Mezinárodní tým vědců aktualizoval původní Saganovu a Drakeovu zprávu pro mimozemské civilizace, vyslanou z radioteleskopu Arecibo v Portoriku už v roce 1974. Nové vesmírné poselství intergalaktického významu nese vznešené označení Maják v galaxii. Odborné veřejnosti už bylo předloženo k posouzení, a pokud bude jeho obsah schválen, začne se jednat o tom, zda tentokrát budeme zprávu vysílat prostřednictvím Allenova teleskopu v severní Kalifornii nebo FAST teleskopu v provincii Kuej-čou v Číně.
Původní zpráva pro mimozemské civilizace z roku 1974 byla jasná a stručná, ale podle dnešních astrofyziků až „bolestně jednoduchá“. Obsahovala čísla 1 až 10, atomové hodnoty klíčových prvků, zobrazení DNA, lidskou figurku, schéma sluneční soustavy a základní zobrazení radioteleskopu Arecibo, z něhož byla zpráva vyslána.
„Koncept matematiky v lidském podání je pro obyvatele jiných galaxií potenciálně nesrozumitelný. Je ale pravděpodobné, že jejich poznání v oblasti fyziky, zákonů hmoty a dalších je obdobné, jako to naše,“ uvádí astrofyzik NASA Jonathana Jiang, vedoucí týmu, který stojí za vznikem Majáku v galaxii.
Víc jedniček a nul
V úvodu současné zprávy jsou proto představeny základní matematické a fyzikální teorie jako „univerzální prostředek pro komunikaci“. A pak už následuje zdánlivě nekonečná řada jedniček a nul. Případní příjemci se prokousají rychlokurzem o desítkové soustavě, struktuře DNA, biochemickém složení Země, periodické soustavě prvků nebo o člověku jako formě života.
Celá zpráva je rozdělena do 13 částí o celkové velikosti 204 000 bitů. Pro představu: Celá by se vešla na pětačtvrtpalcovou disketu.
Pozice Země v Mléčné dráze je určena vzhledem k výrazné skupině kulových hvězdokup, kterých by si mimozemští astronomové nemohli nevšimnout. Výzva k odpovědi na „volání“ je doplněna o frekvenci, na které na Zemi čekáme na odpověď. Celá zpráva je rozdělena do 13 částí o celkové velikosti 204 000 bitů. Pro představu: Celá by se vešla na pětačtvrtpalcovou disketu (to je ta malá věc z pravěku počítačů, kterou už mladší ročníky znají pouze z vyprávění a muzeí) a stále by na ní zbývalo dost místa.
Nejlepší dobou, kdy zprávu vysílat, mají být jarní, letní nebo podzimní měsíce, a to kvůli ideální vzájemné poloze Země a Slunce. Středem terče, na který bude vysílací zařízení v Kalifornii nebo Číně mířit, je soustředný kruh ve vzdálenosti 13 000 světelných let od středu naší galaxie.
Jsme připraveni?
Jenže právě v tomto bodě bychom se asi měli zamyslet. Opravdu to chceme? O mimozemšťanech nevíme naprosto nic, netušíme, kdo jsou, jaké jsou jejich záměry anebo pohnutky na jiné planety zavítat, a přesto na svou existenci dobrovolně upozorňujeme.
Autoři zprávy kontrují: „Předpokladem je, že civilizace, která dosáhla takového stupně rozvoje, že je schopna komunikovat ve vesmíru, dosáhla také takového stupně vyspělosti, kdy se vědomí důležitosti spolupráce a míru stalo paradigmatem její vlastní existence.“ Jakkoliv logicky to může znít, faktem zůstává, že to je přinejlepším naše zbožné přání. Tým Jonathana Jianga chytře dodává, že si jeho členové jsou vědomi nutnosti veřejné diskuse na toto téma, aby bylo „dosaženo maximálního konsenzu“. Jak přesně bychom ho jako lidské společenství měli dosáhnout, ovšem zůstává (prozatím) záhadou.
Na druhou stranu je fér připomenout, že lidstvo vysílá zprávy o své existenci do vesmíru už od objevu rádiových vln, na takové úvahy, zda vysílat či ne, už je tedy zřejmě trochu pozdě. Možná bychom se měli spíše soustředit na to, abychom mimozemským civilizacím vůbec stáli za námahu, aby se pokusily naši zprávu zachytit a rozluštit.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Gizmodo