„Jarda Špulák, hudební kritik, se mě nedávno ptal, co je to funky. Je to samozřejmě styl, ale je to taky takový mood,“ říká Petr Harmáček, trumpetista a bandleader Top Dream Company. Mluvili jsme s ním po čtvrtečním koncertu, na kterém kapela oslavila kulaté výročí. A proč zrovna funk? „Když jede rytmika, má to groove, nutí tě to hýbat zadkem. Ale aby ses do toho dostal, musíš mít funky myšlení. Nestačí si říct: jdu hrát funky. Abys dokázal rozhýbat starou rakouskou paní, která celý život tančí valčíky, musíš pochopit, v čem ta rytmika a groove spočívá. V tom to celé je.“
Top Dream Company naložila fanouškům u příležitosti svých narozenin tak ostrou nálož, až se Lucerna Music Bar tak jako v mnoha jiných případech otřásala v základech. Na koncertu vystoupili i bývalí členové kapely – zpěváci Ondřej Ruml, Vojtěch Dyk či saxofonista David Fárek.
Byl to jeden z nejkrásnějších a nejlepších koncertů mého života.
„Je to neskutečný, jak to letí. V roce 2004 jsme tady hráli poprvé a dnes slavíme 15 let,“ říká v backstagi po koncertě zpocený, ale podle všeho taky šťastný leader kapely. Nadšený byl nejen z bouřlivých reakcí fanoušků, ale především z kapely samotné. „Bylo to náročný. Zkoušeli jsme tři dny od rána do večera. Hádali jsme se i kvůli takovým blbostem, kdo si vezme jakou košili.
Zvukovka trvala pět hodin, ale na kluky jsem hrozně pyšnej. Byl to jeden z nejkrásnějších a nejlepších koncertů mého života. Doufám, že tomu žánru budou pořadatelé a promotéři dávat větší prostor. Rozjíždí se tu skutečné funky soulové podhoubí,“ dodal nadšeně Petr Harmáček.
Ryze české funky album
Jedenáctičlenná funk’n’soulová formace vznikla v roce 2004 jako cover kalifornské funkové kapely Tower of Power. Partu muzikantů, kterou dal dohromady právě Petr Harmáček, tehdy tvořili mladí hudebníci z pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka. „Zpočátku jsme hráli tracky Tower of Power a dalších funky kapel, ale postupně jsme se dostali k vlastní tvorbě. Během dalších let jsme žánr spojili se soulem, diskem nebo reggae. Nebojíme se ale hrát i něco tvrdšího, vyzkoušeli jsme toho fakt hodně,“ říká Petr.
Sehnat v Česku funky zpěváka podle Petra není úplně brnkačka na balalajku.
Příští rok chystá podle Petra kapela čtvrté album a texty budou znít ryze v češtině. Některé pecky z něj ostatně nadšení posluchači v Lucerně mohli slyšet. Muzikanti, jejichž sestavu narozeninového koncertu ozdobily ženské vokály, zahráli očekávané hitovky Dyliny či Bigbeatový národ, i skladby z prvního alba – například Stand Up Be Counted, což je vůbec první skladba Top Dream Company. Koncert, který spolu s hosty odzpíval současný frontman kapely Jakub Vaňas, postupně gradoval, a extatické publikum si vytleskalo hned dva přídavky.
Od Dyka až po Vaňase
V kapele se za oněch patnáct let vystřídala známá jména, a to hlavně za mikrofonem. „U nás se vystřídalo několik zpěváků. V kapele jsme měli i holky. Teď s námi zpívá Kuba,“ přikyvuje Harmáček. Kapela mívala dva zpěváky. Začínal v ní Ondřej Ruml, který zpíval s Vojtou Dykem, Vojtu Dyka pak vedle Ondry Rumla doplnil Martin Růža, který pak ještě zpíval s Ondřejem Jonášem, a všechny pak nakonec nahradil právě Jakub Vaňas.
Sehnat v Česku funky zpěváka podle Petra není úplně brnkačka na balalajku. „Není jich tu mnoho. A u nás je takový nepsaný pravidlo, že když zpěvák odchází z kapely, tak někoho doporučí. A tehdy, když od nás odcházel Martin Růža, tak doporučil Kubu Vaňase. Já jsem ho třeba vůbec neznal. A na první dobrou jsme se potkali a zafungovalo to. Navíc jsem strašně moc rád, že se Kuba podílí autorsky na některých písničkách.“ Top Dream Company každopádně startují další patnáctiletku. S novým albem bude následovat i nové turné. A kapelu nelze úplně tak minout. Hraje totiž padesát až šedesát koncertů ročně.
Reklama
foto: Zdeňka Hanáková, zdroj: Top Dream Company