Přišel čas, kdy všichni okolo vědí, koho mám volit. Mezi nejčastější fráze a současně nesmysly patří věta opotřebovanější než můj kávovar: vol menší zlo. Ta se, stejně jako všechny zákeřné hlouposti, tváří na první pohled světácky. Cynicky zapadá do obrazu zkaženého světa a působí dojmem, že její autor ví, jak to v něm chodí. Nedělá si o životě iluze a vyzná se. Jenže podobná moudra jsou většinou k ničemu. Nevěřte lidem, kteří vidí svět jen v odstínech šedi. Mívají buď nemocný zrak, nebo svědomí.
Ono stačí tu poloprázdnou sklenici vyměnit za skoro plnou a říct, že jeden má volit větší dobro. Ale tak to také nestojí. Ve volbách si nevybíráme milence, nejde o lásku či přátelství. Asi nejblíž to má k situaci, kdy si stavíte dům nebo opravujete byt. Potřebujete architekta, stavitele, dělníky. Na to všechno musíte sehnat peníze a ještě je dobré si pro bydlení vybrat místo, kde funguje policie, záchranka, jsou v blízkosti obchody a pro mě i hospody.
Nejlepší návrh
Architekt vám navrhne plán. Vyberete si nejlepší ze špatných návrhů? Asi ne, že. Vyberete si jednoduše ten, který vám bude vyhovovat a na který budete mít peníze. Můžete namítnout, že se vám nemusí líbit žádný návrh. Ale není pak chyba ve vás, nikoli v předložených řešeních? Třeba máte nesmyslné představy nebo vůbec nevíte, jak takový dům má vypadat.
Někdy mám pocit, že výběr politiků u nás připomíná hledání nových adeptů na svatořečení.
Když vám někdo slíbí vystavět dvoupatrový loft s výhledem na Hradčany ve vaší garsonce na Černém Mostě a vy mu uvěříte, pak jednoduše nemáte potenciál na to, abyste vůbec nějakou stavbu domu zadali. Jistě, není mravné lidem slibovat něco, co nejde, ale pak není možné mluvit o výběru mezi různými stupni zla. Jednoduše jste nedorostli k tomu, abyste si mohli opravit byt. I to se stává a dějiny jsou plné politických hřbitovů troubů, kteří přecenili svoje síly.
Nehledáme svaté
Podobné je to s penězi. Neumíte-li počítat a věříte-li tomu, že vám někdo dá něco zadarmo či že se dluhy nemusí platit, pak plačte nad vlastní hloupostí. U dluhů funguje, že se zima zeptá, co jsi dělal v létě. Někdy mám pocit, že výběr politiků u nás připomíná hledání nových adeptů na svatořečení. Přitom jen potřebujeme ženy a muže praktické, kteří rozumí své práci a mají podobný názor, jak má vypadat můj život v této zemi. Mezi občanem a politikem existuje vztah. To není ber, nebo nech ležet. Nevěřili byste, jak se politik bude snažit, když mu jeho první návrh vrátíte. To ale samozřejmě vyžaduje dlouhodobou práci i od vás.
Volba ve svobodné zemi totiž není jen to, že dojdete do určené budovy, zaškrtnete nějakou kandidátku, případně na ní zakroužkujete učitele svých dětí nebo bývalého spolužáka. Volba je výsledkem přemýšlení a jednání každého z nás během uplynulého volebního období. Stejně jako politici nepostaví dálnice za poslední měsíc, a musí je tak zase jen slibovat, ani my se nestaneme svobodnými lidmi pouhou účastí na volebním rituálu.
Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme součástí politiky svého města a země. Nabídka ve volbách je důsledkem naší aktivity nebo nezájmu. Nevolíme menší či větší zlo. Volíme pokračování svého vlastního života, nebo změnu. Jedeme v tom s politiky, ať si to chceme přiznat, nebo ne. Volíme sebe. Většinou je to volba mezi leností a prací. Co je svůdnější, je jasné. Podle toho ty výsledky také tak často vypadají.
Reklama
foto: Shutterstock