Když jsem začal psát blog, přemýšlel jsem, co by výstižně popsalo to, o čem chci psát a jak se na svět a svůj život dívám. Pak jsem si říkal, že bych to asi nejlépe nazval „Tanec v Kvantovém poli“. V zásadě se tak už jmenuje jeden můj workshop, který dělám pro veřejnost. 

Chci psát o životě a o běžných věcech, ale občas je vzít do větší hloubky a podívat se někdy víc pod povrch. A to je pro mě přesně ono. Žijeme ve světě, na který se dá dívat z mnoha úhlů.  Jeden z nich je fakt, který fyzici dnes již běžně popisují, a to ten, že všechno, na co se díváme, co zažíváme jako naši fyzickou realitu, je složeno z atomu a atomy pak z nepředstavitelně velkého množství malých částic, které podle posledních výzkumů kvantových fyziků jsou až miliardkrát - ano čtete správně - miliard-krát menší než atom. 

To je pro mě naprosto nepředstavitelný poměr. A tyhle částice, které tvoří naši pevnou realitu, jsou ve skutečnosti jen smotek energie, který je neustále v pohybu. Vlastně je to vibrace. Dá se říct, že náš hmotný svět je spíše oceán vibrujících částic. A ještě poměr mezi tou částicí a prázdnotou je tak obrovský, že kdybychom nafoukli tyhle miniaturní částice do velikosti pomeranče, tak mezi jednou a druhou bude volný prostor o velikosti dvou fotbalových hřišť. A v tomhle prázdném prostoru ty částice, naše jakoby hmota, tancují.  A my mezi tím vším. Jsme toho součástí. 

Tak tomu říkám tanec v kvantovém poli. Náš každodenní život z pohledu kvantové fyziky... a je to vlastně i hra představivosti, protože ani kvantoví fyzici tu hmotu v této formě už pořádně nevidí. A tak to tady prostě žijeme. Řešíme svoje každodenní záležitosti, starosti i radosti. Užíváme si a padáme dolů a letíme nahoru.

A podlaha pod námi se na kvantové úrovni neustále vlní a pohybuje a tančí v souhře se vším, čeho se dotýká a vlastně ani nedotýká.  Lidé se mě občas ptají, na co mi to vlastně je, když budu vědět ty věci o kvantové fyzice, když si na to nemůžu nikdy na této úrovni sáhnout. A já říkám: no to máte naprostou pravdu.

Na této úrovni si na to sáhnout opravdu nemůžeme. Ale čím víc si uvědomíme skutečnou fyzikální podstatu hmoty a světa, ve kterém dennodenně žijeme a tvoříme, a uvědomíme si, že je to spíš prázdnota než hmota a že je ještě ke všemu neustále v pohybu, pak začínáme tvořit jinak. Chytřeji, s menším tlakem. A o to asi jde. Dělat věci jednodušeji. 

A ještě jedna věc, o které kvantoví fyzici mluví. Ta všechna vibrující hmota je ovlivňována svým pozorovatelem. A teď už nám asi začíná být úplně jasné, kam míříme. Ano. Je to přesně, jak říkají po tisíciletí mistři a učenci: naše myšlení má přímý vliv na naši realitu. A to i podle fyziky do velké hloubky.