Po několika měsících strávených doma v nejužším rodinném kruhu, s partnerem nebo nejbližšími přáteli jste vyhodnotili, že je na čase alespoň během svátků vystoupit ze své pohodlné introvertní bubliny a vyrazit mezi lidi. Dáte si sprchu, hezky se obléknete, možná si i jako správný autista nacvičujete konverzaci. Ale vlastně to nakonec není tak hrozné. Trochu si popovídáte se známými, zobnete si několik jednohubek, k tomu pár sklenek prosecca, možná se dokonce seznámíte i s někým novým.

Najednou ale ke svému zděšení zjistíte, že se kolem vás vytvořil hlouček, který vám z nějakého důvodu věnuje veškerou pozornost. Váš mozek začíná panikařit a vy slyšíte, jak z vašich úst namísto původní zábavné historky vychází jakési podivné koktavé blábolení. Když tu se najednou do řeči zapojí ještě ty prokleté bublinky z prosecca. A je to! Faux pas jak blázen!

Prakticky každý člověk se někdy v životě ocitne v trapné nebo ponižující situaci. Otázka zní: Jak silně se ho to dotkne? Někdo by nad takovou prkotinou mávl rukou, jiný by se dokonce zasmál. Některé lidi ale mohou rozpaky doslova pohltit. A vnímat můžeme odlišně i různé situace – někdo se například může cítit stejně trapně, když mu někdo na veřejnosti složí kompliment, jako kdyby zapomněl jméno přítele nebo v restauraci rozbil talíř. „Rozpaky jsou velmi individuální zkušeností a často je umocňuje strach, že se všichni dívají a soudí – i když si věci většinou téměř nikdo nevšimne,“ píše server Psychology Today.

Udělali jste něco, co přitáhlo nežádoucí pozornost, a je naprosto logické, že se budete chtít na chvíli schovat. Ale vylezte z úkrytu – chyby vás nedefinují, chyby vás polidšťují.

Podle portálu jsou také rozpaky společně se studem a vinou považovány za „emoci sebevědomí“ a mohou mít hluboký negativní dopad na myšlení nebo chování člověka. „Jedinec v rozpacích si uvědomuje skutečné nebo domnělé nedodržení společenských norem a obává se, že na něj ostatní budou kvůli tomu pohlížet hůře,“ vysvětluje Psychology Today s tím, že tyto rozpaky mohou být doprovázeny pocity trapnosti, studu, viny nebo lítosti.

Sympatické rajčátko

A jako by tyto sužující pocity nebyly dostatečný trest! Po takovém trapném zážitku navíc ještě zrudnete jako rajče, takže na vás rozpaky ještě všichni vidí! Další důvod pro stud? Rozhodně ne. Profesor psychologie a neurovědy z Dukeovy univerzity Mark Leary pro BBC Future vysvětluje, že červenání se funguje jako jistá neverbální omluva, která má rozptýlit nepříjemnou situaci. Červenání se navíc nedá předstírat, což znamená, že jde o jeden z mála signálů skutečné upřímnosti, kterému můžeme bez jakéhokoliv podezírání věřit. V důsledku toho tak dle BBC bývají lidé, kteří se červenají, považováni za vřelejší.

Rozpaky také mohou být považovány za známku toho, že jste altruističtější člověk. Lidé, kteří se poté, co „něco provedli“, ocitají v rozpacích, jsou podle webu Psychology Today také vnímáni jako sympatičtější než ti, kteří žádné známky rozpaků nejeví – a to bez ohledu na to, zda si přejí svou chybu napravit, nebo ne.

Když se navíc setkáte s někým, kdo se vám líbí, může zarudlá rozpačitost ve tváři překvapivě zvýšit váš sex-appeal. „Pokud druhý hledá dlouhodobého partnera, mohlo by mu to ukázat, že jste prosociální, ochotní spolupracovat a nehodláte podvádět,“ řekl BBC Future sociální psycholog Matthew Feinberg, který nyní působí na Torontské univerzitě. „Takže rozpaky mohou lidé v tomto směru považovat za atraktivní,“ podotýká. Jiné to podle něj může být v případě, když druhý hledá pouze krátkodobý vztah – v takovém případě ho budou pravděpodobně přitahovat spíše sebevědomější partneři. Jen si vzpomeňte na šviháckého Hugha Granta ve srovnání s nesmělým Colinem Firthem v Deníku Bridget Jonesové.

