„Falešná modelingová agentura mi zničila soukromí.“ Andrea radí, jak nenaletět podvodníkům

Na úvod vysvětleme, co je to catfishing. Jde o situaci, kdy se někdo na internetu vydává za jinou osobu – používá falešné fotografie, smyšlenou identitu nebo celý životní příběh, aby si získal důvěru druhých. Motivace mohou být různé – někdo chce uniknout realitě, jiný hledá emocionální nebo finanční prospěch a v některých případech jde o čistou manipulaci. Oběti catfishingu často zjistí pravdu až po delší době, kdy už do vztahu – ať už romantického, nebo přátelského – investovaly své emoce.

Catfishing se však neomezuje jen na osobní vztahy. Podvodníci často lákají na exkluzivní pracovní nabídky, ve skutečnosti se však snaží získat peníze, osobní údaje, nebo dokonce kompromitující fotografie obětí. A přesně takovou zkušenost má za sebou dvaatřicetiletá Andrea. Tato událost poznamenala její život, i když jak sama říká, dnes už je jinde a snaží se jít dál. Je vdaná, má pětiletého syna a práci, která ji baví.

Jak vás poprvé kontaktovali z modelingu a co vás na první nabídce zaujalo? – Bylo na tom něco, co znělo příliš dobře, nebo to působilo důvěryhodně?

Inzerát jsem našla na facebookové skupině, která se věnovala pracovním nabídkám. Nepamatuji si přesné znění nabídky, ale mělo se jednat o focení aktů – focení v prádle a fotografie měly být přístupné pouze v zahraničí. Dle inzerátu jsem usoudila, že se jedná například o nějakou zahraniční reklamu. Na nabídku jsem odpověděla, zaslala svou fotografii a ani jsem nepočítala s tím, že bych byla vybrána.

Reklama

Ten den, kdy se to uskutečnilo, mě kontaktovali ráno s tím, že jim někdo vypadl, a ptali se, jestli bych měla ještě zájem o focení. Měla jsem samozřejmě radost a nabídku jsem si už znovu neprohlížela, protože bylo velmi málo času, abych se na místo stihla dopravit. Inzerát na mě tehdy nepůsobil špatně, ale je pravda, že mi bylo pouhých 20 let a nevnímala jsem možná rizika a nebezpečí, která by s tím mohla být spojena.

Vzpomenete si, jak probíhaly vaše první kroky v komunikaci s agenturou? Jaké byly jejich sliby nebo požadavky?

Nejprve proběhla telefonická komunikace, při které mi bylo sděleno, že by o mě měli zájem, pokud bych v daný termín mohla přijet. Odměna za focení byla uvedena již v nabídce. Konkrétní požadavky si již nepamatuji, ale určitě nebyly stanoveny žádné konkrétní míry, spíše vybírali podle zaslaných fotografií.

Kdy jste začala mít podezření, že se nejedná o seriózní nabídku? Bylo něco konkrétního, co vás znepokojilo?

V podstatě hned na začátku při úvodním rozhovoru, kdy se mě paní zeptala, zda mi nebude vadit, že se bude rozhovor natáčet na kameru. Říkala jsem si, že je to neobvyklé, ale popravdě jsem nikdy předtím na větším pohovoru nebyla, a tak jsem si myslela, že to k tomu asi patří. Pak však přišly velmi intimní otázky a v tu chvíli jsem se už necítila komfortně. Následovalo focení, při kterém jsem měla problém odkrýt intimní partie, a to už na mě paní, která vedla úvodní rozhovor, začala být velmi nepříjemná. Poté ale přišli s tím, že je potřeba natočit video. O natáčení v inzerátu nebyla ani zmínka. V tu chvíli jsem chtěla mít už jen to celé za sebou, odejít, a neustále jsem přemýšlela, jak se mám zachovat.

Po zveřejnění videa a fotografií na internetu se to okamžitě dostalo i k mé rodině, což pro mě bylo neskutečné ponížení.

Paní byla velmi nepříjemná a v podstatě mě do toho nutila s tím, že smlouva je již podepsaná. Navíc jsem jim nevěřila, že pokud bych odešla, fotografie by smazali. Myslím, že mi tenkrát ani nedocházelo, o co přesně se jedná. Ptali se mě i na možný fyzický kontakt, což jsem odmítla. Měla jsem tehdy pocit, že nemám na výběr. Samozřejmě dnes bych už reagovala jinak, ale tenkrát jsem to nezvládla.

