Internet je zvláštní místo. V jednu chvíli sledujete kočku, která adoptovala malého mývala a začala ho kojit, o pár vteřin později návod na na supernadýchaný japonský cheesecake a pak uděláte chybu. Otevřete komentáře pod videem o vztazích.

A tam už čeká známý archetyp dnešní digitální džungle. Muž, který obdivuje Filipa Turka, v bio má citát o disciplíně a jeho největší koníček je vysvětlovat ostatním fungování „sexuálního trhu“. Většinou používá slovník, který zní, jako kdyby někdo zkřížil partnerskou poradnu, autobazar a investování na burze.

Ženy a části ženského těla se k věcem přirovnávaly odjakživa. Internet ale tenhle starý zvyk vzal, napojil ho na energetický drink a poslal do sprintu. Metafor přibývá rychlostí, kterou by záviděla i inflace.

Největší klasika? Auto

Proč zrovna auto? Protože nové auto ztrácí hodnotu podle počtu najetých kilometrů. Kdo by chtěl použité auto po dvou dětech?

Když už ojetina, tak nejlépe po jednom pečlivém majiteli. Ideálně zesnulém. Nechcete přece, aby bývalý majitel chodil kolem auta a občas si na něj dělal nárok.

Čím víc sexuálních zkušeností žena má, tím nižší má údajně hodnotu. Pro někoho jednoduché a elegantní, pro druhé bizarní. Auta jsou pro teorii, že ženy jsou jako předměty, ideální. Vejde se do nich skoro všechno. Věk, vzhled, počet partnerů, minulost, manželský potenciál, psychická stabilita. Kolik má najeto? Kolik bylo majitelů? Nebyla bouraná? A hlavně: Co všechno se objeví, až otevřete kapotu?

Když už ojetina, tak nejlépe po jednom pečlivém majiteli. Ideálně zesnulém. Nechcete přece, aby bývalý majitel chodil kolem auta a občas si na něj dělal nárok. Celá metafora má ale jeden drobný technický problém. Auta nemají vlastní vůli. Nemají základní práva a zatím se sama nerozhodují, s kým chtějí jezdit.

Pak tu máme další evergreen internetové filozofie. Zámek a klíč. „Klíč, který otevře mnoho zámků, je skvělý klíč. Zámek, který otevře mnoho klíčů, je špatný zámek.“ Tohle bývá často předkládáno jako biologický argument vytesaný do kamene. Ve skutečnosti spíš připomíná kulturní představu o tom, jak mají fungovat role mužů a žen. Jeden dobývá, druhý čeká. Jeden koná, druhý přijímá. Starý scénář, který internet recykluje s nadšením člověka, jenž právě objevil vinylové desky.

V době rozmachu manosféry se navíc metafory množí jako ti nejvíc nadržení králíci. Žena může být rozžvýkaná žvýkačka („je použitá, přece si ji nebudu dávat do pusy, nejspíš má žvýkáním poškozené pohlavní orgány“), nebo zubnímu kartáčku („plný bakterií a cizího DNA“), obnošené boty („jsou roztáhlé podle nohou bývalého majitele“), proleželá matrace („někdo se na ní už potil a ztrácí tvar“) nebo poslední plechovka v regálu těsně před datem spotřeby, kterou už nikdo nechce koupit. Princip je pořád stejný - něco bylo používáno, dotkli se toho cizí lidé. Něco je špinavé, staré, opotřebované a ztratilo hodnotu.

Muži zrají

Zajímavé je, že mužská hodnota podle stejné logiky funguje přesně opačně. Muži časem a zkušenostmi získávají body navíc. Mužská sexualita zjevně funguje jako kryptoměny. Všichni tvrdí, že cena poroste.

A pak přichází pomyslný vítěz internetových metafor. Roast beef sendvič, který má evokovat určitou část ženského těla. Meme, který porovnává ženské stydké pysky s plátky roast beefu, patří mezi stálice internetového folklóru. Existují i další varianty. Některé zahrnují vydlabané kuře, jiné dortíky. Některé jsou opravdu tak nechutné až traumatizující, že by měly mít označení NSFW (not safe for work).

Ženy už byly komunitní kola, parkovací místa, dorty, loterijní tikety, obaly od lízátek, akcie na sexuální burze nebo investiční aktiva.

Dehumanizace skupiny lidí jinou skupinou lidí tady byla vždycky. Když o skupině lidí mluvíte jako o objektech, produktech nebo kusech masa, začne se ztrácet něco podstatného. Člověk se mění v položku katalogu.

Ale dost bylo woke propagandy. Internet je magický, bezedný a návykově zábavný. Ženy už byly komunitní kola, parkovací místa, dorty, loterijní tikety, obaly od lízátek, akcie na sexuální burze nebo investiční aktiva. Některé komunity, hlavně red-pill scéna, ostatně o vztazích mluví téměř výhradně jazykem ekonomiky. Hodnota, investice, výnos, znehodnocení a návratnost. Taková malá Wall Street, jen výrazně nadrženější.

Používat metafory je normální. Lidé přirovnávají všechno ke všemu. Jenže tady se pořád opakuje stejný vzorec. Jako by šlo ženy koupit, vlastnit, opotřebovat a nakonec vyměnit za novější model. Tyhle metafory neříkají žádnou moudrost o ženách. Spíš vypovídají o charakteru lidí, kteří je vymýšlejí.