Potkáváme se osobně v čajovně. Když si totiž může vybrat, raději komunikuje z očí do očí než online. Při objednávce vyzve obsluhu, aby mu sama vybrala něco, co ho překvapí. S úsměvem mi pak vysvětluje, že naše rozhodovací kapacita je omezená – a zrovna u čaje přece nemá smysl s ní plýtvat. V tu chvíli je mi jasné, že tohle bude zajímavý rozhovor…

Matěji, v roce 2019 jste vydal knihu DigiDetox: Jak na digitální minimalismus. Jak jsme na tom s digitálním přetížením dnes?

Když jsem tu knihu psal, říkal jsem si, že bude nejužitečnější třeba až za 5 let. Ta doba uplynula a já opravdu vidím razantní zhoršení situace. Nemyslím si, že jsme na moderních technologiích všichni závislí, to se týká jen malého procenta z nás. Většina lidí ale trpí něčím, co bych označil jako digitální nadužívání. 

Před základními parametry lidského chování (pohled do očí, dotek, vystupování z komfortní zóny) se uchylujeme do digitálního světa. Jen si vezměte, jak to vypadá, když jdeme někam do hospody. Jakmile si sedneme, položíme na stůl mobil. Zažíváme pocity mikronevěry, když náš partner večer kouká do telefonu. S kým si asi píše? Čemu se tak směje? Na pracovní meetingy se půlka týmu připojuje online z homeoffice. Nárůst digitálního zahlcení sledujeme v přímém přenosu.

Jaké důsledky digitálního zahlcení řešíte u svých klientů?

Sníženou kvalitu i délku spánku, zhoršené vztahy, velmi časté střídání partnerů. Kolik lidí dnes není spokojených se sebou nebo se svým partnerem jen proto, že se srovnává s cizími lidmi na sociálních sítích? Sledování lidí na sítích je svým způsobem sledování reklamy. Na život, jaký bychom chtěli žít a nežijeme. Technologie ale velmi razantně promlouvají i do naší energie, podílí se na naší velké únavě. Ovlivňují také pozornost.

Když už totiž jednou tu slast okusíte, je velmi těžké si upřímně přiznat, že teď už vám online svět škodí – a udělat krok zpátky. Je to skoro jako heroin.

Probouzejí v nás totiž nutkání k multitaskingu. Jsme pak jako počítač se spoustou otevřených oken a záložek: řídíme auto, u toho telefonujeme, posloucháme rádio a případně ještě přemýšlíme o budoucím projektu. To nás ale extrémně vyčerpává. Když se pak potřebujeme opravdu soustředit na jeden úkol, často zjistíme, že to nejde. V důsledku toho všeho pak samozřejmě s klienty řešíme i pokles celkové vnitřní spokojenosti.

Proč s tím často neumíme bojovat?

Jde o náš mozek. Prahne po novinkách a nemůže si pomoct. Když získáme novou informaci, stimuluje to odměňovací centra mozku a přichází vyplavování dopaminu. Jenže dnes se těch informací na nás denně valí nekonečné množství. Zábava je také dopaminová. Pustíte si film na Netflixu, případně nějakou hru. To je přece mnohem snazší, než hledat zábavu v reálném životě. Lidé budou mít stále větší tendenci ubavit se k smrti. Jsme jako dopaminoví feťáci.

Ale pořád máme naději. Záleží totiž na tom, jak technologie používáte. Většina populace se bohužel řadí mezi konzumenty. A u těch sledujeme spoustu negativních důsledků, o kterých jsme mluvili před chvílí. Existuje ale skupina lidí, kteří umí technologie využívat ve svůj prospěch.

Co ji odlišuje od zbytku?

Něco, co mě naučil Gene Deitch, člověk, který natočil Toma a Jerryho. Zemřel, když mu bylo 95 let, já jsem se s ním setkal, když mu bylo 91. Byl neuvěřitelný. Velký milovník moderních technologií, v 91 letech používal Facebook. Zažil historicky první vysílání rádia. Viděl, jak postupně přichází další a další technologie, i co to dělá se společností. Jeho závěr? Pokrok nezastavíte. Je dobré se o něj zajímat.


Ale nesmíte se stát jeho obětí. Dívejte se na něj z nadhledu. Jaká jsou pozitiva a negativa? Získejte odpovědi a nastavte si hranice. Ukazuje se ale, že přesně to je pro nás nesmírně náročné. Když už totiž jednou tu slast okusíte, je velmi těžké si upřímně přiznat, že teď už vám online svět škodí – a udělat krok zpátky. Je to skoro jako heroin. Rovnováhu musí neustále hledat každý z nás. 

