Terapeuti potvrzují, že takzvané mommy issues jsou stejně časté jako daddy issues, i když mnozí se domnívají, že tyto termíny jen zlehčují skutečné problémy pramenící z našeho dětství. „Na používání takových slov je něco ponižujícího,“ upozorňuje pro článek na HuffPost Ken Page, newyorský psychoterapeut a moderátor „Deeper Dating Podcastu“.

Skutečnost je taková, že pokud jste člověk, pravděpodobně máte problémy s maminkou a/nebo tatínkem, které musíte v nějaké formě vyřešit, říká Page. „Je to jako strach z intimity, který považujeme za patologii, přitom všichni máme určitý stupeň strachu z intimity,“ upozorňuje. „Pokud dýcháte, máte určitý strach z intimity, protože intimita je jednou z nejcennějších a zároveň nejnáročnějších věcí v životě. Stejně tak pokud dýcháte a jste člověk, máte daddy nebo mommy issues.“

„Na to, jak se chováme ve vztazích, má obrovský vliv kvalita péče, které se nám dostalo od rodičů,“ uvádí odborník. To platí bez ohledu na to, jak úžasná byla vaše výchova, protože vaši rodiče pravděpodobně nebyli dokonalí a vy také ne. Navíc tento druh problémů zároveň nepochází vždy od rodiče opačného pohlaví  – můžete být muž s daddy issues nebo žena s mommy issues.

Problém s citovým poutem

Manželská a rodinná terapeutka Kati Mortonová se domnívá, že termíny mommy issues a daddy issues jsou ve skutečnosti jen jiné způsoby, jakými mluvíme o problémech s citovým poutem (attachmentem) a rodinné dynamice.

V minulosti jsem zkoušel lásku partnerky tím, že jsem dělal věci, které pravděpodobně nebyly nejzdravější nebo až toxické, jen abych získal důkaz, že jí na mně pořád záleží.

Náš styl citového pouta – ať už vyhýbavý, úzkostný, nebo bezpečný – se formuje v dětství na základě toho, jak se k nám chovají naši rodiče nebo pečovatelé. Je to způsob, jakým se emocionálně poutáme a vztahujeme k ostatním v rámci blízkých vztahů.

„Způsob, jakým s námi rodiče komunikují a reagují na naše potřeby, nám v podstatě pomáhá vytvářet plán pro naše budoucí vztahy,“ říká Mortonová. Tyto plány mohou znamenat, že se potýkáme s intimitou, cítíme úzkost, když se k nám lidé přiblíží, nebo máme problém dát o sobě vědět.

Podle Mortonové to může také znamenat, že své budoucí vztahy využíváme k tomu, abychom si vynahradili to, čeho se nám v dětství nedostalo. „To by mohlo vysvětlovat například to, proč chodíme se staršími lidmi. Možná chceme, aby se o nás starali způsobem, jakým se o nás rodiče nikdy nestarali, nebo jsme možná byli vždycky zodpovědné nebo dobře vychované dítě a chceme si od této role odpočinout,“ řekla.

Ať už je příčina nebo reakce jakákoli, vše se odvíjí od toho, jak jsme byli vychováváni a co nás to naučilo o vztazích a poutu.

Muži s mommy issues

26letý Nate Ahmad z kanadského Toronta vyrůstal s příliš starostlivou matkou, byl velmi rozmazlován a dodnes má pocit, že potřebuje neustálé ujišťování, že se v životě rozhoduje správně.

Potřebujete zjistit, co mají všechny vaše neúspěšné vztahy – přátelské i milostné – společného, a zjistit, jakou jste v nich hráli roli.

„Zdá se, že se to projevilo i v mém životě v podobě potřeby neustálého ujišťování o tom, co ke mně má partnerka cítí, jestli mě miluje a jestli jí na mně stále záleží,“ řekl Ahmad. „V minulosti to vedlo k tomu, že jsem zkoušel lásku partnerky tím, že jsem dělal věci, které pravděpodobně nebyly nejzdravější nebo až toxické, jen abych získal důkaz, že jí na mně záleží.“

V posledních vztazích se ale zlepšil, částečně proto, že zjistil, že to, co považoval za problémy s matkou, byly spíše problémy s citovou vazbou. Lidé s úzkostným stylem vazby, jako je Ahmad, potřebují ve svých vztazích více ujišťování, často na úkor vztahu.

