V roce 1929 zkoumal australský geolog Paul S. Hossfeld pobřeží Papuy Nové Guineje kvůli výskytu ropy. V jednom z místních potoků, nacházejícím se přibližně 170 metrů nad mořem, našel kostní fragmenty. Nejprve se domníval, že se jedná o lebku Homo erectus, zaniklého příbuzného moderních lidí. Pozdější analýza ale ukázala, že patří člověku, který žil před 6000 lety. A nejnovější výzkum naznačuje, že se může jednat o první oběť katastrofy tsunami.
Studie přináší velmi užitečné historické poznatky týkající se toho, jak lidé žijící podél pobřeží Tichého oceánu čelili zuřivým přírodním živlům. „Nacházíme zde první zmínky o lidské interakci s některými zemětřeseními a tsunami,“ říká James Goff, geolog v důchodu z univerzity New South Wales v Sydney, který je autorem studie.
Nedávný výzkum naznačuje, že pozůstatky známé jako lebka Aitape, by mohly odhalovat něco víc. Konkrétně nejstarší známou oběť vlny tsunami/ Foto: Smithsonian.com
Tsunami v roce 1998 zabila přes 2000 lidí
Papua-Nová Guinea zabírá východní polovinu velkého bohatého ostrova severně od Austrálie (západní část je součástí Indonésie). V roce 1998, po desetiletích relativního geologického klidu, zničila zemi gigantická vlna tsunami. Padlo jí za oběť více než 2000 lidí. Po této tragické události se Doktor Goff a někteří jeho kolegové vydali na místo činu, aby posoudili napáchané škody. Návštěva podnítila jeho zájem o možnou souvislost se starobylými tsunami a lebkou Aitape.
85 let poté
Téměř 10 dlouhých let se tak snažil získat finanční prostředky na projekt a na ostrov se vrátil až v roce 2014, aby prozkoumal dešťové lesy a potok, kde jeho předchůdce doktor Hossfeld před 85 lety objevil slavnou lebku Aitape. Ten o místě, kde ji našel, zanechal podrobné poznámky, což Goffovi a jeho týmu výrazně pomohlo. Nejprve nasbírali vzorky ze stejné sedimentové vrstvy na nedalekém útesu řeky, aby mohli v laboratoři následně provést geochemickou analýzu. Ta měla určit, zda se sedimenty nacházely i v tsunami před 6000 lety.
Nález mikroorganismů potvrdil existenci dávné tsunami
Vzhledem k tomu, že podobně postupovali v případě tsunami po roce 1998, dobře věděli, jaké náznaky mají hledat. Zjistili, že sediment shromážděný z místa, kde byla nalezena slavná lebka, obsahoval fosilizované hlubinné rozsivky. Tyto mikroskopické organismy se staly zřejmým znamením toho, že v určitém okamžiku byla oblast zatopena vodou z oceánu. O skutečnosti, že před 6000 lety území skutečně zasáhla tsunami, navíc svědčily i další shody se zkoumáním tsunami po roce 1998. „Obrovský objem vody narazil na pobřeží a všechno smetl,“ říká k tomu John Terrel, antropolog z Field muzea v Chicagu. „Ano, jednalo se o tsunami. A ano, je pravděpodobné, že lebka patří člověku, který byl její obětí. Je zatím nejstarší, o které víme.“
Alternativní teorie vyvrácena
Sue Dawson z geologické univerzity v Dundee ve Skotsku, která studuje sedimentace tsunami, dokládá, že důkazy o průsaku tsunami 6000 let staré se shodují s tím, co tým zjistil při zkoumání sedimentů tsunami z roku 1998. To podle ní může naznačovat, že před 6000 lety tsunami skutečně oblast zaplavila. Tvrdí ale, že zjištění nevylučují, že lebka mohla patřit i někomu, kdo zemřel už předtím, a tsunami pouze zaplavila jeho hrob. Podle Ethana Cochrana, archeologa z univerzity v Auclandu na Novém Zélandu, ale tento alternativní scénář nepřipadá v úvahu: „Tsunami nenarušují zbytky půdy, aby odstranily již pohřbená těla. Mrtví, které nacházíme, jsou většinou zabiti přímo tsunami.“
„Jedná se o zajímavý geologický snímek starobylé katastrofické události,“ řekl k tomu Iain Stewart, geolog z University Plymouth v Anglii.
foto: Shutterstock, zdroj: The New York Times