Dlouhé roky to bývala téměř samozřejmost. Když dítě působilo nejistě, hůře se soustředilo, nebylo emočně zralé nebo rodiče váhali, systém nabízel jednoduché řešení. Rok navíc ve školce měl leccos vyřešit. Právě tahle zdánlivá vstřícnost ale Česko dovedla na evropský vrchol v počtu odkladů. Dlouhodobě jich bylo přes dvacet procent, což je v mezinárodním srovnání výjimečné číslo.
Rovnost jen s oporou ve škole
Nyní se pravidla mění a odklad má být výjimkou, nikoli běžnou praxí. Zatímco dříve byl dostupný širokému spektru dětí, nově se počítá jen s ojedinělými případy, spojenými se zdravotním omezením. Současně však v systému chybí jiné nástroje, které by dětem na hraně školní zralosti pomohly.
Podle Galiny Jarolímkové, ředitelky Pedagogicko psychologické poradny Praha, může omezení odkladů skutečně přispět k větší rovnosti mezi dětmi. Jenže samo o sobě nestačí. „Z pohledu pedagogicko psychologické poradny ano, ale pouze pokud školy budou umět poskytnout včasnou a kvalitní podporu dětem přímo v první třídě,“ upozorňuje.
Včasná podpora je v novém systému to, co dříve suploval odklad.
Část dosavadních odkladů podle ní nevycházela z reálné nezralosti dítěte. Často šlo o obavy rodičů, tlak škol nebo snahu prodloužit dětství. Čekalo se na konkrétní paní učitelku, vhodnější kolektiv, mladšího sourozence nebo větší jistotu, že dítě obstojí. Odklad se stal ventilem, který ulevoval napětí v systému. Jeho omezení tak může rovnost zvýšit, ale jen za cenu výrazného posílení podpůrných služeb ve školách. Asistenti pedagoga, logopedie, školní psychologové, speciální pedagogové i diferencovaná výuka se z doplňku musí stát samozřejmostí.
Tempo výuky se bude muset přizpůsobit
Současně je podle Jarolímkové nutné přehodnotit samotné tempo výuky. „To, že si dítě ještě v polovině první třídy neposkládá slabiky k sobě, nic neznamená. Může to ovlivňovat horší sluchová percepce a s tou je potřeba dál pracovat,“ říká. Sama by byla pro větší rozvolnění učiva v první a druhé třídě a pro rozložení čtení a počítání do delšího období.
Pomoci by mohly i přípravné třídy pro děti na hraně školní zralosti. Ty ale v českém školství výrazně chybí. Vyrovnávací třídy byly zcela zrušeny, přestože by mnoha dětem pomohly. Stejně tak dnes není možné nastoupit do školy v pololetí, ačkoliv by to podle odborníků řadě dětí výrazně ulehčilo start.
Počet dětí s odkladem se přitom v posledních letech nijak dramaticky nezvýšil. O to důležitější je podívat se za hranice. V okolních státech není odklad samozřejmostí, někde o něm nerozhodují rodiče, jinde je nahrazen širšími možnostmi individuální podpory přímo ve škole. Český systém dlouho spoléhal na odklad jako univerzální řešení, čímž se vyhnul hlubší změně. Svou roli sehrávají i přeplněné první třídy, které rodiče často vedou k úvaze, že rok navíc ve školce bude pro dítě bezpečnější volbou.
Jak se promění první třídy
Změna pravidel se projeví ve složení dětí v prvních třídách. Přibude těch, které jsou na hraně školní zralosti, ale zdravotně v pořádku. Typicky půjde o děti s kratší pozorností a nižší vytrvalostí, horší emoční regulací, opožděnou řečí a slabším fonematickým uvědoměním, křehčí jemnou motorikou a grafomotorikou, méně pevnými pracovními návyky nebo vyšší mírou úzkosti a nejistoty. „PPP i školy tedy uvidí více dětí, které potřebují jemnější start, nikoliv speciální školu nebo odklad,“ shrnuje Jarolímková.
Otázkou zůstává, zda je na to česká škola připravená. Legislativně podle Jarolímkové ano, prakticky však jen částečně. Ve třídách s více než patnácti dětmi má být asistent pedagoga, zavádí se slovní hodnocení a posilují se podpůrné pozice. Realita ale bude záviset na tom, zda se podaří sehnat dostatek kvalifikovaných asistentů, jak rychle školy dokážou nastavovat podpůrná opatření a jakou metodickou podporu dostanou učitelé.
