To, že je ekologie výborný spotřebitelský tahák, zjistili po hipsterských kavárnách a veggie stáncích na náplavce dokonce už i králové jednorázových příborů a kelímků, tedy třeba i různé mekdonaldy a káefcéčka. Do zelené politiky se tak vrhli i manažeři restaurací a zavedli ke zlým plastům alternativu – papírová brčka.

Než jsme to vůbec stačili zaznamenat, stala se v USA papírová brčka rozšířenější než dřevěné lžičky. A vyhnout se jim u nás začíná být také čím dál těžší. Za chvíli zůstane vynálezce papírových brček pravděpodobně posledním člověkem na světě, který slavné brčko nikdy nevyzkoušel.

Záhadou také zůstává, proč je nepoužitelné brčko papírové, ale víčko od kelímku stále plastové...

Kdyby to totiž udělal, došlo by mu, že brčko je tak rychle kompostovatelné, že se s ním za dvě minuty do úst už nedá natáhnout vůbec nic (tedy kromě kousků toho brčka). Zkuste si to třeba s hustým čokoládovým shakem od mekáče. Je to docela výzva. Záhadou také zůstává, proč je nepoužitelné brčko papírové, ale víčko od kelímku stále plastové... To, že se brčky nedá pít a že cucat papír asi také nikoho nebaví, je ale v podstatě vedlejší. Důležitější totiž je, že papírová brčka náš problém s klimatickou krizí vůbec neřeší.

Válka s brčky

Od té doby, co svět začal v padesátých letech masivně produkovat plasty, jsme jich vyhodili na 6,3 miliardy tun. Pouze asi 600 milionů tun bylo zrecyklováno, asi 4,9 miliardy tun bylo posláno na skládku nebo bylo ponecháno v přírodě vlastnímu osudu.

Brčko je vyklopeno na skládku, odkud se dostane do oceánu, kde škrtí ptáky, dusí ryby a želvy, pak se rozpadne na mikroplasty a doplave zpátky do našich vodních zdrojů.

Když jsme si uvědomili, že plasty asi nebudou pro přírodu to nejlepší, začaly se po celém světě hledat náhražky. A nejnovějším legislativním trendem se stalo právě zakazování plastových brček. V San Francisku už plastová brčka zrušili úplně. Starbucks se jich zavázal zbavit příští rok na celém světě.

Ve Starbucksu vymysleli "bezbrčkový kelímek". Brčko nahradil plast


Kolektivně jsme se tedy shodli, že plastová brčka jsou prostě strašná a zbytečná. Životní úděl brčka je velmi krátký – je vytaženo z papírového sáčku, tři minuty si plave v kole a je vyhozeno. Jeho posmrtný život je ale mnohem delší. Je vyklopeno na skládku, odkud se dostane do oceánu, kde škrtí ptáky, dusí ryby a želvy, pak se rozpadne na mikroplasty a doplave zpátky do našich vodních zdrojů. Odhaduje se, že se do vody každoročně dostane 8 milionů tun a do roku 2050 má být v oceánu více plastů než ryb. Brčka navíc nikdo nepotřebuje. Málokdo může říct, že se bez brčka prostě nenapije, tedy kromě některých invalidních lidí, kteří už si stihli začít na zákaz brček stěžovat.

Na začátku je stejně strom

Nahradit plastová brčka papírovými zní jako řešení problému, že? Ne tak docela. Brčka totiž tvoří pouze 0,025 % všech plastů, které se dostanou do oceánu. Jejich zákaz tak celkovou proporci plastů v oceánu téměř vůbec neovlivní. Papírová brčka prostě jen podpoří lež, kterou si mnoho lidí namlouvá – že si z našich problémů, způsobených konzumem, můžeme jednoduše pomoci dalším konzumem.

Papírová brčka možná poslouží k tomu, že se lidé zamyslí nad vlastní spotřebou.

Papírová brčka zůstanou i nadále jednorázovým předmětem. Sice zelenějším, ale ne zeleným. Vyrobit je znamená nechat vyrůst strom, porazit ho, slisovat a vytvarovat do tuby. Výrobci pak užívají ropná paliva k přepravě brček do obchodů a kaváren. Mnoho papírových brček dokonce ani není kompostovatelných či recyklovatelných, například ty, které se používají právě ve zmíněném řetězci McDonalds v Británii. Návštěvníci restaurace je tedy vyhazují do běžného odpadu.  

Tak brčka bychom už měli papírová. Jsou trochu nepoužitelná, ale plastová víčka fungují dobře


Kovová brčka mohou být vhodnou alternativou – pokud se používají dostatečně často. Restaurace si ale stěžují na jejich časté krádeže, musí je tedy pravidelně doplňovat. Jejich výroba navíc také není nejzelenější a pít jimi horké nápoje není nejbezpečnější.

Morální povolení

Jak ale praví autor článku v The Atlantic, papírová brčka možná poslouží k tomu, že se lidé zamyslí nad vlastní spotřebou. Možná to u některých začne brčkem a bude pokračovat tak, že přestanou létat letadlem, jíst maso, jezdit autem, mít děti a podobně. Anebo také ne. Možná nastane pravý opak a papírová brčka nechají spotřebitele v klamné představě, že to stačí. Že nahradit plast papírem je dost dobrý krok k záchraně planety.

Být zeleným prostě není jednoduché, pokud se o to snažíte pouze tak, že nakupujete a spotřebováváte věci.

Studie už dokonce potvrdily, že zelené alternativy poskytují lidem takové „morální povolení“ k tomu, aby se chovali špatně, možná dokonce ještě hůř než předtím. Jedna harvardská studie například tvrdí, že přinesením vlastní látkové tašky do supermarketu si lidé sami sobě dávají povolení k nákupu vícera drahých, nezdravých či dekadentních produktů, které nikdo nepotřebuje. 

Být zeleným prostě není jednoduché, pokud se o to snažíte pouze tak, že nakupujete a spotřebováváte věci. Nahrazování určitých forem spotřeby jinou formou prostě planetu nezachrání. Jsou jiné, mnohem efektivnější možnosti, jak s plasty bojovat. Třeba zkusit pít kolu přímo z kelímku. Ono to totiž jde.

Související…

Plastová brčka už mizí. A z hotelů začnou mizet i minišampónky
Jan Handl

foto: Shutterstock, zdroj: The Atlantic