„Moje máma se po porodu vrátila do práce poměrně rychle,“ řekl. „Byla to skvělá máma, ale myslím si, že se mezi námi možná nevytvořila dostatečně zdravá vazba.“ Dnes Ahmad pracuje na vytváření zdravějších hranic ve svých vztazích a na sdělování svých potřeb. Své problémy s citovým poutem si uvědomuje, ale nezabývá se tím.

„Nezabývám se tím, že jsem takový kvůli matce nebo kvůli otci,“ řekl. „To nás může úplně pohltit. Takže je to opravdu jen o tom, že se zamyslíte, převezmete zodpovědnost jen za věci, které potřebujete, a pak prostě uvidíte, kde se můžete zlepšit, a pomalu s tím začnete.“

To, že mě máma zavrhla, mě naučilo, jaké to je, a tento rys jsem si vypěstoval i já: Naučil jsem se, jak 'odhazovat' ženy, jako moje matka odhodila mě.

Leon Walker, motivační řečník, uvádí, že jeho problémy s matkou jsou trochu hlubší. Během první poloviny jeho dětství byla prý „milující, starostlivá, podporující“ a aktivně se o něj zajímala. Jeho pocity vůči ní se změnily v 11 letech, kdy se rodiče rozvedli.

„Rodiče se rozešli a já byl poslán k pečovatelce, což byla žena, kterou jsem neznal,“ řekl Walker. „Rozvod způsobil, že jsem se nechtěl ženit ani mít děti. Víc než cokoli jiného ve mně skutečnost, že matka opustila mého otce, vyvolala pocit, že jsme byli zavrženi.“

Jako mladý muž se Walker podle svých slov častěji stavěl na stranu otce než na stranu matky a bránil muže před ženami. Ve vztazích pak neuměl ženy objímat, mazlit se s nimi, naslouchat jim a milovat je. Uvedl, že se ve vztazích intimitě vyhýbal, a to hlavně kvůli tomu, co se mu stalo s matkou.

„Máma mě třikrát opustila: Když se v roce 1979 rozvedla s mým otcem, když v roce 1985 začala brát drogy a když v roce 2012 zemřela,“ řekl. „To, že mě máma zavrhla, mě naučilo, jaké to je, a tento rys jsem si vypěstoval i já: Naučil jsem se, jak 'odhazovat' ženy, jako moje matka odhodila mě.“

Cílem je pojmenovat své potřeby – buď v samomluvě, nebo partnerovi, aby vám rozuměl – a ne je potlačovat. 

Cesta ven

Náš vztah s rodiči je zásadní a zneužívání, zanedbávání nebo jakékoli neuspokojené potřeby nás mohou nastavit tak, že budeme hledat jiné osoby v našem životě, aby tyto potřeby naplnily, řekla Mortonová.

Naštěstí je možné se z těchto problémů uzdravit a přestat jednat na základě našich minulých zkušeností. „Většina z nás vyrůstá s nějakou dysfunkcí v rodině, takže vězte, že rozhodně nejste sami. A i když nejsme zodpovědní za to, jak jsme byli vychováváni, jsme zodpovědní za to, co děláme teď,“ dodala.

„Vyjádřete to slovy – například 'v dětství jsem se cítil opuštěný' –, abyste pochopili, proč dává smysl, že se tak cítíte i v současném vztahu,“ říká terapeut Page. Cílem je pojmenovat své potřeby – buď v samomluvě, nebo partnerovi, aby vám rozuměl – a ne je potlačovat. 

I když na problémech s poutem lze jistě pracovat i v rámci vztahu, pokud jste náhodou single, máte podle Mortonové skvělou příležitost udělat si mezi vztahy čas, věnovat se introspektivní práci a zamyslet se nad nezdravými vzorci ve svém životě.

„Potřebujete zjistit, co mají všechny vaše neúspěšné vztahy – přátelské i milostné – společného, a zjistit, jakou jste v nich hráli roli,“ řekla. „Vím, že je to těžké a změna chování je obtížná, ale s podporou terapeuta to může být a bude lepší. Je možné se z toho uzdravit.“

Související…

Muži jsou slabší pohlaví. Kvůli svým chromozomům
Ivan Verner

foto: Shutterstock, zdroj: Huffpost.com