V nestabilním světě, ve kterém nálady určují konfliktní algoritmy sociálních sítí, se tato nákaza šíří překvapivě rychle. Představte si situaci: máte práci, platíte nájem nebo hypotéku, nejste nijak bohatí, ale dokážete vyžít dobře a ještě dokážete odkládat bokem. Ovšem kdykoliv klikáte v mobilu na ikonu bankovní aplikace, sevře se vám žaludek. Co když se mi rozbije auto? Nebo co když přijdu o práci? Svět se topí v nejistotě, nikdo neví, co bude za rok... a co bude se mnou? A co s mou rodinou?

Stav, kterým procházíte, má klinickou definici. Říká se mu peniafobie, strach z chudoby. Není to finanční zodpovědnost, není to přirozená opatrnost, je to permanentní stav stresu, kterého se nelze zbavit. Iracionální křeč, která vám svírá vnitřnosti a zatemňuje jasné myšlení. Do mozku se vám vkrádá myšlenka, že všechno, co máte, je jen dočasné, a že se člověk ani nenaděje, a může být všechno jinak. A když si vzpomenete na to, co se dělo v roce 2020, kdy se všem ze dne na den změnil svět, udělá se vám fyzicky špatně, protože víte, že to zdaleka nebylo to nejhorší, co může být.

Milionoví lidé

Peniafobie je přitom velmi zákeřná, protože přichází nenápadně a neprojevuje se nijak dramaticky, nebudete se hroutit na ulici. Místo toho se vám nenápadně vplíží do mozku, a aniž byste to věděli, začne ovlivňovat vaše rozhodnutí a plány. Ač to zní paradoxně, peniafobie není ani tak o penězích, jako o budoucnosti. Máme strach z neznáma, kdy nevíme, jak to bude vypadat, ale určitě to bude horší než teď. Přestože máme relativně stabilní život, nervový systém je ve stavu permanentní pohotovosti a tělo si to pamatuje. Žádné racionální vysvětlení přitom nepomáhá, protože strach sám o sobě nemá racionální základ. Je to emoce, projevující se až fyzicky. Tichý, ale neodbytný poplašný signál. A moderní kultura představuje pro tento druh strachu ideální živný roztok.

Projevy peniafobie pak společnost paradoxně často odměňuje. Extrémní skromnost a spořivost je vychvalována do nebes, i když to často hraničí až s domácím násilím, viz příklady manželek, kterým patriarchové nedovolí nakupovat potraviny jinak než ve slevě, i když mají výplaty v šestimístných částkách.

Hodnota člověka se často vyjadřuje v penězích (v angličtině se používá výraz „how much is he worth?“, „jakou má cenu?“, kterým se myslí částka vyjádřená v dolarech). Úspěch se měří objemem majetku a spotřeby. Přijít o peníze znamená nezvládnout život. Přesně to nás nastavuje do režimu přežívání a permanentního strachu, i když si ve skutečnosti žijeme tak, jak si v historii nežila snad ani setina procenta obyvatel Země. 

Projevy peniafobie pak společnost paradoxně často odměňuje. Extrémní skromnost a spořivost je vychvalována do nebes, i když to často hraničí až s domácím násilím, viz příklady manželek, kterým patriarchové nedovolí nakupovat potraviny jinak než ve slevě, i když mají výplaty v šestimístných částkách. Práce 18 hodin denně je považována za příkladnou pracovitost, podezřívavost na všechny strany se zaměňuje za pocit zodpovědnosti. Utrácení peněz v jakékoliv formě, i za základní potřeby, vyvolává pocit viny. Ovšem pocit uspokojení nepřichází. Čím větší úspěch máme, tím je to někdy paradoxně horší, protože máme víc co ztratit. Radost ze života vystřídal permanentní stres a obava z budoucnosti. A důsledky mohou mít drtivý dopad nejen na mentální zdraví, ale také na mezilidské vztahy. Najednou už si ani nedovedeme představit život jinak než jako permanentní stres.

Jak z toho ven?

Jednoduchý lék na peniafobii neexistuje. Cest, jak se zbavit zbytečného napětí, je ovšem více. Prvním krokem je vždy, stejně jako u jiné závislosti, přiznat si, že to je opravdu strach, a ne pozitivní opatrnost. A pokud svůj strach dokážeme správně identifikovat a pojmenovat, můžeme se přestat stydět a dostaneme se z izolace. To, o čem jsme přesvědčeni, že je naše životní prohra, začneme považovat za přirozenou součást vývoje. Ne slepou uličku, ale poučení. Pokud se chceme peniafobie zbavit, je třeba přijmout, že každá úvaha o financích nemusí končit katastrofickým scénářem.

Musíme si také rozmyslet, co pro nás vlastně znamená slovo bezpečnost. Není to jen výše bankovního konta, ale schopnost adaptovat se na měnící se podmínky. Zjednodušený výklad Darwinovy teorie o přežití nejsilnějších dnes neplatí, z katastrof se nejlépe dostanou ti, kteří se dokážou přizpůsobit a kteří je berou jako příležitost. Hodně nám pomůže, pokud se přestaneme neustále se všemi srovnávat. Místo toho, co po nás chce společnost, respektive místo toho, co si myslíme, že po nás chce společnost, začneme řídit život tím, co chceme sami.  

Peniafobie je signálem o stavu společnosti. Pokud se většina lidí trvale cítí jen krůček od kolapsu, normalizujeme strach jako způsob života. A pojmenovávat věci pravými jmény je jediným způsobem, jak z pasti peniafobie vyklouznout. Život je totiž daleko více než jen výše vašeho konta. Máte právo žít, nemusíte se neustále připravovat na to, co by se mohlo pokazit.