Písničkáři v karanténě nespí. Sice nemůžou koncertovat před lidmi, zato mají spoustu času skládat. Jedním z nejoblíbenějších českých písničkářů poslední doby je právě Jan „Pokáč“ Pokorný. „Teď mám takový neplánovaný volno, ale snažím se to samozřejmě alespoň produktivně využít,“ říká v rozhovoru pro Flowee. „Dělám streamované koncerty na sociálních sítích, snažím se psát, snažím se nechodit nikam ven a snažím se na nikoho zbytečně nekašlat...“

Každý hudebník má nějakou inspiraci. Kde ji čerpáte vy? 

Já čerpám spíš „u někoho“. Taková moje top čtyřka je asi James Johnson, Jason Mraz, Passenger a Ed Sheeren. Od těch čerpám inspiraci na melodie i k přístupu k hudbě. Mám nakoukaný asi všechny interview s Edem Sheerenem, on všude mluví o tom, že žádný učený z nebe nespadl, ba naopak, že on tomu věnoval tak deset tisíc hodin a teď dělá to, co dělá. Takže tohle jsou moji zahraniční top. A z těch českých určitě Xindl X, ale jsou i další.

Jmenoval jste samé písničkáře s kytarou. Je ale pravda že písničkářství zažívá dneska velkou renesanci... 

U nás to má hrozně velkou tradici. Když se někoho zeptáte na jejich oblíbený písničkáře, třeba u starších, tak ti říkají Nohavica, Dobeš... To jsou samozřejmě skvělí muzikanti a také jsou jedni z mých vzorů. Pak je takové generační  ticho po pěšině, ale pak přišel Tomáš Klus a Xindl X. Ti nastartovali novou písničkářskou éru. 

Proč Češi mají rádi zrovna písničkáře?

Já třeba osobně nemám rád, když přijdu do klubu, a tam hraje nějaká kapela tak nahlas, že se málem neslyším. Jasně, je to ode mě takovej důchodcovskej přístup, ale vždycky mi přišlo, že dobrý text dává písničce úplně novou dimenzi.

V březnu i dubnu jsem měl jet turné, tak samozřejmě doufám, že to bude pouze odloženo. Nicméně u letních fesťáků se obávám, že ty moc odložit na pozdější dobu nepůjdou...

Navíc mám za to, že když si jako písničkář něco myslíte, tak nejste úplně sám v tom, že si to myslíte. Proto jsem začal psát svoje písničky. Bavilo mě to a občas se objevil někdo, koho to bavilo taky. Myslím, že písničkářství mělo tradici vždycky a že u ohýnku si zahrajete i ty starý pecky, kterým je bůhví kolik desítek let. Ta muzika má mnohem větší trvanlivost, než když uděláte nějakou rádoby americkou pecku, na kterou si už za pět let nikdo ani nevzpomene.

Říkáte důchodcovský přístup... Vy jste se ale jako písničkář paradoxně proslavil také díky novým technologiím. Streamoval jste koncerty na YouTube, první album jste financoval na Startovači... 

Já se musím přiznat, že moderním technologiím moc fandím! Bavily mě vždycky, možná i proto jsem vystudovaný ajťák... Vždycky mi šla matematika, celý dětství jsem strávil u počítače. Proto se i vyhýbám tomu, abych nadával, že teď sedíme pořád u telefonů, než abychom se spolu bavili. Je to naše volba, takže jestli nám to vadí, tak to sami změňme. Samozřejmě, všeho s mírou! Pak ani to sezení u mobilů a počítačů nemusí být až tak nutně škodlivý.

Co pro vás teď ten koronavirový zákaz jako pro umělce vlastně znamená? 

V březnu i dubnu jsem měl jet turné, tak samozřejmě doufám, že to bude pouze odloženo. Nicméně u letních fesťáků se obávám, že ty moc odložit na pozdější dobu nepůjdou...

Teď jednu nehudební otázku: vy jste fanoušek Sparty, já fandím Slavii...

...v pořádku, v pořádku...

...takže se nemůžu nezeptat na vaši písničku o fotbalistovi Nicolae Stanciovi, který hrával dříve za Spartu a poté, co jste o něm napsal oslavnou píseň, tak přešel k nám do Slavie, tedy do tábora úhlavního nepřítele.

Já jsem minulou sezónu psal každý měsíc písničku pro Spartu, tehdy se slavilo 125 let od vzniku klubu a počítalo se s tím, že bude titulová sezona. Nakoupili se hráči, všechno super... Takže i ty písničky do toho konceptu zapadaly. Jedna o tom, jak kapitán dal hattrick, jedna o tom, jak jsme porazili Slavii, a jedna taky o Stanciovi, který byl tehdy u nás za hvězdu.

Bohužel to byla jedna z nejtragičtějších sezón a celá ta záležitost s Nicem tomu dala takovou symbolickou tečku. Navíc když Slavia v posledním derby vyhrála, tak si pak slávisti v šatně zpívali právě tohle. Sparta na tom není nejlíp, po tom lockdownu by bylo dobrý to zase nakopnout, je to dobrá šance. 

Dobře, že jste konec lockdownu zmínil... Co bude první věc, kterou uděláte, až to celé skončí?

Já se trochu obávám, že ta důležitá fáze čili možnost zase koncertovat nebude tak brzy. Jinak pro mě se toho zase tak moc nemění, já stejně nikam moc nechodím, takže jediný, co teď musím dělat oproti normálu, že si musím při cestě do Kauflandu vzít náhubek.

Pokáč

Jan “Pokáč” Pokorný je výrazný český písničkář a zpěvák. V létě 2017 vydal debutové album Vlasy, které později získalo ocenění Zlatá deska. Mezi jeho další úspěchy patří nominace na ocenění Český Slavík a Cenu Anděl v kategorii Objev roku. Autor singlů Vymlácený entry, Co z tebe bude nebo Mám doma kočku jako textař spolupracuje mimo jiné také s Voxelem, Jakubem Děkanem nebo skupinou Mirai. V roce 2015 absolvoval magisterský program oboru softwarové inženýrství.

Ovšem na první koncert se samozřejmě těším. Až to přijde, bude to velká euforie. A dá se to považovat za restart, protože v době maximálního blahobytu, kdy jsou všichni totálně happy, jsme spoustu věcí brali automaticky. A teď si prostě všichni uvědomíme, jak je super mít svobodu, jak je super být zdravý, a hlavně, že to všechno nelze vyvážit žádnými penězi. 

Související…

Vesna v Obecním domě rozzářila podzim
Michaela Šedo

foto: Pokáč.cz, zdroj: Pokáč.cz