Potkali jsme se v oddělení čisticích prostředků. Sáhli jsme oba po nejnovější novince, která čistí ještě intenzivněji a účinněji než ty předešlé. Jak se tam srazily naše ruce, tak jsme se na sebe podívali. A z pomyslného nebe vyšlehly dva blesky. Ignác, tak se jmenuje můj idol, byl krásně ostříhaný, hladce oholený, manikúra vzorná, krk vypnutý, košile hezky rozepnutá, navoněný, kalhoty vyžehlené a boty naleštěné.

Jsem totéž v ženském provedení. Jen co jsme pořádně naplnili koše čisticími prostředky, protože co kdyby v hypermarketu došly, zašli jsme na kávu. Vše bylo  během hodiny řečeno. Ignác se zrovna rozešel s nepořádnou bordelářkou, já nedávno dala vale nepořádníkovi a špindírovi. Svěřovali jsme se s tím, co naši expartneři prováděli.

Jakub, když jsem mu vyžehlila košile a srovnala je na ramínka podle barev, ty barvy zpřeházel! Rovněž neuměl spát tak, aby nezmuchlal povlečení. Ignácova Irena nechtěla luxovat každý den a neprala záclony každý týden. Omdlévali jsme nad tím, jak jsme to s těmi nečistými lidmi mohli vydržet. Bylo jasné, že vykročíme společně na cestu idyly.

Rovněž jsme pomluvili všechny psychology, kteří komentují naši pořádkumilovnost a čistotu jako formu psychické poruchy, projev úzkosti a posedlosti přetvářet vše podle nás. Naše touha po dokonalosti je prý popíráním našeho já a toho, že nechceme čelit svým stinným stránkám. Takové  hloupé řeči vedou jenom lidé nízkých kvalit.

...

Začali jsme spolu střídavě bydlet, jeden týden u mě, druhý týden u něj.  Divila jsem se, když řekl, že mi nádobí do myčky složí sám, protože to umí nejlépe. Když jsem vyndávala nádobí, křičela jsem, že příbory se dávají ostřím dolů. Přiletěl a hádal se, že nahoru.

Vařím úsporně, abych neznečistila svoji indukční desku, ale  všimla jsme si, když jsem servírovala jídlo, tak šel desku omrknout,  jestli  nezůstala kapka. Vzal moji čistou nažehlenou utěrku a tou desku přetřel! Myslela jsem si, že se zblázním, deska se utírá papírovým ručníkem, který se okamžitě vyhodí.

Ve své kuchyni udělal biftek s grilovanou zeleninou. Tak jsem číhala taky. Utřel utěrkou svoji desku, a já, když byl v koupelně a přemýval podlahu, jsem zjistila, že jeho utěrka je špinavá pucvole, jak umouněné tkanině říkala moje babička. Zeleninu omýval jen tři minuty místo pěti! A jestli si myslí, že robotický vysavač je lepší na dlažbu v kuchyni než mokrý úklid, tak to je vedle jak ta jedle.

U mě snídáme. Na damaškovém ubrusu  utrousím z chleba tři drobečky. Když snídám, nechám je být. On se na ně vrhnul, každý drobeček musí být okamžitě  obklíčen a zneškodněn. 

Po dvou měsících jsem zjistila, že s puntičkářským perfekcionistou Ignácem je vše horší než s Jakubem nepořádníkem, miláčkem vtipným a zábavným. Košile nemusí být srovnané podle barvy, uznávám. Miláček nikdy neřešil ani drobečky, ani logistiku v myčce.

„Chci ti něco povědět,“ řekla jsem Ignácovi, když jsme plnili koš čisticími prostředky. Všimla jsem si, že jich mám méně než posledně, protože mě přehnané uklízení přestávalo bavit.

„Já taky,“ zvolal Ignác.

Při kávě jsme se shodli, že žít s bordelářem a špindírou je tragédie, ale žít s pořádkumilovným fanatikem, jako jsme my dva, je ještě horší, protože fanatismus každého z nás je zaměřen jiným směrem. Dala jsem mu na památku balík papírových utěrek a on mně lux na drobečky.

Oba jsme spěchali za svými milovanými nepořádníky!

Jestli ti psychologové nemají náhodou pravdu...

 

Žít s bordelářem a špindírou je tragédie, ale žít s pořádkumilovným fanatikem, jako jsme my dva, je ještě horší, protože fanatismus každého z nás je zaměřen jiným směrem.

foto: Profimedia