Tenhle mladý neandrtálec nechce jít sbírat kořínky ani nechce brousit pazourek. Chce riskovat, chce uznání od vrstevníků a chce se hádat o tom, čí mamutí kůže je víc cool. Zní vám to povědomě? Pokud máte doma dospívajícího potomka, pravděpodobně ano. A to i po tolika letech.
Nová vlna vědeckého zkoumání, kterou rozvířil článek v New York Times, naznačuje poněkud fascinující věc. Že to, co dnes vnímáme jako problémové období, plné hormonálních bouří, není moderní výmysl ani důsledek sociálních sítí. Je to hluboce zakořeněný evoluční mechanismus, který jsme zdědili po našich předcích. Puberta nebyla chybou v Matrixu, ale klíčem k přežití lidstva. Puberťáci jsou puberťáci dnes, stejně jako byli v době lovců mamutů.
I naše děti jsou jako dvě strany téže evoluční mince
Kamarádka má syna Davida. Je mu patnáct, miluje parkour a občas skočí z výšky, ze které se jeho matce dělá nevolno, nebo si jen tak přeběhne po střeše garáže, stojící naproti jejich domu. Podle evoluční psychologie není David blázen, ale jeho mozek je nastaven na „vyhledávání novinek“ (novelty seeking). U neandrtálců i raných příslušníků druhu Homo sapiens byli právě tito odvážní mladíci těmi, kteří objevovali nová loviště nebo vymýšleli efektivnější způsoby rozdělávání ohně. Risk byl cenou za pokrok. A není tomu jinak ani dnes.
Nejsou rozbití. Jsou jen v procesu nejdůležitějšího upgradu v dějinách našeho druhu.
Pak je tu Sára, Davidova kamarádka, jak on říká jeho holka. Protože mít v patnácti holku, je taky cool. Sára tráví hodiny v koupelně, kde zkouší nejnovější trendy v líčení z instagramu, a její nálady se mění rychleji než aprílové počasí. I pro její neandrtálskou předkyni byla tato zvýšená emoční reaktivita zásadní pro vytvoření pevných sociálních vazeb. Jak uvádí studie, sociální koheze byla u neandrtálců možná ještě důležitější než u nás. Schopnost číst emoce ostatních a reagovat na ně, byť dramaticky, pomáhala mladým ženám integrovat se do nových kmenů a přežít v drsném prostředí.
Mozek je u teenagerů v rekonstrukci
Dlouho jsme si mysleli, že neandrtálci dospívali rychleji a že v deseti už byli „hotoví“ dospělí. Jenže analýzy růstových prstenců v zubech fosilií ukázaly něco jiného. Neandrtálci měli podobně dlouhé dětství a dospívání jako my. Tento „luxus“ pomalého dospívání umožnil mozku projít masivní přestavbou.
V období adolescence dochází k něčemu, co vědci nazývají synaptické prořezávání. Mozek se zbavuje nepoužívaných spojení a posiluje ta důležitá. Je to jako rekonstrukce bytu za plného provozu, nebo jako když vejdete domů po dvouměsíční dovolené. Všude je prach, hluk a nic nefunguje, jak má, ale výsledek bude stát za to. U našich předků byla tato plastika mozku klíčová pro učení se komplexním dovednostem, jako je výroba sofistikovaných nástrojů nebo navigace v neznámém terénu.
Proč jsou tedy „na zabití“?
Hádky s rodiči mají v evoluci jasný účel, kterým je postupná separace. Pokud by teenager miloval bezpečí domova a autoritu rodičů, nikdy by se nevydal do nebezpečného světa založit vlastní rodinu. To, co dnes vnímáme jako drzost a neposlušnost, byl u neandrtálců motor migrace. Odmítnutí starých pořádků nutilo mladou generaci hledat nové cesty.
Reklama
Navíc, jak naznačuje výzkum na portále ScienceDirect, neandrtálci žili v malých, izolovaných skupinách. Genetičtí „narušitelé“, tedy ti, kteří se nebáli odejít a spojit se s jinou skupinou, včetně raných moderních lidí, byli těmi, kdo zajistili přežití genů. Vaše dcera, která se s vámi hádá o barvu vlasů, tak v podstatě jen trénuje svou autonomii, kterou její předkyně potřebovala k tomu, aby opustila jeskyni a přežila v cizím kmeni. A upřímně, ruku na srdce, budete raději za samostatného potomka, který si dokáže s lecčím poradit, nebo byste raději měli mazánka do třiceti v mama hotelu?
Trocha neandrtálce v nás
Až příště najdete v pokoji svého teenagera hromadu špinavého prádla, která připomíná doupě lovce mamutů, nebo když vás protočení očí nad vaším vtipem málem pošle k zemi, zkuste si vzpomenout na neandrtálce.
Puberta není období, které musíme jen přežít, ale je to fascinující ukázka toho, jak nás naše minulost stále ovládá. Ti „nesnesitelní“ adolescenti jsou přímými dědici odvahy, plasticity a sociální inteligence, která lidstvu umožnila osídlit planetu. Nejsou rozbití. Jsou jen v procesu nejdůležitějšího upgradu v dějinách našeho druhu.