Představa ideálního sexu je ve společnosti už desítky let téměř stejná. Dva lidé po sobě zatouží, přeskočí jiskra a během chvíle skončí v posteli. Aniž by se domlouvali nebo o tom přemýšleli. Jenže realita vypadá jinak. Lidé řeší práci, děti, domácnost, únavu i nekonečné seznamy povinností. Má tedy smysl udělat z intimity položku v diáři?

Podle sexuologa Marka Broula má plánovaná intimita špatnou pověst hlavně proto, že si ji lidé spojují s něčím nevzrušivým nebo mechanickým. „Máme v sobě zakořeněnou představu, že opravdová vášeň musí přijít sama od sebe, bez domlouvání a bez přípravy. Jenže realita dlouhodobých vztahů bývá jiná,“ říká.

Po letech vztah funguje jinak než na začátku. Neznamená to problém ani ztrátu lásky. Jen se mění způsob, jakým blízkost vzniká. „Chuť na sex často nepřijde z ničeho nic, ale spíš ve chvíli, kdy na sebe mají partneři čas, cítí se spolu dobře a vytvoří si pro intimitu prostor,“ vysvětluje Broul.

Čekání, které vztahu škodí

Sexualita podle něj v dlouhodobém soužití nestojí jen na okamžité vášni, ale i na schopnosti vytvořit si pro sebe prostor. „Pokud oba jen pasivně čekají, až to přijde samo, může se stát, že se budou míjet stále častěji. Ne proto, že by o sebe ztratili zájem, ale proto, že pro intimitu v jejich životě jednoduše nezbývá místo,“ říká Broul.

Intimita potřebuje čas, pozornost a vědomé místo v běžném dni.

Právě rozdílná potřeba sexu patří dlouhodobě mezi nejčastější problémy, které páry řeší v partnerské terapii. Pokud o tom otevřeně nemluví, vzniká frustrace, tlak i pocit odmítání.

Americký publicista a dlouholetý autor textů o sexualitě Michael Castleman v magazínu Psychology Today upozorňuje, že rozdíly v sexuální touze jsou v dlouhodobých vztazích téměř nevyhnutelné. Proto terapeuti často doporučují něco, co zní mnoha lidem paradoxně: domluvit si intimitu dopředu.

Podle Castlemana je to způsob, jak výrazně snížit napětí ve vztahu. Vyšší potřeba jednoho partnera přestává být zdrojem neustálého odmítání a druhý není pod tlakem nečekaných sexuálních návrhů. Výsledkem bývá menší napětí i návrat běžné fyzické blízkosti, která se ve vztazích často vytrácí kvůli obavě, že každý dotek automaticky povede k něčemu víc.

Vášeň není otázka náhody

Intimita podle odborníků nevzniká jen z okamžité chemie, ale také z pozornosti, času a ochoty vztah aktivně budovat. Podle Broula bývá problém i v tom, že partneři postupně přestanou fungovat jako milenci a zůstávají hlavně rodiči, organizátory domácnosti nebo kolegy v každodenním provozu. Právě plánovaný společný čas pak může pomoci vztah znovu oživit.

Výzkumy navíc ukazují, že plánovaný sex nemusí vést k menší spokojenosti. Naopak. Studie publikovaná v odborném Journal of Sex Research sledovala, jak lidé spontánnost a plánování vnímají. Přestože většina respondentů spontánní sex preferovala, ukázalo se, že plánovaná intimita nevede k nižší sexuální spokojenosti, pokud ji lidé nevnímají jako povinnost.

To potvrzuje i sexuolog Marek Broul. „Ukazuje se, že když lidé přestanou brát plánovanou intimitu jako něco nepřirozeného nebo trapného, může jim to naopak velmi pomoct,“ říká.

Zvlášť výrazné je to podle něj například u rodičů malých dětí. Ti často fungují v režimu neustálé únavy a spontánní prostor pro intimitu téměř mizí. Pokud ale plánovaný sex nevnímají jako opak vášně, ale jako způsob ochrany vztahu, bývají spokojenější.

Když se z intimity stane úkol

„Zdravé plánování není o tom, že si pár napíše sex do diáře, a pak ho musí za každou cenu splnit. Je spíš o tom, že si vědomě chrání prostor pro blízkost, dotek, intimitu a vztah jako takový,“ vysvětluje Broul.

Je ovšem důležité, aby v plánované intimitě zůstala dobrovolnost a možnost říct ne bez pocitu viny. „Problém začíná ve chvíli, kdy se z domluvené intimity stane úkol, povinnost nebo způsob, jak předejít hádce,“ upozorňuje. 

Právě tlak bývá jedním z největších nepřátel sexuálního života. Intimita podle odborníků potřebuje bezpečí, otevřenost a možnost mluvit o potřebách bez studu.

Romantický mýtus a dlouhodobé vztahy

Kultura kolem sexu stále silně podporuje představu, že spontánnost je jediným důkazem opravdové vášně. Filmy, seriály i sociální sítě ukazují sexualitu téměř výhradně jako okamžitý impulz. Jenže právě to může v běžných vztazích vytvářet nereálná očekávání.

Ve skutečnosti mnoho stabilních párů funguje jinak. Intimita v dlouhodobém vztahu často vzniká z vědomého rozhodnutí věnovat si čas. Partnerskou blízkost totiž běžný život snadno odsouvá na okraj.

Samotná spontánnost dlouhodobý vztah neudrží. Intimita potřebuje čas, pozornost a své místo v běžném dni.