„Mám už druhá antidepresiva a bohužel vůbec nedávám nežádoucí účinky. Je mi po nich vážně zle… První jsem brala Sertralin a bylo to hrozný. Mdloby, blbě jsem viděla, zle od žaludku. Po dvou dnech jsem ho musela vysadit. Časem mi lékařka na deprese předepsala Citalec 20… a opět hrůza. Otékají mi ruce, blbě vidím, jsem malátná, je mi na zvracení a dnes jsem měla panickou ataku a strach, že zemřu,“ popisuje žena s přezdívkou Lalandy na portálu Emimino.

Podíl žen užívajících antidepresiva se v USA od přelomu tisíciletí téměř zdvojnásobil. Zatímco v roce 1999 bralo tyto léky 10 % dospělých žen, v roce 2018 to už bylo 18,6 %. I v Česku počet jedinců, kteří antidepresiva užívají, závratně roste. A přestože přesná čísla neznáme, i u nás je ženy užívají mnohem častěji než muži.

Znamená to, že ženy jsou čím dál depresivnější? Nebo je to spíše důsledek promyšlené kampaně, která prodává iluzi zázračné pilulky? Jisté je, že farmaceutický průmysl vydělává na antidepresivech miliardy. V roce 2024 trh s těmito léky vygeneroval přibližně 18,1 miliardy USD a odhaduje se, že do roku 2037 přesáhne hranici 41 miliardy USD.

Citlivost není slabost

Ženy jsou biologicky naprogramovány tak, aby byly citlivější na negativní podněty, což je vlastnost, často označovaná jako neuroticismus. Tato zvýšená emocionalita je nesmírně důležitá, protože ženám odjakživa pomáhala číst neverbální signály, a tak lépe rozumět emocionálním potřebám svých blízkých i rychle rozpoznat potenciální nebezpečí.

Řekové zavedli pojem hysterie od slova hystera (děloha) – léčba zahrnovala pohlavní styk nebo inhalaci vůní, které měly „dělohu uklidnit“.

Samozřejmě existuje rozdíl mezi zdravou a nezdravou neurotičností. Zatímco díky té zdravé mají ženy schopnost vycítit úzkost milované osoby ještě předtím, než o ní začne mluvit, u nezdravého neuroticismu začínají být negativní emoce nepřekonatelné a těžko zvládnutelné. Místo toho, aby poskytovaly řešení, mohou problémy ještě zhoršovat. V takových případech často na scénu nastupují antidepresiva, aniž by se řešily hlubší příčiny.

Negativní emoce přitom slouží jako signály: říkají nám, kdy je třeba něco v našem životě změnit, ať už jde o naše chování, přístup nebo prostředí. Měli bychom je tedy vnímat jako ukazatele, spíš než je jen potlačovat léky. Profesor z Centra pro emoční inteligenci v Yale Marc Brackett mluví v tomto směru o takzvaném konstruktivním nepohodlí jakožto „přijetí nepříjemných emocí za účelem jejich pochopení“.

Dnešní tendence skrývat a potlačovat negativní emoce mají kořeny v dávné historii – od archaického chápání hysterie až po dobu, kdy byly silné emocionální reakce považovány za patologii.

Od bloudící dělohy po antidepresiva

Už ve starověkém Egyptě (1900 př. n. l.) se věřilo, že ženské potíže pramení z „bloudící dělohy“. Řekové později zavedli pojem hysterie od slova hystera (děloha), přičemž léčba zahrnovala pohlavní styk nebo inhalaci vůní, které měly „dělohu uklidnit“.

Předpoklad, že ženy bez dětí nebo bez sexuálního uspokojení trpí hysterií kvůli „nevyužité děloze“, platil až do 17. století. Ve viktoriánské době tedy ženy nosily v kabelkách čichací soli jako každodenní pomoc proti záchvatům „ženských slabostí“. Až neurolog Jean-Martin Charcot v 19. století přesměroval pozornost od dělohy k nervovému systému.

Když se ukázalo, že první masově rozšířené psychofarmakum snižuje produktivitu mužů, reklamy se zaměřily výhradně na ženy.