Jaké byly vaše pocity, když jste zjistila, že vaše fotky byly použity na internetu bez vašeho souhlasu? Jak to ovlivnilo váš vztah k sociálním sítím nebo médiím?

To se nedá popsat. Nemohla jsem dýchat a měla jsem pocit, že se mi zhroutil celý život, v podstatě jsem se psychicky sesypala. Ze sociálních sítí jsem se snažila stáhnout.

Jaký vliv měla tato zkušenost na vaše psychické zdraví? Jak jste zvládala každodenní život a vztahy s blízkými?

Bylo to velmi těžké, protože jsem neustále přemýšlela, kdo o tom ví, kdo to viděl a co si o mně myslí. Řešení celé situace bylo nesmírně náročné. Spousta lidí v mém okolí o tom ví, dodnes ani nevím, kdo všechno, a už po tom ani nepátrám. Zpočátku jsem se snažila všechno vysvětlovat, ale k ničemu to nevedlo a někteří lidé se se mnou přestali stýkat. V podstatě mi to změnilo celý společenský status – lidé mě začali vnímat jinak. Po zveřejnění videa a fotografií na internetu se to okamžitě dostalo i k mé rodině, což pro mě bylo neskutečné ponížení. Dopad na mé psychické zdraví byl obrovský a ovlivnil i můj každodenní život. Například jsem se bála procházet po městě, aby mě nikdo nepoznal nebo třeba něco nezakřičel. Také v práci jsem měla strach, aby se to někdo nedozvěděl a já kvůli tomu nepřišla o zaměstnání. Vlastně jsem se pořád jen něčeho bála.

Rozhodla jste se na nějaký čas cestovat po Evropě. Co vás k tomu vedlo a jaký dopad to mělo na váš život? Byla tato změna spojená s hledáním úniku od této zkušenosti?

Určitě ne. S přítelem jsme se rozhodli cestovat, poznat nová místa, naučit se jazyky. Samozřejmě to pro mě byl také určitý únik z toho, co se stalo. Když jsme byli v zahraničí, cítila jsem se dobře. Po návratu zpět se však ty pocity strachu opět vrátily.

Jak vám pomohl čas a vzdálenost při vyrovnávání se s touto událostí? Změnil se nějak váš pohled na modeling nebo veřejné vystupování?

Vzdálenost mi pomohla, čas také, ale pořád to bylo někde uvnitř. Jakmile jsem někde něco zaslechla nebo někdo pronesl něco v podobném kontextu, hned jsem za tím viděla spojitost a opět jsem byla ve stresu a napětí.

I já jsem se snažila být opatrná, ale nátlak byl tak velký, že jsem se tomu neuměla sama postavit. Bohužel.

Tím, že nežiji ve městě, ve kterém jsem vyrůstala, bylo to o něco jednodušší, protože jsem měla kam utéct. Modeling asi nikdy nebyl pro mě, jen jsem se tenkrát chtěla cítit dobře a krásná. Snažila jsem se poté veřejně nevystupovat.

Cítíte, že jste se kvůli této zkušenosti změnila jako osobnost? Kdybyste mohla mluvit se svým mladším já, co byste mu poradila?

Ano, hodně. V té době jsem přestala důvěřovat lidem a měla jsem pocit, že mám velmi omezené možnosti. Nicméně jsem se stále snažila dělat to, co mě baví, a překonávat to. Mělo to velký vliv na mé veřejné vystupování – snažila jsem se například neoblékat příliš vyzývavě, přestala jsem nosit výstřihy a do určité míry mě to poznamenalo i po sexuální stránce. Celkově jsem se snažila na sebe neupozorňovat a na veřejnosti nepůsobit „sexy“, ale spíše formálně. Myslím, že jsem tím do velké míry zakryla svou osobnost.

Svému mladšímu já bych poradila, aby situaci řešilo hned, a hlavně s pomocí psychologa. Potýkat se s tímto problémem sama a tak dlouho je velmi náročné a samozřejmě to má vliv i na fyzické zdraví. Navíc všechno je řešitelné. Některé věci sice vzít zpátky nemůžeme, ale můžeme se s nimi vyrovnat a naučit se k nim přistupovat jinak.