Jak poznám, že už jsem na hraně a potřebuju udělat krok zpět?

Je to asi jako s alkoholem. Sklenička vína jednou týdně je vlastně v pohodě, dokonce může být za určitých podmínek i prospěšná. Ale flaška denně už je špatně. Takže jde o míru. Ptejte se sami sebe: Ovlivňuje to můj soukromý život? Jsem pořád unavený? Omezuju spánek na 6 a méně hodin, abych viděl seriál nebo scrolloval na sítích? Mám nutkání být neustále k dispozici? Sahám po mobilu ráno ještě v posteli a večer těsně před ulehnutím? Kdykoli je volná chvíle, třeba ve frontě nebo v tramvaji, napadne mě jako první otevřít Instagram? To všechno jsou indicie, že máte problém. Další rovinou ovšem je, že je to spoustě lidí fuk. Mnohým zkrátka víc vyhovuje koukat v té tramvaji na displej než na lidi nebo z okna.

Jste propagátor digitálního minimalismu, ale zároveň děláte i online terapie, máte profil na Instagramu a mobil jste mi zvedl napoprvé. Jak to balancujete ve svém životě?

Jsem obyčejný člověk, ani já nejsem dokonalý. A jak říkáte: balancuju. Mám ovšem několik pravidel, která se snažím maximálně dodržovat:

  • Když se s někým bavím, nemám svůj mobil k dispozici ani v kapse, ani na stole. Tak dávám sobě i tomu člověku jasně najevo, že je teď pro mě prioritou.
  • Nemám sociální sítě v mobilu. Jsou mojí slabou stránkou, proto k nim nechci mít jednoduchý přístup. Vím totiž, že krátkodobě mi přináší požitek, ale z dlouhodobého hlediska mě vysávají. Mám vytvořené profily, ale když na ně chci jít, musím se přihlásit z počítače, nebo si znovu stáhnout do mobilu aplikaci. Stáhnu-použiju-odinstaluju.
  • Hlídám si impulzivní jednání. Takové to: „Je nuda, kouknu na instáč.“ Když na nějaké síti potřebuju pracovat, tak se tam samozřejmě přihlásím. Ale vědomě.
  • Na e-maily odpovídám do 2–3 dnů. Na telefonáty dřív, ale vždy ve chvíli, kdy chci já, ne v moment, kdy chce volající. Dávám si záležet na tom, abych na všechny zmeškané telefonáty reagoval. Ale když někde sedím, pracuju a začne mi zvonit mobil, zastavím se, nadechnu se a řeknu si: „Chci se nechat vyrušit z toho, co teď dělám?“ Pokud ano, vezmu to a odpovím. Pokud ne, dám to úplně stranou a vím, že se tomu budu věnovat později.

Technologie jsem začal řešit kvůli práci na volné noze. Dopoledne jsem byl v pohodě, ale mezi 14.00 až 15.00 jsem byl vyřízený. Vážně jsem si myslel, že mám spavou nemoc nebo chronický únavový syndrom. Ale nebylo to nic jiného než digitální zahlcení v kombinaci s hromadou rozhodování.

  • Podobné úkoly seskupuju do jednoho časového bloku. Když se na sítě celý den nepodívám a mrknu na ně až večer, mám tam za celý den víc zpráv a dělá mi to větší radost. Stejně jako když si sednu k telefonátům a odbavím jich několik za sebou.
  • Na nočním stolku mám klasický budík, aby mi technologie nelezly do ložnice. Pokud jsem někde na cestách, nastavím si budík klidně na mobilu, ale pak zapnu letecký režim.
  • Využívám aplikace pro limitování času online. Digitální pohodu na Androidu, v iPhonu Screen time. Jde o měřiče času a aktivity, kde můžete nastavit i to, že se vám aplikace po nějakém čase prostě vypne. A po zbytek dne už se do ní nedostanu.

5 let jste byl součástí projektu Konec prokrastinace. Máte radu pro ty, kteří neustále odkládají povinnosti, a místo toho jsou třeba na sítích?

Omezte nedůležitá rozhodování. Každý den uděláme obrovské množství rozhodnutí, což pálí naši kognitivní energii. Začíná to hned ráno: Co dneska budu dělat? Co si obleču na sebe? Co budu snídat? Všechna rozhodnutí se počítají a mají vliv na to, jak se na konci dne budete cítit. Proto je opravdu výhodné si třeba oblečení na další den nachystat už večer. 