Zásadně se mění i samotné posuzování školní zralosti. Odklad bude nově možný pouze při dlouhodobém zdravotním omezení a vždy na základě dvou posouzení. Jedno vydá odborný lékař nebo klinický psycholog, druhé pedagogicko psychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum. Rozhodující slovo budou mít pracovníci školských poradenských zařízení. I když rodič dodá odbornou lékařskou zprávu, nemusí být odklad doporučen, pokud se závěry neshodují.
Tlak se přesouvá z poraden do tříd
S omezením odkladů se většina mírných nezralostí přesouvá k řešení přímo do škol. Aby to nebylo jen hašení potíží, potřebují školy jasné postupy včasné podpory, krátké intervenční plány, asistenty se strukturovanou náplní práce a rychlou možnost konzultace s poradnou, školním psychologem nebo speciálním pedagogem.
Velmi důležitou roli přitom hrají mateřské školy. Právě tam dnes probíhají screeningová šetření školní zralosti, při nichž odborní pracovníci poradny pracují s předškolními dětmi a pomáhají pedagogům i rodičům nastavit další postup. „Nejužší spolupráci máme nastavenou s pedagogy mateřských škol. Paní učitelky znají děti dlouhodobě a výrazně podrobněji než my,“ říká Jarolímková. Učitelky vyplňují školní dotazníky zaměřené na vývoj dítěte a ty jsou pro poradny cenným materiálem.
Pediatři se naopak k odkladům často vyjadřují velmi zjednodušeně, někdy jen jednou doporučující větou bez dalšího rozpracování. U odborných lékařů je doporučení založeno na zdravotním stavu dítěte a nelze ho opomenout. Výjimečně rodiče dodávají i zprávy logopedů nebo klinických psychologů.
Ve většině tříd bude asistent pedagoga
Ministerstvo počítá s tím, že v první třídě nad patnáct dětí bude vždy asistent pedagoga. Finančně je to podle Jarolímkové reálné, personálně však jen částečně. Asistentů je nedostatek a jejich kvalita je různorodá. Úspěch bude záviset na tom, zda se je podaří získat, jak budou zaškoleni a jak je povede učitel. Pozitivní změnou je, že asistenti v první třídě už nemají být podpůrným opatřením z doporučení poradny, ale pevnou součástí pedagogických sborů.
Sám asistent však rozdíly mezi dětmi nevyrovná. „Není čaroděj. Je to asistent pedagoga, nikoli osobní asistent jednoho dítěte,“ připomíná Jarolímková. Může zmírnit napětí ve třídě a pomoci v krizových situacích, ale skutečné vyrovnávání rozdílů stojí na kvalitní výuce, logopedii, systematické práci s jazykem, grafomotorikou a pozorností a především na spolupráci s rodinou.
Ideální spolupráce v prvních měsících po nástupu dítěte do školy by měla začít předáním diagnostiky z mateřské školy, pokračovat krátkým screeningem v první třídě, nastavením individuálních intervencí, jasným vymezením role asistenta a pravidelnou komunikací s rodiči. Ne až ve chvíli, kdy se problém vyhrotí, ale včas. Pokud podpora školy nezabírá, má následovat rychlá konzultace s poradnou. Právě to má nahradit roli odkladu.
Reklama
Odklad bude nadále možný jen ve vážných případech, kdy zdravotní stav dítěte dlouhodobě neumožňuje účast ve výuce. Typicky jde o onkologická onemocnění, chronické nemoci, závažné psychické poruchy nebo významné poruchy neurovývoje s doporučením odborníka. Obcházení pravidel bude obtížnější, protože jsou nutné dva odborné posudky a pediatr už odklad doporučit nemůže.
A co děti, které se ve škole začnou rychle trápit? Podle Jarolímkové mají školy dost nástrojů, pokud je použijí včas. Školní podpůrná opatření bez nutnosti poradny, asistenti pedagoga, slovní hodnocení, zákaz opakování první třídy s výjimkou zdravotních důvodů, školní psychologové a rychlé konzultace s poradnou.
Rodiče se musí naučit přemýšlet jinak. Odklad už není pojistka. Důležité je sledovat, zda dítě rozumí běžným instrukcím, udrží pozornost alespoň patnáct až dvacet minut, zvládá emoce, má pracovní návyky, základní řečové dovednosti, správný úchop tužky a samostatnost v sebeobsluze. Nejde o dokonalost, ale o to, zda má dítě z čeho růst v běžné třídě s podporou.
A jedno poselství platí pro všechny. „Nečekat a reagovat včas. Pokud něco nefunguje, řešit to během týdnů, ne měsíců. Včasná podpora je v novém systému to, co dříve suploval odklad,“ uzavírá Galina Jarolímková.