Sigmund Freud pak hysterii předefinoval jako psychologický stav, způsobený potlačenými emocemi. V roce 1980 byla hysterie oficiálně vyřazena z diagnostických příruček, ale její duch přežívá dál v moderní medicíně, která i dnes často interpretuje ženské emoce jako patologické.

Když smutek přestal být normální

Do roku 1980 byla deprese považována za psychosociální problém, který se obvykle léčil terapií. Zavedení pojmu „závažná depresivní porucha“ v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch to však změnilo. Deprese zde byla definována jako porucha mozku, což připravilo půdu pro to, aby se antidepresiva stala primární léčbou. V roce 1988 uvedla společnost Eli Lilly na trh Prozac, první SSRI (selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotininu) schválený FDA, jako účinnou léčbu klinické deprese. Prozac si rychle získal popularitu, protože byl propagován jako zázračný lék, který má méně vedlejších účinků než jeho předchůdci.

Vzestup SSRI v 80. letech velmi ovlivnila takzvaná monoaminová hypotéza. Podle ní vzniká deprese v důsledku nedostatku klíčových neurotransmiterů v mozku, jako je serotonin a dopamin. Tyto rané poznatky daly farmaceutickému průmyslu důvod prosazovat myšlenku, že deprese je jednoduše způsobena chemickou nerovnováhou, i když vědecké poznatky v této oblasti byly a stále jsou daleko od úplnosti.

Léčba, nebo placebo?

Ve skutečnosti rozsáhlá systematická studie publikovaná v roce 2022 nenašla žádné důkazy o tom, že by nedostatek serotoninu způsobil depresi, ani žádnou souvislost mezi nedostatkem serotoninu a depresivními pacienty. „Že by deprese byla způsobena nedostatkem serotoninu, jsme si nemysleli nikdy. Je to absolutní nesmysl,“ potvrzuje neurovědec a psychiatr Jiří Horáček pro DVTV.

„Kdyby tomu tak bylo, tak by člověk po jedné tabletě antidepresiva byl během půl hodiny bez deprese… Tak to ale určitě není. To, že máme mechanismus, kterým se deprese léčí, neznamená, že léčí příčinu. Je to, jako kdybychom řekli, že angína je způsobená nedostatkem penicilinu na mandlích,“ upozornil s tím, že antidepresiva jsou nadužívána.

Antidepresiva samozřejmě mohou představovat zásadní pomoc, a to zejména u těžkých depresí nebo v situacích, kdy si pacient chce vzít život. V těchto případech dokážou stabilizovat stav, aby člověk vůbec mohl začít využívat další formy podpory. Jak říká i režisér Ondřej Moravec, který sám prožíval těžké deprese: „Antidepresiva mi zachránila život. Není to ale jediná cesta k tomu, jak se z nepohody dostat. Léky vám na hormonální úrovni stavy v mozku vyrovnají, ale s tím, abyste se do nich zpátky nevraceli a váš život nějak fungoval, vám nepomůžou. K tomu je potřeba terapie a dlouhá, strastiplná cesta.“

Ženské emoce jako terč marketingu

Ve druhé polovině 20. století se ženské emoce staly cílem promyšleného marketingu – farmaceutický průmysl pochopil, že právě ženy představují ideální skupinu, které lze nabídnout „řešení“ v podobě léků.

Prvním masově rozšířeným psychofarmakem se stal už v roce 1955 Miltown. Když se ukázalo, že snižuje produktivitu mužů, reklamy se zaměřily výhradně na ženy. Marketing zdůrazňoval, jak Miltown může zpříjemnit těhotenství, zmírnit příznaky menopauzy a ulevit od premenstruačního syndromu.

Salvador Dalí dokonce v roce 1958 vytvořil na oslavu Miltownu umělecké dílo – uměleckou instalaci s názvem Crisalida – o dva roky později už ho předepisovaly tři čtvrtiny amerických lékařů. Do roku 1965 bylo vydáno 500 milionů receptů. Ale jak rostly obavy z vedlejších účinků a závislosti, začaly se hledat další zázračné léky.

