Joannu znal na škole každý, bohužel se ale proslavila hlavně svou nezvladatelnou agresivitou a bitkami se spolužáky. Díky následné psychoterapii se postupně naučila nahradit své předchozí chování bezpečnějším zvládáním problémů. Pocity hněvu, smutku a opuštěnosti ji ale trápily i v dospělosti.

Při jednom z terapeutických sezení prozradila, že ji v dětství opustil otec. „Prostě se odstěhoval a našel si novou rodinu. Když mu na mně nezáleželo natolik, aby se mnou zůstal a staral se o mě, proč by na mě ostatním mělo záležet teď?“ dodala smutně. Vzduch v místnosti ztěžkl. Jak ji po této bolestivé zkušenosti přesvědčit, že si zaslouží lásku a pozornost úplně stejně jako děti z kompletních rodin?

V terapeutických centrech se s podobnými příběhy setkáváme často, ačkoliv pochopitelně nemusí vyústit do násilné konfrontace s okolím. Každý z příběhů je jedinečný – otec opouští rodinu z nejrůznějších důvodů a někdy to ani nemusí být jeho dobrovolné rozhodnutí. Ať už je důvodem jeho odchodu cokoliv, opuštěné dcery se často podle Psychology Today potýkají s mnoha problémy:

Dcery nepřítomných otců budou s větší pravděpodobností trpět poruchami příjmu potravy, obezitou nebo budou užívat návykové látky.

1. Snížené sebevědomí: Pokud se dívkám během vývoje nedostává podpory a povzbuzení ze strany druhého rodiče (nebo nevlastního otce), jako dospívající se snaží někdy až přehnaně dohnat pocit vlastního já. Nic neřekne malému dítěti důrazněji, že není milováno, než dobrovolný odchod jeho rodiče.

2. Nadměrná ostražitost: Dcery opuštěné otcem musely být v dětství samy sobě emocionální oporou, z čehož se snadno vyvinou iracionální obavy a úzkosti. Často jsou nervózní a neustále se bojí, že se něco zdánlivě bezdůvodně pokazí.

3. Rané sexuální zkušenosti: Mladým ženám, které vyrůstaly bez otce, zoufale schází láska a pozornost, takže se vrhají do milostných vztahů dříve. Podle tohoto výzkumu měly „dívky s časnou absencí otce nejvyšší míru jak časné sexuální aktivity, tak těhotenství v dospívání. Následovaly dívky s pozdní absencí otce a až po nich dívky, jejichž otec byl v rodině přítomný.“

4. Strach z opuštění: Tyto obavy se mohou projevovat jako problémové chování ve vztazích, například lpění na svém partnerovi. Opuštěné ženy si berou velmi osobně, když mají kamarádi jiné zájmy, jejich partner stoprocentně neopětuje náklonnost, nebo nejsou pozvány na večírek své kamarádky. V pozdějším věku se obavy z opuštění mohou projevovat i jako setrvávání v nezdravých vztazích.

5. Problémové chování: Ať už jde o agresi, nebo naopak přílišnou pasivitu. Za obojím zpravidla stojí vnitřní přesvědčení, že si nezaslouží lásku. Agresivita je nepřiměřená obrana proti dalšímu ublížení. Některé ženy se však naopak neumí postavit samy za sebe ze strachu, že tím někoho naštvou.

Opuštěné ženy si berou velmi osobně, když mají kamarádi jiné zájmy, jejich partner stoprocentně neopětuje náklonnost, nebo nejsou pozvány na večírek své kamarádky. V pozdějším věku se obavy z opuštění mohou projevovat i jako setrvávání v nezdravých vztazích.

6. Závislosti: Pokud se děti nenaučí sebe uklidňujícímu chování, aby se vyrovnaly s negativními pocity z opuštění, mohou se obracet k jídlu nebo jiným látkám jako ke zdroji útěchy. Podle studie mají dcery nepřítomných otců větší pravděpodobnost, že budou trpět poruchami příjmu potravy, obezitou, nebo budou užívat návykové látky.

7. Strach, že přijdou „o všechno“: Jde o častý pocit dětí opuštěných v klíčovém období svého života. Děsí je, že stačí jen jeden špatný okamžik, a ony ztratí domov, majetek, nebo dokonce celou rodinu.

8. Obavy z vlastního rodičovství: V dospělosti mají opuštěné dcery strach založit rodinu, nebo mají naopak děti velmi brzy, aby si „dokázaly“, že jsou schopné mít normální a funkční vztahy. Některé z opuštěných žen zcela odmítají své vlastní mateřství ze strachu, aby jejich děti nezažily to samé, co ony samy.

Související…

Temná stránka matek. Jaká traumata způsobují svým synům?
Tereza Hermochová

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today