Kdyby Marilyn Monroe žila v době internetu, pravděpodobně by měla růžové vlasy, filtrový make-up a účet s miliony sledujících. Svět se změnil, ale touha po pozornosti zůstala stejná – jen se přesunula na displej. A právě tam dnes vládnou takzvané e-girls. Dětské culíky, krátká sukně, pohled, který říká „jsem roztomilá“, ale zároveň „podívej se na mě“. Jedni je berou jako symbol nové subkultury, jiní vidí jen zkaženost a touhu po pozornosti. A právě někde mezi těmito dvěma póly se odehrávají jejich životní příběhy, někdy i tragické.
Internetové Lolity udělají pro slávu cokoliv. Na tváře si malují srdíčka, špulí zadek v dětských volánkových kalhotkách a k tomu si natahují černé síťované punčochy. V ruce drží lízátko a buď se tváří zlomeně, nebo vyplazují jazyk a nasadí orgasmický výraz. Plní požadavky toho, co chtějí sledující vidět. Jsou roztomilé, depresivní a sexy, nejsou jako dívky na OnlyFans, což je, bez skrupulí, digitální bordel 2I. století. Na e-girls nikdo nemusí vytahovat kreditku, mezi jejich fandy patří nadržení panicové, co doufají, že jim Lolita někdy odepíše zpátky.
Vyraz v obličeji jako z porna
Jednou z nejvýraznějších postav této scény je i Belle Delphineová (vlastním jménem Mary-Belle Kirschnerová.) S kočičími oušky, v oblečení zvrhlé školačky se na vás ve většině fotek dívá tak, že nevíte, jestli ji otcovsky domluvit, nebo nechat průchod primárním pudům. Každopádně Belle se zapsala do historie internetových bizárů tím, že začala prodávat vodu, ve které se údajně koupala, a to s ohromným úspěchem. Lahvičky, jedna v přepočtu za pět set korun, byly hned pryč.
To, že ze sebe dívky dobrovolně vytvářejí sexuální objekt a nabízejí se podobně jako trička v regále, není ještě to nejhorší. Tahle „hra“ může mít daleko tragičtější rozměr.
„A i když je to vtip, prostě mě napadlo, že by bylo legrační udělat to skutečností a opravdu nechat lidi vlastnit mou vodu z koupele,“ vyjádřila se tehdy Belle. Belle tím ale ukázala, že rozumí digitálnímu marketingu víc než většina influencerů.
Dívka neusíná na vavřínech a jde stále s trendem, který prodává, což je tzv. ahegao. Tušíte, co by to mohlo být? Je to výraz v obličeji při orgasmu, který pochází z japonského kresleného porna. Vypadá to trochu, jako kdyby člověka trefil šlak, oči v sloup, jazyk ven, tvář úplně mimo. A fanoušci pohled na někoho, kdo vypadá, jako by mu právě vypnuli mozek, zbožňují. Belle jim takový obsah servíruje bohatě a s chirurgickou přesností. Jak vypadají komentáře pod příspěvky, si asi sami umíte představit: „Tak sexy.“ „To je sexy kotě,“ k tomu několik desítek tisíc lajků.
Co si o tom myslí odborníci, nejspíš víte. Odbornice na mediální kulturu dětí a dívek, profesorka Rebecca Hainsová, říká: „Když se dívky naučí, že kultura kolem nich oceňuje především jejich vzhled, začnou se samy sexualizovat – a dopady této sebe-sexualizace na jejich sebevědomí a obraz sebe samých jsou ničivé.“ Hainsová tak popisuje paradox dnešní online kultury, dívky se chtějí projevit po svém, chtějí být originální, ale výsledkem je, že všechny vypadají stejně a systém hodnotí jen jejich vzhled. Online sexualizace se stala nejen normou, ale i způsobem, jak přežít v ekonomice pozornosti.
Když se hraní na andílka změní v noční můru
To, že ze sebe dívky dobrovolně vytvářejí sexuální objekt a nabízejí se podobně jako trička v regále, není ještě to nejhorší. Tahle „hra“ může mít daleko tragičtější rozměr. I když se jedná o několik let starý případ, jeho poselství zůstává aktuální i v současné době.
V létě 2019 se americké město Utica probudilo do příběhu, který by klidně mohl být scénářem k černému thrilleru. Sedmnáctiletá Bianca Michelle Devinsová, typická e-girl, známá na internetu svými jemnými fotkami s růžovými vlasy a výrazem jako z anime filmu, byla nalezena mrtvá.
Její matka Kim Devinsová o ní později řekla: „Sociální sítě byly obrovskou součástí Biancina života. Online mohla být tím, kým chtěla být – svobodná, sebejistá, krásná.“
Internet se stal Biance osudným. Brandon Clark působil jako online kamarád, později jako její blízký přítel. Vyšetřovatelé později uvedli, že vztah nebyl romantický, jak si Clark představoval. Bianca mu podle své matky jasně řekla, že nechce být „v páru“. On to však odmítal přijmout a Biancu zavraždil. Tím to neskončilo. Vyfotil Biancino tělo a snímky rozeslal na sociální sítě. Obrázky se během několika hodin rozšířily po internetu. Někteří její známí je dostali přímo do soukromých zpráv. Její matka popsala ten okamžik jako „čistý šok“. Vyšetřování potvrdilo, že Clark snímky sdílel s úmyslem získat pozornost a slávu. Policie našla v jeho telefonu záznamy, které dokazovaly, že plánoval vraždu i následnou „internetovou senzaci“.
Bianca byla typickou představitelkou e-girl generace: dívka, která si v online prostoru vytvořila identitu plnou barev, emocí a otevřenosti. Pro své sledující byla „jiná“, „upřímná“, „svá“. Ale právě tahle viditelnost ji vystavila lidem, kteří si spletli její pozornost s vlastnictvím.
Karel Strachota, specialista na bezpečnost dětí v digitálním prostředí, k tomu v rozhovoru pro Deník dodal: „Rodiče často podceňují, že sociální sítě nejsou jen místem komunikace, ale pro děti a dospívající také bojištěm o pozornost, identitu a bezpečnost. Ve chvíli, kdy dívka nebo chlapec začnou vnímat lajky jako měřítko vlastní hodnoty, mohou se snadno dostat do situace, kdy z online hry je reálná hrozba.“
Každý člověk by si přál, aby jeho přítomnost na tomhle světě měla váhu, aby ho někdo zaznamenal. Bohužel, ve světě internetu se to může obrátit proti nám samým. Příběhy dívek, jako jsou e-girls včetně tragédie jako v případě Devinsové, nám připomínají, že za pózou, za výzvou k pozornosti, stojí skutečné lidské životy, skutečné emoce a skutečná rizika.