Kvůli tomu jste před chvílí nechal obsluhu, aby vám čaj vybrala sama?

Přesně tak. Mě to nezabije, mě to obohatí. A zároveň nemusím pálit energii na rozhodnutí, jestli si dám černý, zelený, nebo bílý. Samozřejmě riskuju, že mi přinesou něco, co mi nebude chutnat, ale v takovém případě aspoň poznám novou chuť. Miluju minimalismus, zjednodušuje život. Ano, nosím pořád to samé. Ale nemusím se trápit rozhodováním, jestli si vezmu červené nebo bílé tričko, jestli se mi hodí ke svetru, prostě všechno ladí se vším a nosím to pořád dokola. Je to úleva.

Když jsme u rozhodování a prokrastinace, často si na ně stěžují freelanceři, kteří pracují z domu. Je takový způsob práce v tomto směru rizikovější?

Člověk na volné noze má nevýhodu v tom, že se navíc musí do všeho dokopávat sám. Potřebuje budovat sebedisciplínu, time management, určování priorit atd. Já sám jsem začal řešit technologie právě kvůli práci na volné noze. Dopoledne jsem byl v pohodě, ale mezi 14.00 až 15.00 jsem byl vyřízený. Nic se mi nechtělo a často jsem si musel prostě lehnout.

Matěj Krejčí

Psychoterapeut, kouč a lektor. Autor projektu DigiDetox: Jak na digitální minimalismus, který zahrnuje knihu, konverzační kartičky a online kurz mentální odolnosti a psychohygieny. Lektor jógy smíchu. Jednotlivce i firmy učí fungovat v moderním světě tak, aby jim digitální technologie pomáhaly a neškodily. Pořádá i školení soft skills. Ve své práci rád propojuje psychologii, behaviorální ekonomii a neurovědy s východní filozofií. Je nadšeným minimalistou.

Vážně jsem si myslel, že mám spavou nemoc nebo chronický únavový syndrom. Ale nebylo to nic jiného než digitální zahlcení v kombinaci s hromadou rozhodování. Jak zaujmout potenciální klienty? Co mám dělat? Jak být dobrý? Jak zacházet s penězi? Jak řešit daně? Náš mozek to vše zpracovává. Není divu, že je z toho unavený, a my s ním.

Zahlcení digitálnem je jedna věc, ale jak jste vyřešil zahlcení praktickými povinnostmi? Delegujete? Daně jste předal účetní?

Absolutně. A často to radím klientům. Tam, kde to jde, prostě delegovat. Kolik párů neustále řeší spory ohledně péče o domácnost? A proč si jako nenajmete uklízečku? Jenže co by na to řekli rodiče? Ti to nemusí vědět. A i kdyby, tak co? Pro vás je přece nejcennější hezký společný čas s partnerem, než abyste se každý den hádali o vysávání. Není to zas tak drahé a může vám to vyřešit jednu sadu konfliktů jednou provždy. 

Ale přidám ještě jiný úhel pohledu: Technologie nám mají šetřit čas. I v domácnosti. Opravdu vám ho ten robotický vysavač šetří? Nebo trávíte hromadu času jeho nabíjením, čištěním a nadáváním, že tenhle kout v obýváku už podruhé vynechal? 

Doporučíte čtenářům Flowee akční kroky proti digitálnímu zahlcení, se kterými můžou začít ještě dnes? 

  1. Zastavte se a uvědomte si, jak a kdy digitální technologie používáte. Měřte aplikacemi čas u obrazovky, ale taky si všímejte, v jakých situacích po mobilu saháte a co na něm nejčastěji děláte.
  2. Jak se chováte k druhým lidem? Upřednostňujete technologie před blízkým člověkem? Pozorujte to. 
  3. Chraňte si čas offline. Naučte se nebýt neustále k dispozici. Dávejte si během dne mikropauzy, kdy si prostě lehnete, přečtete kousek knížky, projdete se. Odpočívejte bez displejů.
  4. Digitální úklid. Promažte a uspořádejte si plochy, složky se soubory, maily, fotky, aplikace. A zredukujte i lidi, které sledujete na sítích. Přestaňte sledovat ty, kteří vám nic nepřináší, nebo při prohlížení jejich profilů cítíte frustraci a lehkou závist.  

Související…

Skočíte po telefonu hned, jak cinkne: Je to nejen závislost, ale i varovný signál úzkosti
Aneta Šebková

 

foto: Oldřich Hrb (se svolením Matěje Krejčího), zdroj: Autorský článek