O víkendu přelezly teploty čtyřicítku a podle některých předpovědí se na nás řítí ještě větší peklo. V takové situaci většina lidí instinktivně sahá po studené vodě. Přesto existuje nemalá skupina těch, kteří si i uprostřed léta pustí sprchu horkou jako v lednu. Na první pohled nepochopitelná věc (proč se ve vedru ještě ohřívat) je ale pro některé z nás úplně stejně přirozená, jako pro někoho jiného nořit se na Silvestra do ledové Vltavy.
Na první pohled jde jen o osobní preference. Výzkumy z oblasti psychologie a neurověd však naznačují, že fyzické teplo může být úzce propojené s tím, jak náš mozek zpracovává pocit bezpečí, pohodlí nebo každodenní rutiny. Současně ale odborníci upozorňují, že nejde o jednoduchý vztah typu „horká sprcha znamená psychický problém“. Většina dosavadních studií ukazuje pouze souvislosti, nikoliv příčiny.
Teplo jako symbol bezpečí
Psychologové už řadu let zkoumají fenomén označovaný jako embodied cognition. Tedy teorii, že fyzické prožitky mohou ovlivňovat naše emoce a způsob uvažování.
Právě odtud pochází známá hypotéza, že fyzické teplo může posilovat subjektivní pocit psychického bezpečí. Některé experimenty ukázaly, že lidé, kteří drželi v ruce teplý nápoj, hodnotili druhé osoby jako přátelštější než ti, kteří drželi studený. Další práce naznačily, že lidé trpící osamělostí častěji vyhledávají dlouhé horké koupele.
Rituál, který dává mozku jistotu
Mozek má rád předvídatelnost. Opakující se činnosti snižují pocit nejistoty a pomáhají organismus připravit na další část dne. Pro někoho je takovým rituálem ranní káva, pro jiného večerní čtení. Pro mnoho lidí je to právě horká sprcha.
Pravidelný rituál může snižovat subjektivní míru stresu, aniž by samotná teplota vody hrála hlavní roli. V životě prostě potřebujeme pevné body, což může být třeba teplá voda. Jsou to pro nás malé úniky, opakující se okamžiky, během kterých člověk na chvíli vypne okolní svět.
Proč se po horké sprše často cítíme lépe
Svoji roli hraje také fyziologie. Teplá voda rozšiřuje cévy v kůži, uvolňuje svalové napětí a mnoho lidí po ní subjektivně vnímá větší relaxaci. Pokud se přesunete do chladnější místnosti, organismus začne odvádět teplo z povrchu těla, což může vytvořit příjemný pocit ochlazení.
Podobný princip využívají například sauny. Přestože se člověk nejprve zahřeje, následné ochlazování bývá velmi intenzivní a subjektivně příjemné.
A jinak jste v pořádku?
Internet často tvrdí, že lidé milující horkou sprchu jsou úzkostnější, osamělejší nebo emocionálně strádají. Veřejné mínění je často neúprosné a každou odchylku od normálu trestá výsměchem. Sprchuje se v létě horkou vodou, to nemůže být normální!
Reklama
Psychologové ale upozorňují, že preference teplé vody je ovlivněna celou řadou faktorů. Od osobních návyků přes citlivost na chlad až po kulturní zvyklosti nebo prostředí, ve kterém člověk vyrůstal. Horká sprcha sama o sobě proto nevypovídá o psychickém zdraví konkrétního člověka vůbec nic.
Kdy už může být příliš horká voda problém
Samozřejmě, všeho s mírou. Dermatologové upozorňují, že velmi horká voda narušuje ochrannou kožní bariéru, vysušuje pokožku a může zhoršovat ekzémy nebo svědění.
Během extrémních letních veder navíc příliš horká sprcha nemusí být ideální pro osoby s kardiovaskulárními onemocněními nebo pro seniory, protože představuje další tepelnou zátěž.
Pokud je cílem skutečné ochlazení organismu, odborníci většinou doporučují spíše vlažnou než ledovou vodu. Ta pomůže odvádět tělesné teplo, aniž by vyvolala prudké stažení cév nebo nepříjemný šok.
Horká sprcha není diagnóza
Jestli si i během tropických dnů pouštíte horkou vodu, nejspíš to neznamená nic víc než to, že vám tento rituál jednoduše vyhovuje.
Psychologie nabízí několik zajímavých teorií, proč může fyzické teplo navozovat pocit komfortu nebo bezpečí. Zároveň ale připomíná důležitou věc: lidské chování bývá téměř vždy výsledkem kombinace biologických, psychologických i kulturních vlivů.
Takže až se půjdete příště ve čtyřicítkách polívat pěkně horkou vodou, vychutnejte si sprchu tak, jak vám to vyhovuje a jak je to pro vás příjemné a zdravé. Ostatně, kdo jiný než vy by to měl vědět nejlíp?