Představte si, že čekáte na začátek porady s kolegou z vedlejšího oddělení, o kterém nevíte o moc víc než to, že chová bojové plemeno psa a v kuchyňce po sobě nechává špinavé nádobí. Šéf má zpoždění a vy dva zůstanete sami. Konverzace o práci vydrží sotva minutu.
Pak přijde deset vteřin naprostého ticha: překvapivě dlouhá doba, když sedíte naproti člověku, se kterým si nemáte co říct. A tak mozek horečně hledá záchranné lano. Cesta do práce? Víkend? Počasí? Nebo se ho snad zeptat na toho psa?
Ticho může nastat uprostřed už probíhající konverzace a nemusí znamenat její selhání.
Jak se zdá, Finové takové problémy neřeší. Pro ně je totiž i několik minut naprostého ticha zcela běžnou součástí života a nijak je neznervózňují. Právě naopak – nemají příliš v oblibě small talk, tedy rozhovory, jejichž cílem není předat důležité informace, ale spíš vyplnit ticho a navázat „povinný“ společenský kontakt. Když už mluví, musí k tomu mít důvod, a pokud je zrovna nic zajímavého nenapadá, nesnaží se neustále tlachat jen proto, „aby řeč nestála“. Ticho může nastat uprostřed už probíhající konverzace a nemusí znamenat její selhání.
Odkud se ale takový přístup vzal? Jednoznačná odpověď neexistuje. Kulturní antropologové ho dávají do souvislosti s historií Finska, které bylo po staletí řídce osídlenou zemí. Lidé často žili daleko od sebe a na sporadický kontakt byli zvyklí. Komunikace tedy už tehdy mívala spíše praktický než společenský účel.
Kulturní rozdíly
To zároveň neznamená, že jsou Finové chladní nebo nepřátelští. Právě naopak. Podle Michaela Berryho z univerzity v Turku, který se dlouhodobě zabývá finskou komunikační kulturou, je ve Finsku ticho běžnou součástí rozhovoru a projevem respektu. „Lidé si tak navzájem dávají prostor přemýšlet,“ říká.
Zajímavé je, že Finové zároveň vědí, že mají pověst studených čumáků, a často se tomu sami smějí. Oblíbený vtip říká: Jak poznáte extrovertního Fina? Dívá se na vaše boty místo na svoje. To ale neznamená, že by neměli rádi společnost. Jak upozorňují sami obyvatelé země, stereotyp o „mlčících Finech“ platí hlavně při kontaktu s neznámými lidmi. Mezi přáteli nebo v rodině dokážou být stejně hovorní jako kdokoli jiný. Jen necítí potřebu konverzaci uměle vytvářet tam, kde k ní není důvod.