině v jeho nadbytku. „Naopak, máme podezření na zánětlivé onemocnění, takže by nás zajímalo, jestli ho není málo,“ vysvětlila mi stručně lékařka. A já tam seděla, trochu zaskočená, protože se mi právě rozsypal další z mýtů.

Kortizol totiž není žádný padouch, ale spíš náš neviditelný každodenní pomocník. Je to steroidní hormon, který se tvoří v kůře nadledvin. Tělo ho produkuje stále, nejen ve stresu a má svůj cirkadiánní rytmus. Jeho nejvyšší hladina je ráno a pak postupně klesá – když je ho málo, jsme ráno unavení. „Je důležitý k tomu, abychom ráno vůbec vstali z postele,“ říká v rozhovoru MUDr. Marie Gajošová.

Bez něj bychom se vůbec neprobudili z postele, neubrzdili záněty a ani krev by nám správně neproudila v žilách. Lékaři o něm často mluví jako o „dirigentovi“ – udává tempo celému tělu, jen o tom moc nevíme, protože pracuje tiše na pozadí.

Kortizol bojuje proti zánětům

Nebudeme své čtenáře zatěžovat složitou hormonální funkcí těla, snad je dobré vědět, že kortizol produkují nadledvinky. Zánět přivolá imunitní buňky, aby se s problémem vypořádaly, ale někdy se to trochu přepískne. A tady přichází kortizol. Potlačuje přehnanou reakci imunitního systému, aby zánět nezničil víc, než je třeba, a pomáhá tělu vrátit se do normálu.

Kortizol je náš přirozený protizánětlivý hormon. Když ho tělo produkuje málo, neumí správně tlumit zánět ani bolest, takže se problémy snadněji rozvíjejí a hůř hojí.

Představte si, že si špatně šlápnete, a kotník vám zčervená a zduří jako balón. To je akutní zánět – rychlá reakce na zranění. Kortizol se vrhne do akce, sníží otok a zmírní bolest tím, že omezí uvolňování zánětlivých látek, jako jsou cytokiny. Díky tomu se můžete vrátit k chůzi, aniž byste vypadali jako pirát s dřevěnou nohou.

Co vás bude nejspíš zajímat víc, jsou chronické záněty. Mohou být způsobeny autoimunitními chorobami, jako je například revmatoidní artritida, kdy imunitní systém útočí na vlastní klouby, nebo zánětlivými onemocněními střev, jako je Crohnova choroba. Kortizol pomáhá tlumit tyto záněty tím, že brzdí imunitní buňky, které by jinak pokračovaly v útoku na tělo. Stručně řečeno, kortizol je silný protizánětlivý hormon, a když ho máme málo, nastupuje chronická bolest.

Co se mi to děje?

V mém příběhu se vrátím na začátek, než mi začaly zdravotní obtíže. Nebyly to týdny, ale spíše měsíce a roky, kdy jsem žila ve stresu. A nebyl to stres, že bych si občas povzdechla, co všechno musím, ale skutečný masakr. Sama s miminem, které mělo řadu zdravotních obtíží, do toho jsem pracovala, abychom měli z čeho žít, a denně spala tři hodinky.  Nejdřív se opakovaly virózy, angíny, pak se přidala soustavná únava a bolesti v celém těle a jednoho dne jsem už z postele nevstala.

„Kortizol je náš přirozený protizánětlivý hormon. Když ho tělo produkuje málo, neumí správně tlumit zánět ani bolest, takže se problémy snadněji rozvíjejí a hůř hojí,“ vysvětluje pro Flowee farmakoložka a odbornice na výživu a zdravotní prevenci Margit Slimáková.

Rovnice byla jasná, stresem došlo k oslabení imunity, proto jsem byla nemocná co dva týdny, a nakonec už tělo nebylo schopné bojovat vůbec. V další fázi pak snadno dochází k rozvoji autoimunitního onemocnění.

Stres vyčerpá kortizol a nastupuje bolest

Kortizol se nejčastěji spojuje se stresem. Respektive se zvýšením jeho hladiny, ale to se týká jen krátkodobého stresu. Někdo vám odře na ulici auto, rozčílíte se a hladina kortizolu letí nahoru. Večer si dáte skleničku nebo čokoládu a všechno je zase v pohodě. Tedy pokud máte pojištění, hladina kortizolu klesne a nic se neděje.

Jiný příběh je dlouhodobý stres, kdy dojde k   dysfunkci kortizolu, to znamená, že se jeho hladina vyčerpá. „Příčinou mohou být vážné stavy, jako je Addisonova choroba, ale i dlouhodobý stres, vyčerpání či poruchy imunity. Proto je vždy důležité hledat kořen problému potíží, nejen potlačovat příznaky,“ upřesňuje příčiny nízké hladiny kortizolu Margit Slimáková.

A právě chronický stres může být častým spouštěčem potíží, přepálí se celý stresový systém, vyčerpají se nadledviny a místo ochrany se spouští záněty a bolest. Pak se buď se kortizolu tvoří málo, nebo se nedostává do tkání, nebo na něj buňky přestávají reagovat. Zdravotní důsledky těchto procesů uvádí studie: „Zánět vyvolaný stresem se dává do souvislosti s nemocemi, jako je osteoporóza, revmatoidní artritida, myopatie, fibromyalgie, syndrom chronické únavy, chronická pánevní bolest, poruchy čelistního kloubu, chronická bolest zad, ischias a další.“

Hledání rovnováhy

Ideální je rovnováha kortizolu. Pokud je jeho hladina nízká, určitě nepomůže krátkodobý stres, třeba že na vás někdo bafne, aby se jeho hladina zvýšila. Tělo je vyčerpané a produkovat ho nebude.

Možná jste slyšeli o tzv. kortizolové dietě. Nenechte se tím zmást. „Žádná dieta nesníží hladinu kortizolu,“ vyjadřuje se ke kortizolové dietě Gajošová s tím, že to neznamená, že bychom měli rezignovat na zdravou stravu. Zejména pokud už se zánět v těle rozvinul, tak je vyhýbání se jednoduchým cukrům a ultra zpracovaným potravinám základ. Nicméně ani mísa klíčků denně hladinu kortizolu do normálu nevrátí, ať už je příliš nízký, nebo vysoký.

Obnova rovnováhy kortizolu vyžaduje zvládání stresu a víc než to. Jde o komplexní regeneraci celého neuroendokrinního systému. Vedle lékařské péče a důsledné léčby zánětů se jako účinný nástroj ukazuje i cirkadiánní hygiena, tedy respektování přirozeného střídání světla a tmy. „Udržování pravidelného spánkového rytmu, dostatek denního světla a omezení modrého světla večer podporuje správnou sekreci kortizolu i melatoninu,“ uvádí přehledová studie. Zajímavým a nově zkoumaným přístupem je aerobní cvičení, například lehčí běh nebo svižná procházka hned po ránu. Stimuluje se tak přirozený stresor a nastoluje se hormonální rovnováha organismu.

Cílem tedy není kortizol potlačovat, ale navrátit jeho produkci do přirozeného rytmu, který zajišťuje správné fungování celého organismu. Kortizol je totiž nejen stresovým hormonem, ale i zásadním modulátorem zánětlivých procesů, metabolismu a imunity.