Nadměrné sezení může vést ke zmenšování mozku a způsobovat kognitivní problémy – a to bez ohledu na to, kolik času jinak věnujeme cvičení. Plyne to z výsledků nové studie, publikované v žurnálu Alzheimer's & Dementia, kterou její autoři z Vanderbilt University, University of Pittsburgh a Seoul National University provedli na dospělých jedincích ve věku 50 let a více.

Tato práce vyvrací myšlenku, podle níž různé pohybové činnosti dokážou lenošení dostatečně vykompenzovat. Přesněji řečeno ukazuje, že to neplatí pro veškeré potíže, které v jeho důsledku teoreticky můžeme mít.

Neeuroložka Marissa Gogniat z University of Pittsburgh k tomu v oficiální zprávě o výzkumu poznamenala, že např. riziko Alzheimerovy choroby určitě nepoklesne jen v důsledku toho, že pravidelně budeme chodit do fitness centra, nakolik je to pochopitelně pořád lepší než nedělat vůbec nic. „I pokud cvičíte každý den, je to právě minimalizace času stráveného sezením, co pravděpodobnost vzniku Alzheimerovy choroby snižuje,“ dodala.

404 dobrovolníků a sedm let testování

Badatelé rekrutovali celkem 404 dobrovolníků a nejprve jeden týden prostřednictvím různých nositelných zařízení monitorovali míru jejich fyzické aktivity. Během následujících sedmi let jim pak průběžně skenovali mozky a rovněž předkládali různé kognitivní testy.

Přestože více než tři čtvrtiny (87 %) těchto dobrovolníků cvičilo – středně intenzivně a alespoň 150 minut týdně – těm, kteří někde s oblibou vysedávali více než jiní, se prokazatelně zhoršily jejich kognitivní funkce.

Pohyb zvyšuje průtok krve do mozku, což dotyčnému orgánu nepochybně prospívá. Konkrétně mj. tím, že v něm rostou další kapiláry. Navíc může docházet k uvolňování hormonů snižujících stres a zlepšujících naši náladu.

Kromě toho u nich byl zaznamenán větší počet známek probíhající neurodegenerace, včetně rychlejšího ztenčování hipokampu, tedy části mozku klíčové pro paměť a jedné z prvních, jejichž poškození způsobuje Alzheimerova choroba.

U osob, které mají pro vznik této obávané nemoci větší genetické předpoklady než ostatní, pak tato asociace byla ještě silnější. Nedá se nicméně tvrdit, že by se jednalo o příčinnou souvislost. Stejně tak bychom se těmito výsledky rozhodně neměli nechat svést k mylnému závěru, že se cvičením za těchto okolností klidně můžeme dát sbohem.

„Dělat si během dne přestávky v sezení a pohybovat se, abychom prodloužili čas trávený aktivně, je pro zdraví našeho mozku zásadní,“ komentovala to neuroložka Angela Jefferson z Vanderbilt University Medical Center.

Za pravděpodobně nejdůležitější lze považovat poznatek, že přílišné sezení bylo spojeno jen s určitými konkrétními typy opotřebení mozku (kromě již zmíněné Alzheimerovy choroby se jedná i o demenci atd.), zatímco s ostatními nikoliv.

Ne ve všem panuje shoda

Co každopádně stále platí je např. to, že pohyb zvyšuje průtok krve do mozku, což dotyčnému orgánu nepochybně prospívá. Konkrétně mj. tím, že v něm rostou další kapiláry. Navíc může docházet k uvolňování hormonů snižujících stres a zlepšujících naši náladu.

Samostatnou zmínku si zaslouží rovněž vliv na neuroplasticitu. Pod tímto názvem se ukrývá schopnost mozku neustále se měnit a vyvíjet, o níž jsme toho dříve moc nevěděli. Relativně dlouho jsme se totiž domnívali, že něco takového je možné pouze v dětství, ale později až na určité výjimky již nikoliv.

Nakonec ale vyšlo najevo, že tomu tak není. Typicky nové neurony rostou pořád, v zásadě až do naší smrti – a právě cvičení tento proces podporuje. Stejně tak má pozitivní efekt i na již existující synapse (spojení mezi neurony umožňující předávání signálů).

Co se týče kognitivních i exekutivních funkcí, v březnu 2023 se v prestižním časopisu Nature objevil příspěvek, podle nějž se nepodařilo věrohodně prokázat, že by jim sportování, posilování atd. skutečně prospívalo.

Vědci z University of South Australia to ale obratem zpochybnili s argumentem, že dotyčný výzkum byl proveden pouze na zdravých jedincích a rozhodli se udělat vlastní rozsáhlou analýzu více než 2700 randomizovaných kontrolních studií – resp. 133 systematických review, v nichž byly výsledky těchto studií shrnuty v závislosti na tom, jakých přesně oblastí se týkaly.

„Tato studie poskytuje zdravotnickým pracovníkům spolehlivé důkazy pro to, aby s jistotou mohli doporučit cvičení jako účinný nástroj pro zlepšení obecného poznávání, paměti a exekutivních funkcí pacientů všech věkových kategorií,“ uvedl následně tým.

Vše závisí jen na nás

Ve finále tedy záleží primárně na našem přístupu: zda dobu, kterou bychom jinak strávili v pohodlném ušáku, raději věnujeme nějaké vybrané fyzické aktivitě, nebo zda tyto vnímáme spíše coby kompenzaci právě námi prosezeného (i proleženého) času. Kdy platí, že první zmíněná možnost je jednoznačně přínosnější.

Je však nezbytné pokračovat v bádání a shromažďovat další tematicky relevantní data, ze kterých odborníci budou moct čerpat – což ostatně jasně dokládá případ onoho dva roky starého článku z Nature.

„Studovat životní styl a jeho dopad na zdraví mozku s přibývajícím věkem je zásadní,“ uzavřela Jefferson.