Existuje nějaký vzkaz nebo rada, kterou byste chtěla předat dalším dívkám a ženám, aby se vyhnuly podobným situacím?

Jakmile cítíte, že něco nechcete a není vám to příjemné, odmítněte to, ať se na vás kdokoliv dívá divně, nebo je jakkoli nepříjemný. A samozřejmě si zjistěte informace o nabídce ještě předtím, než o ni projevíte zájem. Také je důležité řešit vše hned a nebát se říct si o pomoc. Mnohdy si myslíme, že situace nemá žádné řešení, ale jako mladí ještě nemáme dostatek zkušeností. I já jsem se snažila být opatrná, ale nátlak byl tak velký, že jsem se tomu neuměla sama postavit. Bohužel.

Jak se vám podařilo najít vnitřní sílu, abyste tuto zkušenost překonala? Byly nějaké konkrétní kroky nebo lidé, kteří vám pomohli se postavit znovu na nohy?

No, to je zajímavá otázka. Vlastně ani nevím, jak na ni odpovědět. Určitě to byli lidé – kamarádi, kteří mi pomohli se znovu postavit na nohy. Ve městě, kde jsem studovala, jsem se cítila lépe než ve městě, kde jsem vyrůstala, a také se tam dodnes nerada vracím.

Pocit, že nad tím člověk nemá žádnou kontrolu, je nejhorší. Z internetu se jen tak něco neodstraní a hledat, kde všude se mé fotky a video objevily, bylo velmi vysilující a psychicky náročné. 

Moje rodina mi pomáhala řešit věci hned na začátku s policií a po psychické stránce mi pomáhalo pár přátel, se kterými jsem v tu dobu studovala. Pak jsem poznala nového partnera a cítila se o dost lépe.

Jakým způsobem ovlivnila tato zkušenost vaši důvěru k lidem? Bylo pro vás těžké znovu navázat vztahy nebo důvěřovat novým lidem po této události?

Ano, určitě to bylo těžké. A myslím, že dodnes jsem v tom opatrná. Když se seznámíte s novými lidmi, tak je vlastně ještě úplně neznáte a nevíte, jak by reagovali, kdybyste se jim například s tímto problémem svěřila. Navíc nechcete, aby si vás třeba někde zkoušeli dohledávat. Bylo jednodušší si to nechávat pro sebe a své pocity také.
Co se týče celkové důvěry k lidem, jsem člověk, který od nich očekává spíše to dobré a rád jim důvěřuje, ale opatrnost není nikdy na škodu. Samozřejmě to chtělo čas. Dlouho jsem s tím měla problém a myslím, že jsem v tomto ohledu dnes obezřetnější.

Jaké byly vaše první kroky, když jste si uvědomila, že jde o podvod? Byl ve vašem okolí někdo, kdo vám v té chvíli pomohl nebo komu jste se svěřila?

V podstatě hned, jakmile jsem se dozvěděla, co je to za agenturu a o co přesně se jedná, jsem kontaktovala paní, na kterou jsem jako jedinou měla telefonní číslo. Byla to ta nepříjemná paní, která se mnou vedla úvodní rozhovor. Stalo se to hned druhý den. Paní dělala, že neví, o čem mluvím, a tvrdila, že žádná videa ani fotky nejsou veřejně přístupné. Přitom jsem zjistila, že stejných videí a fotografií je na internetu mnoho.
V tu chvíli nebyl nikdo, komu bych se mohla svěřit. Rodině jsem se s tím svěřit nechtěla a vlastně jediný, komu jsem se tehdy svěřila, byla moje kamarádka.

Můžete popsat, jaký vliv mělo zveřejnění vašich fotografií na internetu na váš pocit bezpečí a soukromí? Jak jste se cítila, když jste si uvědomila, že nad tím nemáte kontrolu?

Mělo to velký vliv. V bezpečí jsem se necítila a své soukromí jako bych tím ztratila. Musím říct, že právě ten pocit, že nad tím člověk nemá žádnou kontrolu, je nejhorší. Z internetu se jen tak něco neodstraní a hledat, kde všude se mé fotky a video objevily, bylo velmi vysilující a psychicky náročné. Po nějaké době jsem to vzdala a přestala hledat.