Postupem času se staly novými favority Librium a Valium, o nichž se říkalo, že mají nežádoucích účinků méně. Valium se stalo součástí popkultury, a dokonce inspirovalo kapelu Rolling Stones ke skladbě Mother's Little Helper (Matčin malý pomocník). V roce 1972 bylo Valium nejčastěji předepisovaným lékem v USA. Užívalo ho 20 % žen a 8 % mužů.

V 80. letech tyto léky nahradily už zmiňované SSRI. Marketingová strategie společnosti Eli Lilly pro Prozac se zaměřovala zejména na matky, s hesly jako „Sue si už zase hraje se svými dětmi... jako dřív“. Antidepresiva jako Effexor XR a Zoloft se ve své reklamě také zaměřovala na ženy, s frázemi jako „Získala jsem zpět svou maminku“ a obrázky šťastných matek, které si hrají se svými dětmi.

foto: Flickr

 

V 90. letech pak byla legalizována reklama zaměřená přímo na spotřebitele a antidepresiva se ženám propagovala přímo prostřednictvím televize, časopisů a dalších médií. Reklamy jako „Nedokázala jsem se ani přimět umýt nádobí“ a „Spálilo se vám maso? Manžel je doma s chřipkou? Je ideální den na Prozac“ hrály na obavy žen, že nesplní požadavky, které na ně společnost klade, a podpořily tak další nárůst užívání antidepresiv.

Vedlejší účinky, o kterých se nemluví

„Měla jsem příznaky podobné záchvatům, kdy se mi samovolně třásly svaly,“ svěřila se Claire Hanleyová BBC. Antidepresiva začala brát, když se starala o svou vážně nemocnou matku a studovala na závěrečné zkoušky na Cambridge University. Ale poté, co jí její lékař předepsal silnější dávku tablet, začala mít vážné vedlejšími účinky. „Během dvou týdnů jsem se dvakrát pokusila o sebevraždu,“ říká.

„Cítila jsem se dezorientovaná a nemocná, měla jsem zažívací potíže a infekce. Bylo to opravdu extrémní…“ Od doby, kdy poprvé užila tablety, uplynulo v době rozhovoru už 20 let, ale Hanleyová stále trpěla na následky koktejlu léků, které jí lékaři předepsali, aby se pokusili léčit vedlejší účinky původních antidepresiv.

Odhaduje se, že závažné vedlejší účinky v důsledku užívání SSRI pociťuje přibližně jeden ze 100 lidí. A podle některých odborníků jsou to mnohem vyšší čísla. Profesor David Healy z psychiatrického oddělení Bangorské univerzity se například domnívá, že „každý čtvrtý člověk je na antidepresivech ještě úzkostnější, než aby se jeho úzkost zmírnila“. „Někteří lidé jsou velmi rozrušení a někteří z nich pak mají sebevražedné sklony,“ varuje.

Ano, antidepresiva některým lidem zachraňují životy. Přesto už i výzkumy potvrzují, že dlouhodobé užívání SSRI přináší rizika. Konkrétně může vést ke  snížení hladiny serotoninu a trvalým změnám chemie v mozku. Jedna rozsáhlá studie u více než 222 000 lidí ukázala zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění i vyšší úmrtnost. Dalším z nejčastějších a nejvíce přehlížených vedlejších účinků je sexuální dysfunkce, kdy si ženy stěžují na neschopnost dosáhnout orgasmu i ztrátu libida, a to i po vysazení léku.

Cílem tohoto článku není zlehčovat ženské psychické problémy. Právě naopak. Výše uvedené informace ukazují, že ženská citlivost, úzkost či smutek nejsou automaticky patologií, ale signály, že je třeba věnovat pozornost svému životnímu stylu, vztahům a potřebám. Antidepresiva mohou v některých případech pomoci, ale skutečná cesta k rovnováze často vyžaduje mnohem víc než jen pilulku – terapii, sebepéči i podporu blízkých.