Helena (40) má v životě štěstí. Manžel je hodný a jejich dvě děti, které v září půjdou do druhé třídy, jsou zdravé. Jejich rodina si může dovolit to, co je dnes pro mnoho Čechů luxusem. Čtrnáct dní ve Španělsku, několik výletů a část léta mimo kancelář. Přesto se Helena na prázdniny netěší a bojí se, že „selže jako matka.” Věří, že to, jaké rodina bude mít prázdniny, záleží na ní. Je to frustrující, protože pro ostatní to vypadá, že se všechno zařídí nějak samo.  

Minulé dva roky se z dovolené vracela unavenější než před odjezdem. Děti se nudily, špatně spaly, na výlety je museli rodiče nutit. Manžel sice trochu pomáhal, ale většina rozhodování zůstávala na ní. Zorganizovat, aby všichni sladili čas, vybrat vhodné, ale ne moc drahé místo, zajistit dětem zábavu, vymyslet výlety do okolí, sehnat papíry a pojištění, naplánovat obědy při polopenzi, zařídit péči pro kočku a zabalit obří itinerář věcí tak, aby žádný člen rodiny nic nezapomněl. Hlavně tu „DOBROU NÁLADU”.

Vánoční shon, ale v létě

Helena zažila něco, čemu se dnes říká „holiday burnout”. Prázdniny totiž tak trochu připomínají Vánoce (akorát jsou bohužel delší). Stejně jako na Vánoce, na dovolené musí být v všichni spokojení, odpočatí a šťastní. Děti se nesmějí nudit, rodiče hádat a fotky by měly vypadat spontánně. Jenže stejně jako za štědrovečerní večeří stojí hodiny i dny práce, také za rodinnou dovolenou bývá někdo, kdo ji neustále řídí. Často, samozřejmě ne vždy, je to žena. 

Abychom byli fér: muž to spíše zaplatí, ze svého vyššího platu. Možná ještě odveze rodinu autem, odnese zavazadla a vyřeší případný technický problém. Jenže celková organizace zůstává na krku hlavně mamince. Je to ona, kdo myslí na to, aby se děti nespálily, neutopily nebo neztratily a nepropukla panika. Nejde jen o fyzickou práci, ale o neustálou pozornost a připravenost.

Má to řešení? Ano, ale je třeba jasná komunikace a nadprůměrně ochotný a progresivní manžel. Psychologové doporučují rozdělovat odpovědnost mezi členy rodiny po jednotlivých oblastech. Hlavně neříkejte partnerovi „můžeš mi pomoct s dětmi?” Lepší je předat celý jeden komplexní úkol. Jeden rodič zajišťuje jídlo a denní režim, druhý plánuje výlety. Jeden řeší doklady a pojištění, druhý organizuje cestu.

Další způsob, jak by Helena mohla být víc v pohodě, je snížení nároků. Na sebe i na ostatní. Je to od ní vlastně trochu toxické, že chce, aby všechno bylo perfektní, vštípila jí to její matka.

No a co, děti se někdy budou nudit, tak jim dáme na čtyři hodiny tablet. Zapomenuté plavky holt koupíme. Seženeme nějaký místní endiaron a nebude žádný výlet. Nejsme family influenceři, ani neděláme živou reklamu na cestovní kancelář.