Zvažovala jste někdy právní kroky proti lidem, kteří vás podvedli, nebo jste spíše volila cestu soukromého vyrovnání se s tímto zážitkem?

Poté, co se tato kauza medializovala a fotografie dívek se dostaly do novin, jsem se spojila s několika dívkami, které měly podobný zážitek, a společně jsme šly na policii podat trestní oznámení. Nicméně teprve před dvěma lety jsem tento nepříjemný zážitek začala řešit s psychologem a musím říct, že se mi velmi ulevilo. Docházím pravidelně na terapie a konečně cítím, že ze mě ten obrovský kámen spadl.

Catfishing emočně vyčerpá a naruší pocit bezpečí, říká terapeutka

Podle terapeutky Renáty Hanušové může mít zkušenost s catfishingem nebo podvodnou modelingovou agenturou na psychiku oběti vážné a dlouhodobé dopady. „Tyto podvody často zahrnují manipulaci, klamání a citové zneužívání, což může vést k celé řadě negativních emocí a psychických problémů,“ vysvětluje.

Poukazuje na možné psychické dopady.

• Ztráta důvěry: oběť může mít problém důvěřovat lidem, a to nejen v online světě, ale i v běžném životě. Může se bát, že ji někdo znovu podvede.
• Nízké sebevědomí a stud: pocit, že „naletěla“ podvodníkovi, může vést k hluboké sebekritice a pochybnostem o vlastní hodnotě, obzvlášť pokud podvod zahrnoval intimní nebo kompromitující materiály.
• Úzkost a paranoia: oběť může začít pociťovat neustálou úzkost z toho, kdo je na druhé straně komunikace, nebo se bát znovu navázat nové vztahy.
• Deprese: podvod může způsobit pocity beznaděje, smutku nebo izolace, což může vyústit až v depresivní epizody.
• Trauma a PTSD: pokud podvod zahrnoval dlouhodobou manipulaci nebo psychické vydírání, může oběť trpět flashbacky, nočními můrami nebo silnými emočními reakcemi na podobné situace.
• Pocit osamělosti a sociální izolace: někteří lidé se mohou stáhnout do sebe a přestat komunikovat s ostatními, aby se vyhnuli dalšímu zklamání.
• Hněv a frustrace: pocit zrady může vést k intenzivnímu vzteku na podvodníka i na sebe sama.

Podvodné modelingové agentury mohou mít specifické důsledky. „Pokud někdo uvěří falešné agentuře a investuje peníze, čas nebo energii do „kariéry“, může ho to odradit od dalších pokusů. Některé oběti mohou být vystaveny sexuálnímu zneužívání nebo tlaku k pořizování intimních fotografií, což může vést k ještě hlubším traumatům. Poškození pověsti – pokud se někde objeví falešné nebo kompromitující fotky, oběť může čelit online šikaně nebo výsměchu,“ dodává terapeutka.

Podle Renáty Hanušové je vhodné promluvit si s někým důvěryhodným – přátelé, rodina nebo psycholog mohou pomoci situaci zpracovat. Nebát se odborné pomoci – psychoterapie může pomoci překonat trauma a obnovit důvěru v lidi. Poučit se, ale neobviňovat se – podvodníci jsou často velmi sofistikovaní a využívají psychologické triky. „Není to chyba oběti. Zapojit se do podpůrných skupin – sdílení zkušeností s lidmi, kteří si prošli něčím podobným, může pomoci. Pokud znáte někoho, kdo tím prošel, je důležité mu nabídnout podporu a nebagatelizovat jeho pocity. Důvěra se může obnovit, ale chce to čas a péči,“ upřesňuje.

Zkušenost s catfishingem může být emočně vyčerpávající a narušit pocit bezpečí. Renáta Hanušová proto doporučuje zaměřit se na jeho obnovu – mluvit o situaci s blízkými nebo odborníkem, uvědomit si, že vina není na straně oběti, a být obezřetnější při navazování nových kontaktů. „Důležité je ověřovat informace, být skeptický k podezřelým nabídkám a využívat reverzní vyhledávání obrázků. Proces zotavení vyžaduje čas, ale klíčové je soustředit se na vlastní bezpečí a psychickou pohodu. Pokud je to potřeba, neváhejte vyhledat odbornou pomoc,“ uzavírá terapeutka.