Jak se zotavit?

Pokud vás ani tato pozitiva neuklidnila, můžete se nechat inspirovat výzkumnicí a profesorkou integrované marketingové komunikace Lan Nguyenovou Chaplinovou, která za svůj život zažila mnoho trapných momentů a v článku pro Harvard Business Review nabízí několik strategií, které vám mohou pomoci tyto trapné okamžiky překonat:

Lidé, kteří se poté, co „něco provedli“, ocitají v rozpacích, jsou vnímáni jako sympatičtější než ti, kteří žádné známky rozpaků nejeví – a to bez ohledu na to, zda si přejí svou chybu napravit, nebo ne.

Zhluboka se nadechněte: Ať už se ztrapníte jakkoliv, vaší první reakcí bude pravděpodobně touha se schovat, nebo si začít situaci vyčítat. Zkuste se namísto toho zastavit. Pokud ve vás váš přešlap vyvolává paniku a obavy, zkuste hlubokým dýcháním zpomalit srdeční tep. Snažte se díky vědomému dýchání v mysli i v těle navodit pocit klidu.

Mějte soucit sami se sebou: Připomeňte si, že to mohlo být mnohem horší. Začali jste klimbat během pracovní schůzky? Ano, to je nepříjemné, ale taky jste mohli začít chrápat a slintat. Zakopli jste? Mohli jste se skutečně zranit, ale vy jste dokázali vstát.

Přiznejte si, co se skutečně stalo: Jak se to vlastně všechno odehrálo? Dost pravděpodobně si nikdo doopravdy nevšiml všech těch detailů, které si v duchu živě přehráváte a pravděpodobně zveličujete. Může jít o takzvaný efekt reflektorů, kdy přeceňujeme množství pozornosti, které se nám dostává – a to platí zejména tehdy, když se cítíme trapně. Pokud nicméně máte potřebu se po trapném momentu omluvit nebo něco napravit, pusťte se do toho, abyste věc uzavřeli – to vám pomůže jít dál.

Klidně se zasmějte: Některé z našich nejtrapnějších okamžiků jsou ve skutečnosti opravdu vtipné a mnozí z našeho okolí se s nimi dokáží ztotožnit. Pokud to tak budete cítit, nezadržujte smích. 

Nebuďte na to sami: Pokud událost nemůžete dostat z hlavy, promluvte si o ní s někým blízkým, komu věříte. A neposlouchejte jen to, co říká, věnujte pozornost i řeči jeho těla a výrazu tváře, který bude pravděpodobně plný empatie. Jednoduchá slova jako: „Úplně vidím, jak by se mi to taky stalo,“ vám mohou okamžitě poskytnout potřebnou útěchu.

Rozptylte se: Pokud ještě nejste připraveni o trapasu mluvit, dělejte něco, čím zaměstnáte svou mysl. Můžete si například pustit film, zacvičit si nebo třeba konečně vytřídit tu plnou skříň oblečení, na kterou se chystáte už od loňských Vánoc.

Ano, nastanou chvíle, kdy se budete cítit trapně, v rozpacích. Nejhorší věc, kterou ale potom můžete udělat, je trestat se. A pokud budete znehodnocovat své pocity nebo používat své chyby jako ukazatel své hodnoty, vězte, že ničemu nepomůžete, zdůrazňuje Nguyenová Chaplinová. „Udělali jste něco, co přitáhlo nežádoucí pozornost, a je naprosto logické, že se budete chtít na chvíli schovat. Ale vylezte z úkrytu – chyby vás nedefinují, chyby vás polidšťují,“ vzkazuje.

Související…

Strach z veřejného vystupování trápí až tři ze čtyř lidí. Jak trému překonat a sebevědomě okouzlit publikum?
Tomáš Svoboda

foto: Vygenerováno pomocí Freepik.com, zdroj: Autorský článek